Rosslynská kaple: Fakta a smyšlenky (1)

      Rosslynskou kapli v současné době spravuje nadace Rosslyn Chapel Trust, již předsedá Stuart Beattie. Informace je možné nalézt na oficiální webové stránce: www.rosslynchapel.org.uk. Hrad Rosslyn náleží do vlastnictví hraběte z Rosslynu a spravuje ho společnost Landmark Trust: www.landmarktrust.co.uk.

       Roslynský pravěk

      Před tisíci lety byl Rosslyn jen ohybem řeky hluboko v lesích. Britové mu za těch prastarých časů říkávali Celidonský les. Rosslyn a les Celidon ležely mezi dvěma mohutnými římskými valy, které se táhly od pobřeží k pobřeží. Antoniův val sestával z hlubokého příkopu a náspu, Hadriánův val pak z obrovského kamenného opevnění se strážními věžemi a pevnostmi, obsazenými římskými legiemi. Území mezi valy bylo bitevním polem pro Římany, Pikty i Kaledoňany.

      Když okolo roku 100 n.l. dorazili Římané na sever Británie, setkali se tam s místními piktskými kmeny. Čím dále na sever do vrchoviny římské legie postupovaly, tím vzrůstal prudký odpor Kaledoňanů a Piktů. Místní kmeny se daly do nelítostné partyzánské války proti vetřelcům, a okolo roku 122 n.l. vydal císař Hadrián nařízení, že se musí vybudovat hraniční val, aby se tak Římané od "barbarů" oddělili. Obranná zeď dosahovala výšky asi 6 metrů a táhla se v délce přes 70 mil. Posádka v hradištích, strážních věžích a ve tvrzích čítala na tisíce mužů.

      Piktové jsou popisováni jako národ "pomalovaných" či "tetovaných". Uvádí se, že slovo Pikt je odvozeno z latinského "pictus" (pomalovaný, namalovaný). Tvrdilo se o nich, že jsou původním starověkým národem "urozených divochů", pomalovaných indigovou modří nebo tetovaných kovovými jehlami. Piktové, muži stejně jako ženy, se vydávali do bitev nazí, těla měli pokrytá obrazy podivných magických symbolů.

      Piktové byly s velkou pravděpodobností skupinou národů, které byly na vzestupu přes 800 let od 1. do poloviny 9. století na Orknejích a na většině území dnešního Skotska. Původně se tyto národy mezi sebou svářily, ovšem pod hrozbou římské invaze se sjednotily a bok po boku bojovali proti společnému nepříteli. Piktové byli řemeslně velice vyspělí. Vyráběli dokonalé stříbrné šperky a do kamene tesali neuvěřitelně krásné obrazce.

      Archeologické nálezy dokazují, že údolí Roslin Glen bylo obydleno před více než 2000 lety před Kristem. Svědčí o tom prastaré skalní kresby vyryté na malé skalní stěně, která se vypíná nad řekou Esk, mezi hrady Rosslynem a Hawthornden. Tyto skalní kresby mají pocházet  z období od pozdního neolitu až po ranou dobu bronzovou, okolo roku 2500 př. Kr.

      Rod Saint Clair na scéně

     Historie Rosslynské kaple je úzce spjata s rodem St. Clair. První Vilém St. Clair "z Rosslynu" nespatřil světlo světa dříve nežli roku 1280. Skutečný sir Vilém se v raných písemných dokladech objevuje jako nejvyšší soudce v Edinburghu v roce 1266 a od roku 1288 do 1290, nejvyšší soudce v Haddingtonu a Linlithgow od roku 1264 do 1290, nejvyšší soudce v Dumfries v roce 1288 a jako justiciarius v Galwythie od roku 1288 do 1289. Rodina St. Clair z Rosslynu byli skotští rytíři, jimž pozemky a rosslynské baronství udělil král Alexandr III. dne 14. září 1280.

     V roce 1280 byly rodině St. Clair poprvé přiděleny pozemky a hodnost barona z Rosslynu. Po dalších více než 400 let se rod St. Clair z Rosslynu vzmáhal, až se stal jedním z nejvlivnějších rodin ve středověkém Skotsku. V patnáctém století vybudovali Rosslynskou kapli. Po dvě stě let byla kaple opuštěná a osud rodiny St. Clair se zvrátil.

     V roce 1700 sestavil páter Richard Augustine Hay, kanovník od St. Genevieve v Paříži a probošt piermontský, genealogii rodu St. Clair z Rosslynu.  Podle Haye rodinu St. Clair založil ve Skotsku sir Vilém Sinclaire, známý také jako Vilém Jasný, díky své světlé pleti a žlutým vlasům. "Vilém Jasný" je však jen pouhou postavou z legendy a neobjevuje se v žádném jiném historickém dokumentu.

     Název "Rosslyn" je složeninou ze dvou skotských slov, "ross" znamená kopec a "lynn" vodopád. V roce 1303 to byl jen holý vršek v ohybu řeky Esk. Tehdy stál Rosslynský hrad o něco níže po proudu, byla to ranější, mnohem méně důmyslně postavená tvrz z kamene a ze dřeva na nízké vyvýšenině. Nový hrad Rosslyn byl vybudován na ohybu řeky Esk na základech v rostlé skále. Byl tradiční věží ze 14. století, impozantní a snadno ubránitelnou pevností vybudovanou ve století válek. V následujících dekádách ke své pevnosti pánové z Rosslynu přistavěli vysoké zdi, věže a přidali i podzemní prostory. Hrad v nádherném evropském stylu 15. století přestavěl sir Vilém St. Clair, třetí hrabě St. Clair z Orknejí a zakladatel Rosslynské kaple.

    Roku 1446 pocítil sir Vilém St. Clair, třetí hrabě orknejský a lord z Rosslynu, vděčnost za požehnání, jehož se mu v životě dostalo. Rozhodl se, že vystaví přenádherný kostel jako poděkování Bohu za všechno, co ho potkalo. Vilém zamýšlel v Rosslynu vystavět obrovskou katedrálu, dokončena však byla pouze východní loď, dnešní Rosslynská kaple.

    Smrtí sira Viléma v roce 1484 se práce zastavily. Tehdy byla před dokončením pouze hlavní loď. Sir Oliver St. Clair, nejstarší syn z druhého manželství sira Viléma, zdědil pozemky a majetky náležející k Rosslynu. Společně se synem budovu zastřešili, ale ambiciózní plán na výstavbu obrovského kostela křížového půdorysu opustili. Postupem času vešla hlavní loď ve známost jako Rosslynská kaple.

    Celý název Rosslynské kaple, jak je zapsán v listině z roku 1523, zní Kolegiátní kostel svatého apoštola a evangelisty Matouše z Rosslynu, v diecézi svatého Ondřeje. Rosslyn byl jeden ze zhruba 40 kolegiátních kostelů vybudovaných ve Skotsku od doby vlády krále Jakuba I. až po krále Jakuba IV. (1406-1513). Kolegiátní kostel = význačný kostel s vlastním jměním. Pískovcová budova měla ve vínku stát se kolegiátním kostelem. V 15. století se kolegiátní kostely stavěly po celém Skotsku. Jejich účelem bylo přinést světské i duchovní vědomosti, neboť šlo o věk, kdy se první skotské univerzity teprve zakládaly.

     Rosslynská kaple je zmenšenou obdobou východní lodi Glasgowské katedrály. Jde o totožnou dispozici: téměř identický půdorys o 14 sloupech, severní i jižní postranní loď a kapli Panny Marie na východní straně za sloupořadím. V Glasgowě je totožně klenutý strop, ovšem z dubových trámů, na rozdíl od kamenného zaklenutí v Rosslynu.

     Pod kamennou podlahou Rosslynské kaple se ukrývá podzemní hrobka, krypta rodiny St. Clair z Rosslynu. Skotští rytíři i pánové, na sobě zbroj, zde leží v temnotě a čekají na soudný den.

     V poslední době se hrobka stala předmětem vzrušených debat a spekulací. Co se v rosslynské tajné kryptě skutečně ukrývá?

     Když začal Vilém St. Clair, třetí hrabě orknejský a pán rosslynský, plánovat při Rosslynu kolegiátní kostel, rozhodl se začít východní lodí. Pokusíme-li si představit půdorys kompletního kolegiátního kostela, jež by býval byl ve tvaru kříže, východní kaple měla tvořit úplný vršek či "hlavu" kříže. Východní loď měla sloužit jako rodinná kaple St. Clairů. Měl v ní být umístěn hlavní oltář, kde by kněz sloužil zádušní mši za zesnulé St. Clair a kam by mohla rodina chodit ke svatému přijímání. Byla to rovněž kaple, do níž nechal Vilém z hrobů přemístit a znovu pohřbít své předky a v níž měl on sám, jeho manželky, děti i další generace potomků spočinou navěky.

     Má se za to, že Rosslynská kaple byla zřejmě vybudována na základech nějaké starší stavby. Pokud tedy na tomto místě podzemní prostory již existovaly, bylo by dávalo smysl je znovu využít. A tak byly položeny masivní základy, pohřební komory se tesaly přímo do rostlé skály, a na nich byla vystavěna sakristie. Sakristii, do níž se vchází po strmých kamenných schodech v jihovýchodním rohu kaple, se často nesprávně říká "krypta". Jak stará tato kaplička je, není přesně známo, ale je možné, že je o mnoho let starší než hlavní kaple. Je také dost dobře možné, že mohla náležet k některé jiné části stavby, snad i původního hradu. Přesný účel sakristie zůstává záhadou již po celá staletí. Když byla kaple dokončena, uchovával si kněz v sakristii ornát a zde se také převlékal před sloužením mše. Někteří se domnívají, že sakristie snad byla využívána jako poustevnická cela, jako dámská kaple nebo dokonce jako prostor vyhrazený v kostele pro malomocné.

     Krypta pod Rosslynskou kaplí i větší část sakristie jsou vytesány již v rostlé skále, tvořené pískovcem. Krypta pod Rosslynskou kaplí byla vytesána jako hrobka pro rodinu St. Clair. Ještě během stavebních prací na kapli nechal sir Vilém přemístit a znovu pohřbít ostatky svého otce, děda i ostatních předků právě do této krypty.

     Po dalších 200 let byli St. Clairští hrabata, lordi, rytíři, zemané, dámy i děti pohřbíváni do krypty pod Rosslynskou kaplí. V roce 1650 sem byl k věčnému odpočinku uložen poslední z rodu St. Clair, pohřbený ve zbroji.

     Pravdou je, že tajná krypta v Rosslynské kapli je hrobkou rodu St. Clair. Pod kaplí se neukrývá žádný poklad ani ztracené svitky či svaté relikvie. Autoři pseudohistorických knih si je vymysleli.  Rosslynská kaple je křehká stavba, která staletími zanedbávání hodně utrpěla. Je nanejvýš nepravděpodobné, že by kdy pod kaplí byly povoleny rozsáhlejší vykopávky, nikoli proto, že by nadace Rosslyn Chapel Trust "měla co skrývat", ale proto, že by nedošlo k ničemu jinému než k dalšímu poškozování kaple. Po protestantské reformaci ponechala rodina St. Clair Rosslynskou kapli nadobro svému osudu. Dočkala se oprav až na výzvu královny Viktorie, která dala v 60. letech 19. století podnět, aby se tento "středověký poklad" obnovil a znovu začal sloužit veřejným bohoslužbám.

-pokračování-