Zamyšlení o praxi

Vážení,
jak tak pročítám diskusi na Frabatu a Studiu ezoterních věd zjišťuji, že se čím dál více, někdy až neomaleně ozývá volání po praktických ukázkách. Řečí prý už bylo dost, a je načase něco ukázat. Dotyční zřejmě zapomínají na zlaté pravidlo, které hlásal F. Bardon a před ním i mnoho jiných, a které zní: chtít, vědět, odvážit se, mlčet. Neuvědomujete si zřejmě, že základem této práce je práce na sobě, a tam můžete provádět onu praxi, a pozorovat změny, které nastanou. Dosti mne překvapuje, že lidé, kteří se dali na stezku světla, se ještě pořád zúčastňují pouličních mítinků, utrápených demonstrací a protestů všeho druhu. Uvažte jen, jakých výsledků bylo v minulosti podobnými akcemi dosaženo, a pokud se nějaké výsledky objevily, byly pouze krátkodobé. Podepisování peticí do parlamentu nemělo již vůbec žádný smysl, a některé protesty nadělaly možná více škody než užitku. Ten samý výsledek mají také protesty proti globalizaci, používání automobilů a jiné. Ten, kdo si automobil dovolit nemůže, protestuje, jakmile jej začne používat, s protestováním končí. Pokud jej používá, a přes to protestuje, je to už někde jinde. Je to samozřejmě zcestné, protože podobné protesty nic neřeší. Řešením by byla např. nová koncepce pohonných jednotek. Tak třeba motor, založený na principu zpracování vody byl znám již ve čtyřicátých letech, a na základě teorie o plástevnatém vesmíru, kterou u nás za první republiky rozvíjeli profesoři Herčík a Borůvka byl vyvinut motor, využívající rozdílu potenciálu mezi jednotlivými vrstvami, a je celá řada dalších objevů, které jsou v současnosti nedostupné. Proč, to je snad každému jasné. Proto ani světoví finančníci nepraští s penězi a neřeknou "ano, máte pravdu". Uvědomte si, že vám nic nedá ani vláda. Nemůže, protože aby vám mohla něco dát, nejprve vám musí něco vzít, a bere toho podstatně víc, než dává. Je tedy potřeba se ptát, kdo za podobnými akcemi stojí, neboli jak říkají právníci komu ku prospěchu. Kdo a jaký užitek má z toho, že se klidná demonstrace zvrhne v ničení a rozbíjení výloh a automobilů. Myslíte, že postižení budou s příslušným hnutím sympatizovat? V každém případě se demonstrace míjí účinkem, a je otázkou, komu tento stav vyhovuje, a kdo z něj má užitek(už mne také napadlo otevřít si na Staroměstském náměstí stánek s dlažebními kostkami). Proto se duchovní člověk těmto aktivitám vyhýbá, ví, že pokud chce docílit nějakou změnu, musí nutně začít u sebe. Nelze protestovat proti násilí tím, že sám násilí páchám. Duchovní člověk ví, že ve vesmíru je všeho pro každého dost, a že není potřeba si něco podobnými praktikami vynucovat. Možná vám to připadá nesmyslné, ale je tomu opravdu tak. Záleží pouze na nás, jakým způsobem požádáme vesmír o to, co potřebujeme. Samozřejmě to souvisí se změnou našeho myšlení, protože pokud budeme myslet v negacích, že to nejde, nemá to smysl, stejně se mi to nepodaří a pod, nikam to nevede. Staří myslitelé říkali: řekni mi na co myslíš, a já ti řeknu, jaký jsi. Právě proto je mezi lidmi tolik problémů, protože nevědí, jak mají problémy řešit. Pokud se naučíme požádat o to co potřebujeme, náš život se změní. Je jasné, že problémy nezmizí, ani se z nás nestanou přes noc milionáři, ale se správným přístupem jsme schopni věci daleko lépe řešit, než když jsme v negaci. Tyto myšlenky je potřeba předávat ostatním, a to je služba, kterou mohou dělat všichni, to je ta praxe, kdy vidíte na člověku, jak se s vaší pomocí změnil, a nemusí při tom zrovna zbohatnout. Mám za to, že toto je v současné době jeden z hlavních úkolů pro všechny ty, kteří se dali na duchovní práci. Pomáhejte lidem okolo sebe, může to být pouze drobnost, pár vět, ale pro dotyčného člověka mohou mít daleko větší význam, než si myslíte, a nikdy nevíte, jak moc jste tomu člověku pomohli. Pokud bude takto myslet většina z nás, pozitivní změny na sebe nedají dlouho čekat.