F.P. Farrell dále uvádí: "MacArthur nikdy nepožádal Bezpečnostní radu OSN (sovětského generála Konstantina Zinčenka) o povolení tajné vojenské operace. MacArthur si ke spolupráci vybral blízké loajální důstojníky a držel celou operaci pod pokličkou. Naše síly neměly dle plánu sovětských generálů ve Spojených národech vyhrát žádný boj. Ale generál MacArthur si zradu uvědomil a podnikl akce nejen na záchranu životů svých bojových jednotek a zneškodnění nepřítele a jeho zásobovacích skladů, inchonský úspěch však zároveň představoval bod zlomu v korejské válce. Za tuto "úspěšnou operaci" byl generál Douglas MacArthur prezidentem Harrym Trumanem zbaven velení bojových jednotek Spojených národů v Korey. Oba se setkali na ostrově Guam. MacArthur si uvědomil všechny souvislosti zrady a musel být ze své pozice uvolněn. Prezident Truman se MacArthura natolik obával, že před jeho návratem z Korey do Spojených států odjel do sídla v Camp David, kde se v obavách ze zatčení ukrýval tři týdny. Generál MacArthur byl nositelem pěti hvězd, byl velitelem amerických vojenských sil a byl mužem, který právě v odvážné vojenské operaci zachránil životy tisíců synů proti vůli vedení Spojených národů a porazil u Inchonu rudé Číňany a Severokorejce."
Teď znáte skutečnou pravdu o válce v Korey a zákulisní hry zrádce Trumana a generála Douglase MacArthura, skutečného hrdiny. Robert W. Lee ve své knize "Spojené národy dnes" ("The United Nations today", vydalo CPA books, Kelso Road 6, P.O. Box 596, Boring, 97099 Oregon) na stranách 20-21 uvádí:
"(Generál MacArthur:) Znepokojovala mne řada příkazů z Washingtonu (Truman), instrukce snižovaly potenciál našich leteckých sil. Nejdříve mi bylo zakázáno pronásledovat nepřátelská letadla, která na ta naše útočila. Mančurie a Sibiř se staly útočištěm obrany všech nepřátelský sil a zdrojem nepřátelských záměrů a nezáleželo na tom, jaké drancování a násilí z těchto oblastí přicházelo. Pak mi bylo znemožněno (sovětským generálem při Spojených národech) využít práva bombardovat elektrárny podél řeky Yalu. Rozkaz byl rozšířen o všechny elektrárny v Severní Korey, které dodávaly elektřinu oblastem v Mančurii a Sibiři."
Nejnepochopitelnější podle MacArthura bylo zamítnutí bombardovat cíl, který se nenacházel ani v Mančurii či Sibiři, "ale mnoho kilometrů od hranice a který z Vladivostoku zprostředkovával zásoby severokorejské armádě. Připadal jsem si, že jsou mi krok za krokem odebírány veškeré zbraně. Úplně stejná zrada našich vojenských sil se odehrála ve Vietnamu. Akorát ve Vietnamu se z hlediska doby trvání konfliktu jednalo o mnohem větší ohavnost vůči našim podvedeným vojákům."
MacArthur pokračuje na straně 21:
"Všem bylo jasné, že se potýkáme s únikem informací. Walker (vedoucí brigády generál Walton Walker) si mi neustále stěžoval, že nepřítel zná předem prostřednictvím zdrojů ve Washingtonu jeho operace. Informace jim musely být předávány, aby bylo zabezpečeno, že mosty na řece Yalu zůstanou i nadále jejich útočištěm a že základny budou nedotčené..."
Generál dále na straně 21 cituje z oficiálního letáku, distribuovaného v Číně, slova generála Lin Piao:
"Nikdy bych nenařídil útok a riskoval tak pověst svých mužů a naší armády, kdybych si nebyl jistý, že Washington (Truman a Kongres) zabrání generálu MacArthurovi podniknout odvetná opatření proti našim zásobovacím a komunikačním oddílům."
J. Ruben Clark Jr., bývalý americký náměstek ministra a velvyslanec v Mexiku, který byl široce respektovaný jako přední americký advokát na mezinárodním poli, je v knize "Spojené národy dnes" citován na straně 27:
"Nejen že tato výsadní organizace nezabránila budoucím válkám, ale dokonce nám nadále zaručuje, že války se budou odehrávat a odebírá nám (USA) právo vyhlásit je, zvolit si, na čí straně budeme bojovat, určit si, jaké prostředky a vojenské vybavení budeme ve válce používat a kontrolovat a velet našim synům, kteří ve válce bojují.
Sovětský generál při Spojených národech dodnes plánuje nasazení amerických jednotek po celém světě, dokonce i v Perském zálivu. Bývalý prezident J.F. Kennedy byl také naštvaný, když Truman společně s Kongresem podepsali ve Spojených národech chartu během kubánské invaze proti Castrovi. Sověti ve Spojených národech nedovolili Kennedymu přímo použít americké jednotky ke zničení Castra. Sověti se nechali slyšet, že přítomnost amerických oddílů v kubánské Zátoce prasat není Sověty ve Spojených národech schválená a že se jedná o porušení charty Spojených národů, které USA také ratifikovaly a musejí ji dodržovat.
Nyní již zajisté chápete, proč naši vojáci během bojů v Korey a ve Vietnamu překonávali tolik překážek a proč nám nebylo dovoleno, abychom vyhráli, abychom bombardovali určité cíle.
Bylo žádoucí, aby válka ve Vietnamu pokračovala - aby oslabila chuť amerického lidu podnikat jakýkoliv typ války nebo boje proti komunismu. Lidé by přistoupili doslova na cokoliv výměnou za zabíjení jejich vlastních synů. I kdyby to mělo představovat výhradní spojenectví americké vlády s vládou SSSR."
Další důkazy, které, zdá se, potvrzující zednářsko-jezuitské spojení, které odhaluje Dr. John Coleman a další, vyvstávají z eseje s názvem "Dvouramenné klepeto: zednářství a katolictví" ("The twin pincers: Masonry and Catholicism"), jejíž autor zůstává (z pochopitelných důvodů) v anonymitě. V rukopise se píše:
1. Třicet pět let předtím, než byli jezuité vykázáni z Francie římsko-katolickým králem, vydává papež Kliment XII. bulu zakazující jakoukoliv podporu zednářství. Burbonský král Ludvík XVI. a královna Marie Antoinetta byli popraveni Illuminati, kteří se inspirovali chátrou zednářů a teroristů. Proč se katolická rodina Burbonů tak vymezovala vůči jezuitům? Je mimochodem velmi zajímavé, že rodina, jakou byli Burboni, kteří se postavili jezuitům, byla svržena za francouzské revoluce, v době Illuminati-zednářské vlády teroru, z čehož vyplývá jasný fakt, že jezuité přikázali zednářům revoluci uskutečnit.
2. Proč zamítl Fridrich Veliký, král pruský, katolický jezuitský řád, zakázaný v Prusku v roce 1773, jako (takzvané) nepřátele zednářství? Mohli být příslušníci jezuitů také zednáři? (poznámka: Mackeyho Encyklopedie svobodného zednářství říká, že Fridrich "... byl zasvěcen do zednářské lóže v Brunswiku, v noci 14. srpna 1738...")
3. Římsko-katoličtí Stuartovci byli skotští zednáři... Když se stal Jakub II. Stuart v roce 1685 králem Anglie, pokusil se zajistit jezuitům mocnářsky vlivné pozice...
4. Za podílu Stuartovců, lyonských jezuitů a jezuitů z clermontského gymnázia v Paříži vzniká takzvaný rituál Lóže Dokonalosti, ve kterém lze, podle zednářských autorit, spatřovat kořeny dnešního "starodávného a přijatého skotského rituálu svobodných zednářů".
5. E.Rebold, zednářská autorita, a A.G. Mackey nesouhlasí s částí rituálu Lóže Dokonalosti rytíře z Bonneville. Bonneville možná nebyl jezuita... ale když se podíváme, jakou roli hraje v rituálu Přísného Dodržování..., spatřujeme náznaky, že byl jezuita.
Podle knihy Burkeho McCartyho "Nevyřčená pravda o vraždě Abrahama Lincolna" ("Suppressed truth about the assassination of Abraham Lincoln") byli američtí prezidenti, kteří se postavili proti jezuitům a zednářům, cílem Illuminati, kteří je plánovali zavraždit. McCarty uvádí:
1. Prezident William Henry Harrison:
V roce 1841 byl generál W.H. Harrison z Ohia zvolen velkou většinou prezidentem. Unie byla vůči generálu Harrisonovi loajální, ale snahou Leopoldinů, mocného společenství jezuitských špiónů, bylo, aby byl poražen.
Prezident Harrison ve svém proslovu po inauguraci řekl: "Věřím, že vládnutí není výsadním božským právem. Věřím, že co se moci týče, dobrotivý Stvořitel nerozlišuje mezi lidmi, neboť všichni požívají stejné rovnosti. Jediné legitimní právo vlády je být ztělesněním moci těch, kterým vládneme."
Těmito jednoznačnými slovy prezident Harrison vymezil svou pozici. Otevřeně vyjádřil odpor vlády lidu nepřátelům s "božskými právy". A udělal víc: Těmito slovy si podepsal ortel smrti. Pouze měsíc a pět dní po pronesení řeči ležela v Bílém domě Harrisonova mrtvola. Příčinou smrti byla otrava arsenikem - nástrojem schváleným Římem. Naplnění přísahy jezuitů přišlo rychle.
Poznámka vydavatele:
"Přísahu jezuitů" zmiňuje na stranách 99-102 ve své knize "Uzřít plavého koně" ("Behold a pale horse", vydalo: Light Technology Publishing, P.O. Box 1495, Sedona, 86336, Arizona) William Cooper. Přísaha se objevuje v kapitole 3 s názvem "Přísaha při zasvěcení nejmenovaného tajného řádu". Ačkoliv W. Cooper pochybuje, že přísaha pochází z kruhů jezuitů nebo Maltézských rytířů, není si tím zcela jistý. Nicméně Dennis Passero a další badatelé publikovali stejné znění přísahy, která se objevuje v knize W. Coopera, a udávají, že se jedná o přísahu jezuitů, což potvrzuje Cooperovu domněnku.
Přísahou se jezuité zavazují, že se všemi prostředky - morálními i nemorálními (které budou údajně odpuštěny, pokud jsou vykonány ve jménu římské církve), zasadí o zničení protestantského hnutí. Tomuto cíli zasvětí svůj život a přivedou všechny národy do područí Říma ke slávě vládkyně nebes - není pochyb, že se jedná o stejnou pohanskou bohyni, která byla uctívána dávnými Babylóňany - královna Semiramis, které vděčíme za novodobé vzkříšení magie.
Mnozí se domnívají, že dnešní římská církev není nic jiného než pokračování dávné Říše římské, která se snažila ovládnout celý svět a že se pouze přestrojili do církevního roucha, když pochopili, že víra je neuvěřitelně účinným prostředkem, jak kontrolovat masy. Fakt, že Konstantin byl posledním oficiálním římským císařem a zároveň prvním oficiálním římským papežem, je důvodem k zamyšlení.
McCarty pokračuje:
"Dovolte mi, abych citoval z knihy amerického senátora Bentona s názvem "Pohled očima uplynulých třiceti let" ("Thirty years view"), 2. díl, strana 21. Pasáž se týká úmrtí prezidenta Harrisona:
´Jeho zdravotní stav se nijak nezměnil, nebylo možné spatřit žádné známky slabosti, nestalo se nic, podle čeho by se dala předpovědět taková událost. Nic nedávalo tušit, že by volebním obdobím neprošel se stejným odhodláním, s jakým jej započal. Útok byl náhlý a fatální od samého začátku.´
V závěru kapitoly knihy senátora Bentona se dočítáme významnou informaci, která by měla být dobře zvážena v souvislostí s Harrisonovou rodinou: ´...Zesnulého prezidenta rychle následovali téměř všichni členové jeho rodiny, synové i dcery...´
Nevypadá to jako pomstychtivé ´vyhlazení´? (poznámka vydavatele: Jezuitská přísaha žádá po příslušnících, aby ´vyhladili´ nepřátele Říma.)
2. Prezident Zachary Taylor:
Jeho první zpráva Kongresu, kterou pronesl, byla: ´Ale oddanost Unii států by měl každý Američan pěstovat ve svém srdci. Více než půl století se Unie neotřásla v základech... ´ Spiklenci se obávali, že smrt prezidenta Taylora tak brzy po nástupu do funkce by vzbudila podezření, stejně jako v případě úmrtí prezidenta Harrisona, a tak ve funkci setrval jeden rok a čtyři měsíce, než mu byl 4. července 1850 podán arsenik. Stalo se tak během oslav ve Washingtonu, kam byl prezident pozván, aby přednesl řeč. Ráno odjížděl ve skvělé kondici, odpoledne se cítil nemocný a zemřel nadcházející pondělí okolo páté hodiny odpoledne. Měl stejné příznaky a trpěl jimi po stejně dlouhou dobu, jako jeho předchůdce prezident Harrison."
- pokraování -
(c)2008 Translation: Kateřina Milttner
partner Matrix 2001
