Konstrukce spektra vesmíru, aspektu Boha a Člověka

Každý kdo někdy zalistoval v duchovní literatuře se jistě setkal s pojmem slovo. Například: Na počátku bylo slovo. Co znamená v analogickém pojetí pojem slovo? Mám za to že zcela jistě pojem informace. Od této skutečnosti se totiž odvíjejí další. Každý kdo by chtěl nějakým způsobem pracovat s kosmickými energiemi, musí mít totiž zcela jasno ve třech základních aspektech. Za prvé je to aspekt Boha, za druhé aspekt konstrukce vesmíru a konečně za třetí je to aspekt konstrukce člověka. Proč? Protože pracujeme se složkou, která je jednou z mnoha ve skladbě našeho kosmu a tento je zase jedním z mnoha kosmů vesmíru a touto složkou působíme na organismus člověka v harmonii s informačním tokem. Nyní si samostatně rozebereme jednotlivě uvedené aspekty. To je nesmírně důležité pro pochopení dalších skutečností o kterých bude řeč. V současné době snad každý chápe, že za pojmem slova Bůh se neskrývá žádná nám nepochopitelná a nadřazená bytost či něco podobného. V této souvislosti bychom si tedy mohli položit otázku: Existuje Bůh nebo neexistuje? Zcela jistě existuje a všichni víme v jaké podobě. My všichni jsme totiž jeho součástí, tak jako naše planeta, sluneční soustava či náš kosmos. Háček je v tom že na současném duchovním vývoji nejsme schopni přijmout a vyjádřit tak vysoké a složité vibrační kmity, abychom byli schopni nějakým způsobem analyzovat zmíněný pojem. Nemusíme si s tím však vůbec lámat hlavu. Bude nám zcela stačit, když budeme vědět že jde, zcela jednoduše řečeno, o určitý energetický prvek, jehož struktura je naprosto ojedinělá ve vztahu ke všemu, co dokáže člověk v současné době svými smysly vnímat. Nejdůležitější skutečností však zcela určitě je zjištění, že kdyby se nám podařilo zbrzdit kmitočet všudypřítomného prvku, který nazýváme bůh, pak bychom zjistily, že životy všech živých organismů ve vesmíru jsou buňkami jeho struktury, kterými tento prvek, tedy Bůh, zkoumá sám sebe a tím se vnitřně vyvíjí.Toto zjištění může vypadat velmi komplikované, ale složité není. Prakticky všechna duchovní literatura praví, že člověk je částí nebo součástí Boha, což je naprostá pravda. Protože, jak již bylo řečeno, životy všeho živého ( ne ovšem těla, tedy hmotné struktury) jsou jeho buňkami. Z těchto informací nám ovšem vyplívá důležité zjištění. Bůh není statický, ale dynamický prvek. Není tady neměnný, má schopnost se vyvíjet, a tudíž se musí vyvíjet i všechny jeho projevy jako například vesmír, planety, člověk atd. právě proto že životy těchto struktur jsou jeho buňkami. Později si řekneme že vše co je přírodou vytvořené je dokonale živé tak jako člověk. Ovšem s rozdílnou možností projevení navenek. Další nesmírně důležitou skutečností je potvrzení neustálého vývoje a to ve všech řádech a úrovních. Nyní přejděme k druhému aspektu vesmíru. Již staré civilizační kultury na naší planetě věděli, že hmota nevypadá tak jak jí svými smysly vnímáme. Chápali že každý hmotný celek je projevení určitého charakteristického druhu energie o velmi zhuštěných vibracích, což dopomohlo těmto energetickým silám ke zdokonalování na úrovni hmoty.Ve skutečnosti jde o velmi rychle kmitající silové struktury s velmi charakteristickými vlastnostmi. Staré civilizační struktury měly pro tento stav velmi přiléhavý název. Tvrdily zcela po právu, že náš svět, který vnímáme jen na oné hmotné úrovni, je MAYA, což přeloženo znamená KLAM. Nabízí se zjednodušené přirovnání. Představte si, že v noci před vámi stojí člověk, který drží v ruce zapálenou louč. Zapálenou loučí před sebou velmi rychle krouží a my na černém pozadí vnímáme ohnivý kruh. Ale ve skutečnosti nejde vůbec o kruh, ale o rychle kmitající jediný bod, zapálenou loučí, která takto vytváří ILUZI ohnivého kruhu. Z uvedeného vyplívají zatím dvě charakteristiky našeho vesmíru, které se velmi těsně vzájemně prolínají. Jsou jimi VÝVOJ a neustálý POHYB. Tedy dynamika struktur. On totiž vývoj je sám určitým specifickým pohybem.