Od Sputniku ke špionážním satelitům

Anonym

Anonym

autor

23.09.2001 Různé

Vzpomínáte na Sputnik? Poprvé jsem jej uviděl, když jsem byl pryč v oblasti "chopin' cotten" (bolí mě, když si uvědomím, že někteří moji čtenáři nebudou vědět, co je chopin' cotten vlastně zač). Sputnik 1 byl 184 liber (zhruba 90 kg) vážící, tvaru koule, vypuštěný Rusy dne 4.10.1957 ve 21:36. Byl lesklý, aby byl lépe vidět a měl radiový vysílač, který vysílal na frekvenci snadno zachytitelné rádiovými amatéry. Americká vláda si dělala ze Sputniku legraci. Časopis "Voodoo" přinesl karikaturu Sputniku, ve kterém sedí vousatý Rus, který neustále opakuje. "Píp, píp, píp."
O měsíc později Rusko vypustilo Sputnik 2, který vážil 1119 liber a který měl tvar bojové hlavice. Ačkoli jsme si pořád dělali z Ruska legraci (vedoucí senátoři prohlásili, že Amerika vypustí lepší satelit, který bude celý pochromovaný a navíc se stěrači). Rusové v mnohém předčili náš (USA) drahý bombardovací systém a byli schopni s jejich raketami (ICBM) vypouštět bojové hlavice. Mezi lety 1956 a 1960 USA vyslaly nad Rusko přes 20 špionážních letadel U-2 s cílem zjistit Ruské možnosti týkající se raketových systémů. Každý let U-2 byl monitorován ruskými radary. Americké letectvo informovalo, že do roku 1961 bude Rusko disponovat 1000 řízenými bojovými raketami. 2 roky po Sputniku USA vypustily satelit "Discover", který měl kameru a uměl toho mnohem víc, než pípat.
USA měly kosmický program pod názvem "Pied Piper", který se později změnil na SAMOS (Satellite and Missile Observation System"). První SAMOS byl vypuštěn 11.10.1960, ale neuspěl. SAMOS 2 byl vypuštěn na oběžnou dráhu 31.1.1961. Poslední byl SAMOS 30 dne 27.11.1963, ačkoli oficiálně poslední "Discover" byl 38, vypuštěn 27. 2. 1962. V tomto bodě byl program změněn a některé ze satelitů byly zpětně přejmenovány. Nový program nesl název "KeyHole" a satelity se nazývaly KH-1s (Discovery byly přejmenovány na KH-4s). Jedna z nejtajnějších vládních složek byl a stále je tzv. "National Reconnaisssance Office (NRO)" (Národní průzkumná a výzvědná kancelář), která byla založena 25.8.1960. Věřím, že jedním z důvodů pro její zřízení byly létající talíře, ale to je jiná historie. NRO vyvinula v roce 1972 špionážní satelit KH-11 mužem, který se jmenoval Keenan. (Jeden s projektů, na kterém jsem osobně pracoval byl právě KH-11). KH-11 byl použit pro takové věci jako zjišťování, kde jsou zadržováni rukojmí na Iránské ambasádě a zřejmě také pro sledování dlaždic tepelného štítu raketoplánu. Bylo mi jasné, že byly také používány na sledování létajících talířů, ale potom jsme se všichni dozvěděli, že létající talíře "neexistují", takže se musím zřejmě mýlit!?
Amerika věděla, že Ruské orbitální stanice zničí raketoplán, ale plánovači doufali, že předtím než se tak stane, satelit bude schopen dodat dostatek informací potřebných pro první nukleární útok. První let raketoplánu musel mít posádku, protože nesl tajný náklad. Kdyby se satelit dostal na oběžnou dráhu, astronauti měli za úkol uvolnit z vnitřku nákladového prostoru vojenský satelit. Satelit byl v základě špionážním satelitem, ale navíc byl mnohem víc. Aby mohl splnit svou práci, byl zkonstruován tak, aby vyřadil z provozu ruské vesmírné zbraně na co možná nejdelší dobu. Ve svém výsledku se jednalo o jakýsi bojový vesmírný robot. Byl to "zesílený satelit" schopný vydržet útok bez toho, aniž by byl snadno zničen, nebo alespoň se tak doufalo. Byl vyzbrojen "aktivní obranou", schopnou "zpětné palby". Všechny komponenty byly nacpány do nákladového prostoru raketoplánu Columbia. Všechny tam již byly, když Columbia byla v listopadu ukázána veřejnosti na pojezdové dráze v Cape Canaveral. Po dosažení oběžné dráhy měli astronauté Young a Crippen za úkol vše smontovat dohromady a uvést do provozu ve velmi krátkém čase.

WOLFRAMOVÝ SATELIT PŘEDSTAVUJE NEBEZPEČÍ PRO RUSKÉ "COSMOSPHERES"

Kdyby byl satelit smontován a vypuštěn do vesmíru, vypadal by jako obrovská rotující plechovka, zhruba 20 stop dlouhá a 20 stop v průměru, ale při bližším pohledu by se jednalo o více než jen dřevěný sud. Některé jeho části byly všechny vyrobeny z wolframu. Uvnitř wolframového sudu byl další menší sud a uvnitř toho další menší sud. (3 vrstvy). V samém středu bylo srdce samotného satelitu. Wolframové sudy byly od sebe odděleny jeden od druhého prostorem zhruba jedné stopy. Mezi vnitřním sudem a povrchem satelitu byl také určitý prostor. Wolframové sudy představovaly pasivní ochranu satelitu. Kdyby byl satelit (wolframový obal) zasažen částicovým paprskem, tak by vypálil na sudu díru, ale energie by byla absorbována a paprsek by byl rozptýlen.
Teoreticky by podstatně zmenšil poničení druhého sudu a nezpůsobil by žádné poničení 3. vnitřního sudu. Wolfram má totiž nejvyšší teplotu tavení ze všech zpracovatelných kovů a z toho důvodu se předpokládalo, že takový štít vydrží alespoň několik bitev. Tří vrstvový wolframový systém štítu byl také opatřen speciálním vybavením. Kdyby paprsek narazil do štítu, "vzorec" výboje paprsku by byl zaznamenán jako počáteční indikace směru, odkud byl paprsek vypálen. Počítač uvnitř satelitu by poté aktivoval naváděcí laserový systém, který se jmenoval LADAR (Laser Direction And Ranging). Manipulovatelné a odejmutelné části sudu a rotujícího wolframového štítu by se otevřely. LADAR by vykoukl skrz otvor a prozkoumával by okolí. V černé prázdnotě vesmíru se považoval LADAR za mnohem účinnější než radar, schopen zaměřit velice rychle ruské útočníky a ihned zahájit palbu. Kdyby to dokázal, znamenalo by to velkou hrozbu pro ruskou vesmírnou stanici, protože americký satelit by byl vyzbrojen gigantickým kanónem na bázi plynného CO2 (CDDB-"Carbon dioxide gas dynamic blaser.")

Zdroj: "FIRE FROM THE SKI: Battle of Harvest Moon & True Story of Space Shuttles by "One Who Knows"

Přeložil: Petr Zeman

Další díly