Mystérium Staroměstské mostecké věže (2) - Žena sluncem oděná-část 1.

         V prvním díle o tajemství Staroměstské mostecké věže jsme se pokusili nahlédnout pod roušku esoterní symboliky této majestátní stavby.Staroměstské mystérium slunovratu tvoří podstatný či klíčový prvek v chápání pradávné okultní tradice našich předků.Červený lev jenž jako červený král v alchymické podobě síry oplodňuje černou plamennou orlici Přemyslovců v symbolickém vyjádření měsíční bohyně či alchymické rtuti.Z aktu posvátného svazku krále a královny povstává mýtický gryf, který tak vyjadřuje sloučení dvou protikladných principů ve formě božského androgyna-rebisu.Červený král a bílá královna spojí svoje síly a nechají přijít toho, jenž představuje Rytíře a lva.Toho, jenž staré pověsti nazývají Bruncvíkem, bájným rytířem, který pro naši zemi vydobyl erb lva-slunce. Michael Nostradamus  jeho příchod vložil do tajemného kryptogramu-Král z Angoulmois vyjadřující sílu archanděla Michaela v pozemské sféře.Jan z Patmu-autor Apokalypsy vypráví o příchodu Lva z pokolení Judova, který se stává králem králů a otvírá knihu sedmero pečetí.Text Janovy Apokalypsy je tvořen několika ústředními motivy.Jedním z nejdůležitějších symbolů je tzv.Ženský génius Apokalypsy, který zastupuje Žena sluncem oděná, jenž na svět přivede Lva z pokolení Judova a skrze bolest tak porodí perlu té nejvyšší čistoty a ryzosti.V této části mého bezpochyby kacířského studia bych rád zaměřil pozornost právě na tento motiv a začlenil jej do kontextu našeho příběhu. 

        Především v kulturním prostředí druidsko-keltských tradic je zachován jistý druh víry v proroctví o ženě, která v čase budoucím na svět přivede syna Slunce-malého Hóra.Tato vize je často spojována s tzv.kultem černé panny zastupující stará mystéria Kultu matky bohyně.Zejména v prostředí civilizace Egypta je archetyp Černé panny zastoupen Velkou matkou bohů-Eset.Kult egyptské matky Isis se později rozšířil v kulturním prostředí regionů Středozemí a Blízkého východu.V době násilné christianizace celé Evropy byla identita matky Isidy zastřena uctíváním symbolu Panny Marie, kdy její zobrazení získala křesťanský háv.Obě bohyně tak splynuly v jednotný archetyp ženy s dítětem?.

Černá panna Isis a nebo P. Marie....

        Přesto některá okultní společenstva Evropy nadále udržovala tuto mysterijní tradici a dokázala ji včlenit např.do systému gotické sakrální architektury (např.staré okultní centrum katedrály v Chartres).Někdy byla Černá panna s známá jako "Virgini Pariturae"-panna připravená rodit spojena s plodivou a regenerativní silou přírody a často byla umísťována v podzemních částech chrámů ve spojení s tellurickými-zemskými energiemi.

        Existují dvě verze ztvárnění Černé panny, které se odlišují v počtu hvězd její královské koruny s 12 nebo 7 hvězdami. Tato žena spočívá na obráceném srpku měsíce, je představitelkou Měsíční bohyně. V kontextu keltských náboženských tradic ji lze ztotožnit s půvabnou královnou Elbereth-v prostředí řecké mytologie je zastoupena např.bohyní Artemis-"Pannou stříbrného luku". Její stříbrný luk je symbolem měsíce a představuje Artemis-Dianu jako trojjedinou  Měsíční bohyni.V kontextu biblické tradice můžeme symbol černé bohyně Esety ztotožnit s osobou Marie Magdalény-nositelkou starých mystérií Egypta a Předního východu. Je velmi důležité poznamenat, že tzv.archetyp bohyně Měsíce byl velmi pravidelně spojován se symbolem datlové palmy resp.se symbolem věčného ptáka fénixe. Předpokládám, že tento fakt odkazuje k problematice jistých rodových linií, jež se nacházely v úzkém vztahu  a působily již v daleké minulosti.

       Jan z Patmu-autor Apokalypsy použil zmíněný motiv Černé panny jako Ženy sluncem oděné ve svém textu:

      (Zj kap:12, 1-2)

      A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy.Ta žena byla těhotná a křičela v bolestech, neboť přišla její hodina.

       V následujících verších 12.kapitoly Jan popisuje strhující děj pronásledování Ženy sluncem oděné:

       (Zj kap:12, 13-17)

       Když drak viděl, že je svržen na zem, začal pronásledovat ženu, která porodila syna. Ale té ženě byla dána dvě mocná orlí křídla, aby mohla uletět na poušť do svého útočiště, kde ukryta před hadem byla zachována při životě rok a dva roky a polovinu roku . A had za ní vychrlil ze chřtánu proud vody jako řeku, aby ji smetl. Ale země přispěla ženě na pomoc, otevřela ústa a pohltila tu řeku, kterou drak vychrlil. Drak v hněvu vůči té ženě rozpoutal válku proti ostatnímu jejímu potomstvu, proti těm, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova.

Obrazy Apokalypsy Albrechta Dürera

        Pokud provedeme syntézu symbolu Ženy sluncem oděné s jinými mytologickými příběhy, zjistíme, že obsahují překvapivě shodné informace.

        Mýtus o bohyni Léto pronásledované hadem Pythónem či Tyfónem odpovídá mýtickému příběhu bohyně Isidy stíhané zrádným bohem Setem. Bohyně Léto je pronásledována po celém světě na příkaz žárlivé Héry, jež poručila, že Léto nesmí porodit na žádném místě, kam dopadá sluneční svit. Nakonec se Léto zachránila a ulétla na křídlech jižního větru k ostrovů Délos-zde mezi olivovým stromem a datlovou palmou porodila slunečního boha Apolóna.  Později Apolón hada Pythóna přemůže v souboji, podobně jako jeho egyptský protějšek Horus-syn Esety přemůže vraha svého otce-Seta.

        Marie Magdaléna byla v esoterní tradici spojována se symbolem datlové palmy. Naprosto totožně jsou bohyně Léto či Eset spojeny taktéž s datlovou palmou-symbolem ptáka fénixe.Všechny tři jsou představitelky Měsíční bohyně, jejich symbolické atributy jsou podobné nebo přímo shodné, jsou pronásledovány jakousi zákeřnou bestií v podobě hada.Egyptský bůh Set je bohem s rezavými vlasy, Egypťany byl nazýván "červeným nebo ryšavým bohem". Řecký Pythón je popisován s bezpočtem hadích hlav, jenž  se dotýkaly hvězd, z očí mu šlehal rudý oheň a z obrovského chřtánu fičely rozžhavené skály. Apokalyptický had je podobně popisován jako ohnivý v barvě červené. Je velmi zřejmé, že výše popsaný příběh ženy a draka je na rovině archetypu vyjádřením téže skutečnosti.Je zde příliš mnoho shodných symbolických vyjádření, které nelze brát na lehkou váhu.

Žena odlétající na poušť. Vyobrazení z tzv.apokalyptického cyklu v kapli P.Marie na hradě Karlštejn

        Zajímavou informaci nám v daném kontextu odhaluje Michael Nostradamus:

       Centurie I./62

Velká ztráta, běda!Co se stane se vzdělaností,

kdy dokončí Latona svůj cyklus:

oheň, velká potopa, skrze velkou nevědomost v převaze,

kdy dlouhá staletí nedosáhne úrovně

       Pojem "Latona" je výrazem představující bohyni Léto či Lat, která odkazuje k černé panně a matce syna Slunce (řecká Léto byla v jižní Palestině známá jako Lat-bohyně Hyperborejců-"mužů za severním větrem"). Zmíněný termín "latona-laiton" měl v prostředí hermetických nauk resp.alchymie několik aspektů. (v alchymii představoval meď, fr.laiton odkazuje k výrazu pro mosaz). Slovo "laton" lze upravit na "la tonne", což byl výraz znamenající dub resp. vykotlaný  dub.Tento strom nesl duběnky, které jsou v latině překládány slovem "galla" Výraz galla potom odkazuje k pojmu "gallus", což je francouzský výraz pro sluneční zvíře-kohouta.

        V konečném významu tak Měsíční bohyně  Léto-Isis porodí syna Slunce-Apolóna-Hóra, přičemž symbol kohouta je rovněž ústředním symbolem slunečního božstva.

        (Ve chvíli, kdy Léto porodila Apolóna, strážil ji prý kohout, jenž tak vždy zpívá a tančí v době příchodu syna Slunce. Zmíněnou tradici později přejal lid Galů-tedy kohoutí lid.Dodnes je znakem "galské"Francie  právě kohout jako symbol statečnosti, věrnosti a bdělosti. V křesťanské tradici byl kohout chápán jako symbol vzkříšení a příchodu Krista-Fénixe při posledním soudu.Kohout je také ohlašovatelem nového dne a východu slunce, podobně ohlašuje onen den, kdy Kristus opět sestoupí na Zemi. Pták Fénix jako symbol Krista je vyobrazen na vrcholku stromu Persea na kartě Velké Arkány-Hvězda, kde žena-sluneční anděl rozlévá vodu života.Domnívám se, že jde o symbolismus příchodu nového věku Vodnáře a návratu syna Slunce).

       Smysl verše, kdy bohyně Latona dokončí cyklus (zřejmě cyklus fénixe), odkazuje právě na zrození syna Slunce.Tato doba bude charakteristická požáry a častými zátopami, které převáží skrze lidskou nevědomost.Právě nevědomost či nevzdělanost je výrazem, jenž zcela přesně vystihuje dnešní dobu a stav společnosti nacházející se na přelomu věků, o častých požárech a záplavách ani nemluvě?.