Guyana

Právo Ameriky podrzet si kontrolu nad základnou bylo pro více dekád jednoduše zmařeno bez jakýchkoli omluv. Atkinson Field, který byl poté přejmenován na Temehri Airfield je situováno jižně od hlavního města Georgetown. To je to letiště, na které Americké helikoptéry převážely mrtvá těla určená k přepravě do Ameriky po tragédii v Jonestownu.

Když dal Johnson Temehri Airfield marxistické Guayaně, předal tím ovšem Rusku velmi rozsáhlý majetek. Temehri Airfield je nejrozsáhlejší ze všech v Jižní Americe, dokonce rozsáhlejší než největší letiště v New Yorku - JFK a jeho umístění je ideální pro převoz Kubánských jednotek a materiálu do Afriky.

Výsledkem bylo, že Johnstonova akce ve prospěch Rockefellerů připravila Spojené Státy o důležité logistické spojení do Afriky a současné otevření dveří kubánským jednotkám. Naše pozdější problémy s Kubánskými jednotkami v Angole a jinde v Africe byly částečným následkem.

Po mnoho let se ruská vojenská aktivita soustředila v okolí Temehri Airfield. V roce 1974 umístili Rusové řízené rakety na místech v těsném okolí letiště. Potom byly řízené rakety přemístěny na oddělený raketový komplex západně od Georgetownu po dobu následujících dvou let.

V tomto novém komplexu byly řízené střely rozmístěny a rozptýleny na území v průměru zhruba 30 mil. V přibližném středu bylo řídící a kontrolní středisko řízené ruským personálem. A zápletka se začala zamotávat.

Poté, co došlo k přesunu řízených střel, celý komplex byl soustředěn do oblasti vzdálené zhruba 70 mil severozápadně od Temehri Airfield. Nebyla to náhoda, že chrám kibbutz byl umístěn tak blízko raketové základny.

V době, kdy byla ve 2. světové válce vytvořena kancelář strategických služeb (OSS), Nelson Rockefeller již měl silnou pozici v Latinské Americe se svou vlastní agenturou nazvanou Coordinator of Inter-American Affairs. Vzpomínám si na jednu příhodu, kterou mi vyprávěl přítel, který byl jako mladý Němec uvězněn v Jižní Americe za to, že je Němec a byl poslán do koncentračního tábora v Texasu po celý průběh 2. sv.v. V pozdější době se často vracel do Jižní Ameriky. Řekl mi, že žil poblíž hranic s Kolumbií a Venezuelou a obdivoval obrovské krásné pole květin, které patřilo Rockefellerovi. Víte, že Rockefeller miloval květiny a obchodoval s nimi? Ptáte se o jaký druh květin šlo?

MAKOVICE!

Vznik Lidového chrámu (Peoples Temple) v roce 1950 nemělo nic společného s vládními záležitostmi. To bylo až po roce 1970, kdy jisté součásti výzvědných služeb USA počaly infiltrovat, podvracet a ničit Lidový chrám. Bratři Rockefellerovi měli vždy základní praxi v podpoře nejen mocenských klik, ale také špiónů a oponentů těchto klik - a kdo by nechtěl nějaké ty "bezplatné" fondy a podpůrné finanční prostředky? V této souvislosti jsou vždy v pozici (alespoň teoreticky) odstranit každého, kdo se pokusí jim zamezit v jejich kontrole.

V případu Guayana, Rockefelleři chtěli mít na Guayaně takovýto nástroj v osobě Forbese Burnhama, předsedy vlády, kterému dopomohli k moci s pomocí jejich peněz. Jistým součástem výzvědných služeb USA pod řízením CIA byl zadán úkol nalézt cesty jak toto provést.

V rámci vyhodnocování jednotlivých možností bylo rozhodnuto, že Lidový chrám je ideálním řešením. Psychologický profil lídra Jima Jonese naznačoval, že může být přeměněn v mocný nástroj "neviditelných vládců". Na rozdíl od zpráv v kontrolovaných médiích se narodil jako Žid a již projevil tendence směrem k organizaci typu kibbutz, která mohla být nasměrována užitečným směrem. K tomu by došlo prostřednictvím obou kombinací vědomého a nevědomého faktoru. Na vědomé hladině peníze a mocná politická podpora by byla směrována jeho směrem. Na nevědomé hladině by se použily techniky psychologického programování. Postupně by Jim Jones ztratil kontrolu nad svou vlastní osobností a stal by se tím, za koho ho chtěli mít neviditelní vládci. Tento proces by nevyhnutelně vytvořil obrovský vnitřní konflikty a změnil by Jima Jonese v nebezpečného muže.

ZMĚNY V CHOVÁNÍ

Do roku 1973 změny v Jonesově chování začaly být vnímány jeho přáteli a stoupenci. Jeho přeměna v polovědomého agenta smrti a intrik byla brána s velkou vážností. V tom samém čase byly použity fondy z lidového chrámu na vznik zemědělského kibbutzu v Jonestownu, ačkoli tam v té době jezdilo jen málo lidí.

Guayana byla pravým marxistickým policejním státem a nikdo nemohl založit novou společnost bez povolení Forbese Burnhama. Ale agenti Davida Rockefellera se ujistili, že Burnham obdržel všechny záruky, které potřeboval, že Jones obratně zapadl do marxistického prostředí na Guayaně.

V tu samou dobu začal Forbes Burnham obelhávat Davida Rockefellera. Na jednu stranu hrál svou politickou úlohu, ale schovával mnoho vytěženého zlata na Guayaně v jeskyních v horách. David Rockefeller toto vypátral o něco později, ale do té chvíle se daleko větší problém vyvíjel z obelhávání Ruska, tak Burnham byl ponechán bez potrestání, aby se udělal prostor větším věcem.

Do léta 1974 měli Rockefellorovi bratři stále s Kremlem velmi dobré vztahy, ale tehdy již existovala určitá známka toho, že se v Rusku něco děje čemu nerozuměli, ale jednoduše si nedokázali představit, že jejich spojenci z Kremlu, Bolševici, byli svrzeni.

Veřejné varování o řízených střelách na Guyaně bylo ignorováno. Plánovaná a programovaná nukleární válka byla detailně naplánována na konec 70.let a oni nechtěli, aby tento plán byl zmařen veřejnou připraveností.

HLAVNÍ CÍL

Raketová základna na Guayaně byla jedním z hlavních cílů změněného plánování. Když plánování začalo dva roky předtím, vesmírná Bitva o Měsíc pořád ještě ležela v budoucnosti. Zdá se zcela nepochopitelné, že Amerika mohla přijít o své tajné základny laserových zbraní, které měly být v krátké době uvedeny do provozu na Měsíci. A celou dobu si naši neviditelní vládci mysleli, že o ně nemohou přijít. Ale ve světle aféry podmořských řízených střel, chtěli otupit co možná nejvíce ruských vojenských zubů. V této souvislosti zničení Ruska by bylo dokonce daleko důkladnější, než se původně plánovalo.

Plánovači Guyanské operace byly postaveni před vyřešení složitého problému. Cílem bylo vymazat ruskou raketovou základnu na Guayaně odstraněním hrozby, kterou představovala pro Panamský průliv a jihoamerická města. Ale to měla být předválečná operace provedená skrytě a zcela neočekávaně. Musela být skrytá, protože ani USA a ani Rusko si nemohly dovolit, aby existence raketové základny byla známa, ale překvapení muselo být dokončeno, protože byť jen s minimálním varováním mohla být základna posílena a hájena Kubánskými jednotkami.

Na základě těchto požadavků bylo rozhodnuto, že by měl být aplikován útok komanda, něco jako akce Izraele na letišti Entebbe v Ugandě v červenci 1976. Jakýkoli další typ útoku by vyžadoval, aby naši vůdci udělali to, co prezident Kennedy udělal v roce 1962. Což znamená říci Američanům co se děje a požádat o veřejnou podporu. Za všech okolností jedna věc, kterou naši neviditelní vládci nemohli udělat bylo nic nám neříci. Problém tedy vzrostl - jak dostat spojené jednotky na Guayanu v dostatečné síle a dostatečně rychle dokončit akci.

Zničení základny jako ta na Guayaně nebylo po tom všem jednoduchá úloha. Bylo proto rozhodnuto, že nějakým způsobem musí být provedena velmi náhle masivní vynucená omluva, aby se mohlo umožnit tajným spojeneckým vojskům dočasně vstoupit do Guyany. Ta omluva, nebo cokoli by to mělo být, by muselo být tak viditelné, jako svázat Rusům ruce, takže Rusko nemohlo sáhnou k represím bez odložení toho, co bylo pravím cílem a úkolem. Ta omluva by se musela zdát nevojenskou, současně však vyžadovala vojenskou expertízu.

A co víc, musela se vytvořit nějaká rezerva pro všechny případy, kdy by musela být základna přemístěna z Guayany, jinak by se mohlo stát, že jejich přítomnost na Guayaně mohla dát impuls k mezinárodnímu incidentu. Např. vláda na Guayaně, která následovala ruský diktát, mohla zveřejnit osoby společných vojenských sil zabitých při útoku, což bylo oficiálně prezentováno jako zabití při povstání proti Forbesu Burnhamovi. Vše co bylo nezbytné bylo zařídit "náhlé" úmrtí mnoha stovek Američanů na Guayaně a to pod podmínkou garantované masivní publicity.

Naprostou hrůznost této tragédie by vyžadovala vojenskou přítomnost a Jonestown byl pro to vybrán. Helikoptéry pohybující se denně mezi Temehri Airfield a Jonestownem by přirozeně létaly nad raketovou základnou jejíž detaily byly známy i přes dobré maskování. To znamenalo, že spojené speciální ozbrojené síly mohly být nasazeny na základě znalostí jednotlivých známých pozic objektů na základně relativně lehko.

A jak reportéři na Temehri Airfield viděli helikoptéry vzlétat směrem na severozápad a poté se vracet ze stejného směru, tak předpokládali, že všechny létají do a z Jonestownu vzdáleného zhruba 150 mil. V žádném případě nemohli vědět, že mnoho letů bylo uskutečněno na Ruskou raketovou základnu, která se nacházela ve stejném směru, ale jen v poloviční vzdálenosti.

NA POČÁTKU SCHÉMATU

Kdyz bylo rozhodnuto o hromadné smrti v Jonestownu jako záminka pro útok, Jonestown fungoval jen jako předsunutá hlídka Lidového chrámu. Tam se nenacházelo dostatek lidí na tak velkou nehodu, a tak míněno přímo i nepřímo, Jim Jones byl nucen jít sám do Guyanského kibbutzu společně s co nejvíce svými přívrženci, kteří ho budou následovat.

To se ukázalo být kolem 25 až 30% a tím, že ho následovali se sami identifikovali jako skupina nejvíce osobně závislá na Jimu Jonesovi. Byli také nejnáchylnější ke kombinovanému vlivu vyčerpání, zastrašování a izolace od okolní pomoci - jinými slovy přesně pro totální vymývání mozků.

Od doby Korejské války bylo nezvratně známo, že vymývání mozků může způsobit mnoha lidem různé věci. Dokonce vycvičení Američtí vojáci v Koreji se stali obětmi vymývání mozků v překvapivém počtu, protože nerozuměli proti čemu a proč vlastně bojují. Oběti z Jonestownu byli všechno, jen ne vycvičení a odolní vojáci.

V srpnu 1977 se odebral Jim Jones do Guayany s jeho "obětními beránky". V tom samém měsíci velvyslanec UN Andrew Young předal zprávu Forbesi Burnhamovi. Řekl,že za jistých podmínek by USA a Světová banka zvýšily svou finanční pomoc Guayaně - tzn. Přímo do Burnhamovi kapsy, ale desetinásobně víc, než tomu bylo v minulosti. A tak klíčová katastrofa v Jonestownu byla dána do pohybu krátce před Bitvou o Měsíc.

CHUDÁK LEO RYAN

Jako spouštěcí mechanizmus celé tragédie byl vyvinut a naprogramován zájem o kongresmana Leo J. Ryana. Ryan odejel do Guayany s vědomím, že to může být nebezpečné.Ale co samozřejmě nevěděl bylo to, že byl vlákán k podniknutí této cesty, jejíž tragický konec byl naplánován s předstihem.

Ryan a další ti, kdo zemřeli spolu s ním na Port Kaituma byli obětmi v tajné válce, která vedla k jaderné válce. A stejně tak to bylo se stovkami ostatních Amerických civilistů, kteří v tzv. "masové sebevraždě" v Jonestownu na Guayaně.

Jak se přiblížil čas Ryanovi předpokládané cesty do Guayany, byly nastartovány také další aktivity diplomatických a vojenských kruzích. Základem bylo, aby Ruská pozornost byla odvrácena od Guayany až do doby, kdy by bylo příliš pozdě na ochranu raketové= základny.

Ruská bašta na západní polokouli je samozřejmě Kuba. A tak několik dnů před Bitvou o Guayanu na Den dikůvzdání 1978 byla vyhlášena krize MIG-23, aby odvrátila pozornost Ruska na Kubu. Až příliš pozdě Kreml zjistil, že pravý cíl nebyla Kuba, ale Guayana.

Přeložil: Petr ZEMAN

ZDROJ: "FIRE FROM THE SKI": Battle of Harvest Moon & True Story of Space Shuttles by One Who Knows."