Tajemství Mohave (18)

Anonym

Anonym

autor

28.05.2008 Exkluzivně

        Přes dvacet let jsem se probírala starými výtisky časopisů Louisville, Kentucky a Courier-Journal a v jednom z nich jsem objevila klenot, jehož smysl mi v hlavě leží už dvě desetiletí. Ten zajímavý krátký článek se objevil ve vydání časopisu z 24. října 1878. ´Divý muž z lesa´ byl zajat, údajně, v Tennessee a vystaven v Louisville. Muž je popisován jako téměř dva metry vysoký, oči dvakrát větší, než je u lidí obvyklé. Jeho tělo je pokryto šupinami. Teď ten článek dává smysl. A nyní, téměř po sto letech, opět poblíž Louisville, se objevují nové příběhy o plazí rase. Clarence Cable v roce 1975 poblíž Miltonu v Kentucky oznámil, že se v lese poblíž jeho skládky potuloval obrovský ještěr. Autor Peter Guttilla popisuje stvoření, které C. Cablea tolik překvapilo, jako čtyři a půl metru dlouhé, se čtvrt metru dlouhým rozeklaným jazykem, obrovskýma očima, vyboulenýma asi jako u žáby. Bylo matně bílé barvy, s černobílými pruhy táhnoucími se po celém těle, na kterém byly několikacentimetrové skvrny. Mark A. Hall, který celý případ vyšetřoval na místě, zjistil, že tento veliký ještěr podle očitých svědků z Trimble County v Kentucky běhal po dvou. Řeka Ohio je severní hraniční řekou oblastí Louisville, Milton a Trimble.

 

        Rok 1972... V březnu tohoto roku viděli dva policisté z Ohia při dvou různých příležitostech něco, co se později stalo známé jako Žabí muž z Lovelandu. Vyšetřovatelé Ron Schaffner a Richard Mackey hovořili s oběma policisty, ale nezveřejnili jejich pravá jména - použili přezdívky Williams a Johnson.

      První událost se stala v jednu hodinu v noci, 3. března 1972. Byla jasná chladná noc. Strážník Williams byl na cestě do Lovelandu, projížděl ulicí Riverside, když měl pocit, že podél ulice běží pes. Když se´to´ ale napřímilo, oči osvítily reflektory auta, podívalo se to na Williamse, otočilo se to a skočilo za svodidla. Williams viděl, jak stvoření míří dolů na nábřeží Malé řeky Miami. Řeka Ohio se nachází jen asi 25 kilometrů od tohoto místa. Popsal bytost jako 90 až 120 centimetrů vysokou, vážící asi 30 kilogramů. Měla strukturovanou pokožku a obličej jako žába nebo ještěrka. Williams se vrátil na policejní stanici a společně se strážníkem Johnsonem se vrátili na místo pro důkazy po zvláštní bytosti. Našli rýhy na místě, kudy utíkala z kopce dolů k řece.

       Asi 17. března 1972 projížděl strážník Johnson autem poblíž Lovelandu a zažil něco podobného. Viděl zvíře, které leželo uprostřed silnice. Zastavil, aby mohl zvíře odklidit z vozovky, myslel, že je mrtvé. Když strážník otevíral skřípající dveře auta, zvíře se postavilo do přikrčené pozice, odkulhalo ke svodidlům, zvedlo nohu a stále se koukalo na Johnsona. Johnson se rozhodl vystřelit - možná to způsobil ten zvláštní zlomyslný výraz v obličeji. Netrefil se, uvědomil si, že stvoření stále pokračuje dál. Johnson později vypověděl, že měl pocit, že stvoření bylo více vzpřímené, než popisoval Williams. Jeden místní farmář vyšetřovatelům řekl, že tentýž měsíc viděl velikou bytost, podobnou žábě nebo ještěrce..."

      Charles Berlitz ve své knize "Svět neuvěřitelných ale pravdivých skutečností" ("World of the incredible but true", vydalo Fawcett Crest Books, New York) uvádí následující událost týkající se dravce podobného člověku nebo ještěřího muže:

      "Ve Spojených státech i po celém světě jsou hlášena setkání s takzvaným lesním mužem nebo Yetim. Stvoření jsou většinou popisována jako vysoká, ochlupená, s výraznýma očima. Obyvatelé Bishopville v Jižní Carolině se však v létě 1988 setkali s něčím neobvyklým: přes dva metry vysoký muž se šedou šupinatou pokožkou, který vypadal jako ještěr. Podle svědků měl oproti lesnímu muži na každé ruce jen tři prsty zakončené deseticentimetrovými drápy. Byl to druhý popsaný Yeti, který měl jen tři prsty na rukou a první, který měl tři prsty na každé noze. Ještěří muž je ten nejzvláštnější lesní muž, který byl kdy spatřen.

      Sedmnáctiletý Chris Davis se poprvé s Ještěřím mužem setkal 29. června okolo druhé hodiny ráno. Když se mladík vracel domů, zastavil auto u poloslaných vod mokřiny Scape Ore poblíž Bishopville, aby zde vyměnil prázdnou pneumatiku. Když nasazoval hever na držák, zahlédl, jak ´něco´ běží přes pole směrem k němu. Skočil okamžitě do své Toyoty Celicy z roku 1976 a zažil tahanici s plazí bytostí, která se snažila dostat do zavřeného auta. Pak Ještěří muž skočil na střechu auta, kde zanechal škrábance na laku jako důkaz svého útoku.

      C. Davis se celý rozrušený vrátil domů a o svém zážitku pověděl jen svým rodičům a blízkým přátelům. Strážci zákona však později C. Davise vyslýchali, protože sousedé řekli, že by mohl vědět nějaké souvislosti se zvláštními stopami po zubech a škrábanci nalezenými na jiném autě.

      C. Davis nebyl jediný s podobným zážitkem. Brzy byla šerifova kancelář zaplavena dalšími zprávami. Například mladí chlapci Rodney Nolfe a Shane Stokes projížděli autem okolo mokřin společně se svými přítelkyněmi, když přes silnici těsně před jejich autem přeběhl Ještěří muž. Stavební dělník George Holloman oznámil, že Ještěří muž na něj skočil v okamžiku, kdy právě nabíral vodu z artéské studny.

      Státní policisté Mike Hodge a Lee County a zástupce šerifa Wayne Atkinson prohledávali oblast mokřin a našli tři zničené stopadesátilitrové lepenkové krabice. Kůra mladých stromků byla oloupaná až ve výšce dva a půl metru nad zemí. Podle M. Hodge v oblasti našli v tvrdém červeném jílu ´obrovské otisky´ dolních končetin, měřily 35 x 18 centimetrů. Tým sledoval stopy a po dalších asi 350 metrech našli čtyři čerstvé otisky ve stopách po pneumatikách jejich vlastního auta. Podle státních biologů, kteří se zabývají divokou zvěří, neodpovídaly otisky žádnému známému zvířeti."

      (poznámka vydavatele: Téma Ještěřího muže se stalo Timu Whitovi námětem jedné z epizod dokumentu Fox Network s názvem Sightings - Pozorování.)

      Některé zdroje naznačují, že tyto bytosti podobné ještěrům byly kromě jiného spatřeny v hluboko vybudovaných sítích tunelů v jihozápadní oblasti Albuquerque (zejména v Dulce a v San Crystobel) v Novém Mexiku, Las Vegas (zejména v oblasti Groom Lake) v Nevadě, Salt Lake City v Utahu a v jeskynních oblastech v Black Mountains mezi městy Las Vegas v Nevadě a Kingman v Arizoně. Podle našich zdrojů byly tyto bytosti viděny také v podzemních zařízeních v oblasti pouště Mohave v Kalifornii... a dokonce na samém okraji samotné pouště poblíž Lancasteru i jinde. V mnohých případech byly vidět ve společnosti "šedých", kteří se k nim chovali, jako by jim byly plazí bytosti nadřízené.

      Badatel Michael Lindemann ze skupiny "20/20 Group" k tomu připojil následující informaci během veřejné přednášku v Lancasteru v Kalifornii. Je o ženě, která zažila únos skupinou mimozemšťanů známou jako "šedí", vše se odehrálo na okraji pouště Mohave:

      "Mnoho obyčejných obyvatel lancasterské oblasti zažilo setkání s mimozemšťany. První je žena s větším počtem dětí, která v roce 1972 žila se svým manželem v Ridgecrestu v Kalifornii... Tato žena nikdy nečetla knihy o UFO nebo mimozemšťanech a ani se o toto téma nezajímá. Ani dnes vlastně žádné knihy nečte. V poslední době, když si uvědomila, že zažila setkání s mimozemšťany, udělala jednu věc: Šla si půjčit film Whitleyho Striebera ´Spojení´ (´Communion´). Vložila videokazetu do přístroje a dívala se sotva minutu, když pocítila strach a bylo jí špatně. Utekla z domu. To byl jediný pokus ve snaze získat nějaké informace o mimozemšťanech. Přesto má tato žena překvapující zážitky."

       M. Lindemann vypráví její otřesný zážitek, kdy poblíž domu, který se nachází v dosahu pouště, spatřila napůl fyzickou bytost nebo zdánlivou bytost druhu "šedých". Najednou měla pocit intenzivního zážitku, o kterém věděla, že se stal, ale ona mu nerozuměla a nebo si nemohla docela vzpomenout. Popisuje bytost jako klasického "šedého" mimozemšťana, stejně jako byl popsán mnohými dalšími unesenými svědky - menší šedá postava s velkou hlavou a velkýma šikmýma černýma očima, což ve světle jejího nezájmu o fenomény UFO jen dodává jejímu příběhu na věrohodnosti. M. Lindemann vysvětluje, že výsledkem tohoto prvního zážitku bylo, že tato žena, která nikdy nečetla o UFO, vyhledala terapeuta zabývajícího se hypnózou. Terapeut  došel k závěru, že žena z Ridgecrestu byla zcela zdravá a mluvila pravdu.

      Michael Lindemann pokračuje:

      "... Žena od té doby měla další a další zážitky. Její následující zážitek také vedl k odhalení příběhu, na který si vzpomněla až po regresi. Ale následující zážitek, který ji ´probudil´, byl klíčem k jejím uzamčeným vzpomínkám:

      Její manžel odjel ke konci roku 1972 na školení - pracoval pro telekomunikační společnost, a byl pryč několik  týdnů. Zůstala doma sama s dětmi. Protože žili na odlehlém místě, spala samozřejmě s nabitou zbraní. Měla lehké spaní, byla nervózní.

      Jednou v noci se vzbudila, protože v pokoji zaslechla šelest. Rozhlédla se a před skříní spatřila černou postavu, jako by měla na hlavě kapucu. Zdálo se, že si ´hraje´ s její krabičkou na šperky. Domnívala se, že se někdo do domu vloupal.

      Pomyslela si: ´Co mám dělat, co mám teď dělat!´ Sahala po zbrani a nechtěně vyjekla. Kdokoliv to byl, otočil se a šel k ní. Popsala bytost jako 120 centimetrů vysokou, velmi, velmi tmavou, řekla, že vypadala jako ještěrka. Měla hrubou pokožku, velké žluté oči - neměla veliké černé oči mandlového tvaru, ale žluté ´kočičí´oči, tlamu a zuby. Řekla, že bytost vypadala jako leguán a že mohla okamžitě s jistotou říct, že ta bytost byla nebezpečná a že se jí vůbec nelíbila. Tato bytost byla zlá a nedalo se jí věřit.

      Nepamatovala si, co se stalo pak, jediné, co věděla, bylo, že byla vyděšená, protože ležela v posteli a bytost jí doslova dýchala do obličeje. Při regresi zjistila zbytek tohoto zvláštního příběhu. Vznášela se vzduchem dolů, kde viděla, že ´šedí´ fyzicky odnášejí její tři děti ven do připravené lodi. Ona se vznášela také směrem k lodi. Pochopila okamžitě, že černý muž, co vypadal jako ještěrka a jak zjistila později - který měl ocas, spolupracuje se ´šedými´, ale ne vždy byli zajedno. Létající loď patřila ´šedým´ a ona doslova ´poslouchala´ jejich telepatické dorozumívání.

      Komunikovali o ní, zatímco ona ležela na stole v lodi a čekala na jejich rozhodnutí, co budou dál dělat. Došla k závěru, že ten ´černý´ ji chce zabít, ale ´šedí´ říkali: ´Ne, ne, je to naše loď.´ V tu chvíli spatřila něco děsivého. Černá bytost jen rozmáchla rukou nad hrudníkem jednoho ´šedého´ a hrudník se mu doslova otevřel. ´Šedý´ padl na zem a žena si myslí, že zemřel. Říkala, že mají zelenou krev, protože krvácel."

- pokračování -


(c)2008 Translation: Kateřina Milttner

Další díly