Nelson Rockefeller a jeho cesta a snaha jak se dostat prezidentskému úřadu - vše po předchozí dohodě. Podvod na voličích? Ale vždyť nic nového pod sluncem (1)

           Atentát na bývalého prezidenta Kennedyho je doposud opředen celou řadou nejasností. Celá řada skrytých skutečností naznačuje existenci velmi pochmurných manipulací na nejvyšších místech americké politiky. V několika předcházejících komentářích jsem zmínil celou řadu aktivit rodinného Rockefellerova klanu. V této reportáži se můžeme podívat na existenci neuvěřitelné zákulisní hry uvnitř americké politiky v době těžké studené války ve které hraje jednu z hlavních a klíčových rolí známý Nelson Rockefeller. Když se nezvolená osoba může stát prezidentem země, nemůžeme v žádném případě hovořit o demokracii. V tomto případě hovoříme o diktatuře. Bohužel moderní historie je neúprosná. Možná to pro některé čtenáře bude znít neuvěřitelně, ale právě tento případ se týká Spojených Států Amerických. Po atentátu na prezidenta Kenedyho se stal Lydon Johnoson prezidentem. Johnsonův úřad neměl viceprezidenta až do konce roku 1964. Je zajímavé, že i prezident Truman se přes tři roky obešel bez viceprezidenta a vláda fungovala velmi dobře.

          V roce 1965 Johnson představil tzv. 25 dodatek čili lépe řečeno "Rockefellerův doplněk zákona", který by dovolil prezidentovi jmenovat viceprezidenta. Johnson se rozhodl v roce 1968 neucházet se o znovuzvolení prezidentem. Důvodem k tomuto kroku byla velmi silná nepopularita ohledně nechvalně známé vietnamské války a masivních protestů v ulicích.

        Pro lepší orientaci uvádím časovou osu závažných a poměrně rychle za sebou jdoucích událostí, které téměř učinili z Rockefellera prezidenta:

22. listopad 1963: Atentát na prezidenta Kennedyho v Dallasu, Texas. Lyndon Johnson se stává prezidentem

6. červenec 1965: Doplněk zákona č. 25 je zaslán poslancům  k ratifikaci

10. únor 1967: Doplněk zákona č. 25 je schválen ¾  amerických států

5. listopad 1968: Richard Nixon je zvolen prezidentem. Jeho viceprezident se jmenuje Spiro Agnew

10. října 1973: Viceprezident Spiro Agnew je nucen odstoupit kvůli "daňovému podvodu"

6. prosinec 1973: Gerald Ford je jmenován viceprezidentem - první použití doplňku zákona č. 25

9. srpna 1974: Prezident Nixon je nucen odstoupit kvůli aféře "Watergate"

9. srpna 1974: Gerald Ford se stává 38. Prezidentem Spojených Států, jde o prvního prezidenta, který vzešel z praktického uplatnění doplňku zákona č. 25

19. prosinec 1974: Nelson Rockefeller je jmenován viceprezidentem. Nastává situace, kdy pouze tlukot srdce Geralda Forda dělí Rockefellera od pozice prezidenta.

       Nelsonovo načasování bylo dokonalé. Pro lepší nastínění situace jsem si dovolil hrubým způsobem nastínit doplněk zákona č. 22 sekce 1:

       "Žádná osoba nesmí být zvolena do funkce prezidenta více jak dvakrát a žádná osoba, která zastává funkci prezidenta nebo se politicky chová jako prezident více jak dva roky v termínu ve kterém nějaká jiná osoba byla zvolena prezidentem musí být původní osoba zvolená do funkce prezidenta více než jednou".

       Podle podmínek tohoto doplňku, pakliže by Ford odešel v roce 1975 a nebo 1976, byl by Rockefeller způsobilý sloužit ještě dvě celá plná období tedy 8 let na pozici prezidenta. To je samozřejmě více jak dost času na to, aby dosáhl svých globálních mocenských plánů.

       Pojďme se nyní podívat na doplněk č. 25 čili tzv. "Rockefellerův dodatek k ústavě trošku podrobněji. Především je třeba si uvědomit, že díky tomuto doplňku dostal prezident do rukou jmenovat viceprezidenta v případě, že by viceprezident zemřel a nebo byl donucen odstoupit.

       Konkrétně tedy v "Sekci 2" jmenovaného zákona, která se dotýká uvolněné funkce viceprezidenta se doslova píše:

       "Kdykoliv se uvolní funkce viceprezidenta, prezident musí navrhnout konkrétní osobu, která se musí ujmout své funkce v okamžiku kdy bude potvrzená většinou v hlasování obou komor Kongresu."

       V článku II. Ústavy v podstatě je viceprezident jako první v pořadí na pozici prezidenta. Ústava dále hovoří ve velmi jasném duchu - Kongres pak dále volí toho kdo je v pořadí na funkce prezidenta v řadě po viceprezidentovi:

       "V případě odchodu prezidenta ze své pozice uvnitř zákonné lhůty pro výkon této funkce a nebo jeho smrti, rezignace či jakékoliv neschopnosti vykonávat svůj úřad přechází práva prezidenta na jeho viceprezidenta a Kongres podle zákona se musí postarat o nástupce v případě smrti, rezignace a nebo jiné formy odchodu u obou dvou (prezidenta a viceprezidenta). Tento nástupce pak plní funkci prezidenta až do legislativního odstranění této situace."

       Je zajímavé, že prezidentský akt posloupnosti z roku 1792 byl jednoznačně nastaven tak, že po viceprezidentovi nastupoval do úřadu prezidenta jasně deklarováni další úředníci v řadě. Jmenovitě to byl Předseda Senátu a pak mluvčí Bílého Domu.

       V roce 1886 byl tento akt posloupnosti změněn takovým způsobem, že po viceprezidentovi byli v řadě vládní ministři v takovém pořadí jak vznikali jednotlivá ministerská oddělení. Již zde je možné vidět rostoucí sílu Rockfellerových naftových peněz se snahou měnit americkou ústavu.

       V roce 1947 prezident Harry Truman přehodil pořadí zpět, tak jak bylo původně na počátku, ale s jednou výjimkou. Mluvčí Bílého Domu dostal přednost před Předsedou Senátu.

      Pojďme se nyní podívat na okolnosti, které vedly prezidenta Harryho Trumana k tomu, že takovým zvláštním způsobem přehodil pozice v pořadí. Tak především v roce 1943 byl nucen odstoupit ze své ministerské pozice Summer Welles, homosexuál a člověk velmi násilné povahy. Za jeho úřadu se do státního aparátu dostalo velmi mnoho dalších podezřelých živlů.

Sumner Welles 1892 - 1961

Nelson Rockefeller 1898 - 1979

           Na jeho pozici ministra jej nahradil Nelson Rickefeller. V té době byl Nelson jediným z nejmladších politických úředníků, kterému v této době bylo 45 let. Jeho ambice byly jednoznačné. Chce dosáhnout pozice prezidenta. To co on nyní potřeboval bylo křeslo ministra. To nebyl problém neb měl ohromující vliv na jednotlivé ministry ve vládě. V příhodné chvíli by podle tohoto scénáře došlo zřejmě skrze jeho kamaráda J. Edgara Hoovera k tomu, že by byl prezident a poté i více prezident donucen odstoupit, a pak??. "Vítej "Králi Nelsone I."

       V podstatě lze říci, že prezident Truman doslova na poslední chvíli zablokoval Rockefellerovi plány a možná, že tak zabránil světové katastrofě. Díky Trumanovému přehození posloupnosti dostal Rockefeller ve své mocenské hře "šach mat" - ale jen na chvíli. Za nějakou dobu se pokusí zneužít válku ve Vietnamu a atentát na prezidenta Kennedyho aby se opět pokusil upravit ústavu, která by dovolovala prezidentovi jmenovat svého nástupce.

       Prezident Spojených Států je vrchním velitelem ozbrojených sil. On je v podstatě jedinou osobou, která má pravomoc aktivovat a vypustit nukleární zbraně. V každé minutě svého úřadu je následován vojenským důstojníkem, který sebou nese kódy k vypuštění nukleárních hlavic.

       Znovu upozorňuji, že v období od 12. Dubna 1945 do ledna roku 1949 neměly USA žádného viceprezidenta a vláda fungovala zcela perfektně. Kongres ani neuvažoval měnit pořadí v této posloupnosti neb Nelson nebyl připraven být jmenován "králem" - zatím. Ukazuje se, že Truman již dávno prohlédl tuto zákeřnou Rockefellerovskou politiku a v pravý čas zasáhl. Toto všechno však byla pouze předehra k událostem následujícím.

- pokračování -