Tajemné svědectví Planiny Nazca (3)

         V této reportáži se věnujeme problematice tzv, "nazkanských linií". I kdzž jde o notoricky známou zajímavost nevěnuje se jí tolik prostoru kolik bz si zcela jistě tato anomálie vázaná na lidskou historii zasluhovala. Ačkoliv jsou nazkanské linie rozeznatelné i z blízkých kopců většina z nich může být viděna pouze z ptačí perspektivy. Jistá část z nich je pak viditelná pouze pod určitým úhlem. Velmi známá je teorie spisovatele a badatele Ericha von Danikena, který je přesvědčen o tom, že jde o možné navigační linie pro kosmické lodě mimozemských inteligencí. Připouští také druhou alternativu, zže jde o přistávací dráhy. Současné moderní alternativní badatelské trendy tento názor odmítají s tím, že jde o velmi povrchní a laciné vysvětlení. Linie v Nazce nabízí celouu řadu jiných altertnativ. Některé z nich navrhla Maria Reichová o které jsme jsme se již v tomto seriálu zmínili.  Pojďme se tedy na některá další zajímavá fakta podívat i v této reportáži.

        Ten kdo studoval pod mkroskopem nějakou tkaninu, která byla nalezena v nazcanských hrobech byl by překvapen tím, že by byla jemnější jak látka moderního padákového materiálu. To podnítilo skupinu několika mezinárodních výzkumníků, kteří se rozhodli z této látky postavit balón, přičemž koš byl upleten z rostlinných vláken a bambusů. Horký vzduch byl získáván velmi primitivní a jednoduchou metodou.

       Tak byl v listopadu roku 1975 "Kondor 1" vypuštěn a na jeho palubě se nacházeli dva vyduchoplavci, kteří ve velmi krátké době výšky 180 metrů. Poté co posádka bezpečně přistála byl tento balón opět vypuštěn (tentokrát již bez posádky) přičemž dosáhl výšky 350 metrů a přeplul prakticky přes celou poušť. Tento experiment svým způsobem naznačil, že indiáni z této oblasti  mohli být schopni vidět "linie" i z výšky. Jim Woodman (jeden ze vyduchoplavců) je dokonce přesvědčen, že indiáni z této oblasti mohli horkovzdušné balóny používat k "ceremoniálním letům".

       Bohužel celá tato věc má jeden důležitý zádrhel. Nad Nazcou většinou vanou poměrně silné větry jež mohou být velkou překážkou pro tento druh činnosti. Tak například jeden tým z Univerzity v Minesotě v červnu roku 1984 také zde vypustil balón, který byl hned při prvním letu větrem roztrhán na kusy.  Otázkou je zda se v daleké historii s podobnými problémy museli místní nutně potýkat.Osobně nejsem přesvědčen o tom, (vzhledem k rozsáhlým globálním klimatickým změnám v posledních několika desetiletích) že by v této geografické lokalitě muselo být počasí stejného charakteru). Spíše se přikláním k názoru, že původní koncept nazcanských linií by mohl být velmi, velmi starý a to na co se dnes díváme, je v podstatě výsledek větší či menší revize tohoto původnho.

       V současné době existuje velmi mnoho odpovědí na tuto prozaickou otázku. Vyjmenujme alespoň některé z nich:

        Jde o různé astronomické klíče.....

       Naznačují dráhy různých podzemních toků.....

       Reprezentují  symboly různých domorodých klanů a nebo šamanické pojetí duchů zvířat.....

       Šlo o seřadiště bojovníků a nebo vymezovaly prostor pro nám neznámé druhy sportů.......

       Jde o neznámou strukturu map ať již klasického charakteru a nebo naznačující jistá důležitá energetická centra a směr jejich umístění.

          Oblast Nazcy je neuvěřitelně chudá na vodu. Voda je zde velmi ceněnou surovinou. Dnes se ví ( i když se o tom moc nemluví), že starověcí nazcanští obyvatelé vytvořili obrovský systém vodáren, který se skládal z padesáti podzemních akvaduktů, které se šířili přes celé údolí Nazcy. Voda sloužila nejen k zajištění pitné vodu, ale také například k zavlažování plodin. Některé části tohoto akvaduktu byly několik kilometrů dlouhé a většinou byly vedené pod zemí, aby se maximálně bránilo odpařování vody. I přes jejich vysoké stáří byla část tohoto akvaduktu v roce 1955 uvedena do provozu aniž by byla jakkoliv opravována a perfektním způsobem zásobovala pitnou vodou město Nazca.

        Anthony Aveni (Profesor astronomie a antropologie na Univerzitě v Colgate) si všiml, že nejvíce  nazcanských linií probíhá podel vyschlých řek a nebo jejich přítoků, případně poukazují na místo kopcovitého horizontu, která jsou charakteristická silným odvodňujícícm potenciálem. Jeho teorie naznačuje, že by mohla existovat jistá spojitost mezi nazcanskými liniemi a hydrologickou anatomií dané oblasti.  I kdýž se tato teorie v současné době prověřuje neexistují jasné indicie, které by jí podporovaly.

       A byla to právě Maria Reichová, která jako první navrhla tzv. "astronomickou teorii" s tím, že jednotlivé linie by představovaly profily bodů celé řady důležitých hvězd v různých pozicích během roku a kresby takového typu jako "pavouk" a nebo "opice" by představovaly symboly celé řady souhvězdí, tak jako je tomu dnes například u "Zodiaku". Bohužel číselná koncepce linií neodpovídá žádnému takovému systému. V praxi jde o 800 linií v terénu s různě proměnlivou délkou i šířkou v různorodém směru. Pomocí speciální počítačové simulace se v různých časových pásmech historie určily pozice hvězd v důležitých ročních  obdobích, ale také bez výsledku.

      Profesor Gerald Hawkins (autor velmi zajímavé publikace "Stonehenge Decoded) a jeho výzkumná skupina jistý čas také operovala v oblasti Nazca. I oni pomocí specializovaného software zkontrolovali pozice hvězd za  posledních 6900 let a porovnali je s pozicemi vytypovaných linií. Zjistil celou řadu zajímavých shod, ale v různých časových horizontech bez vzájemné souvislosti. Tak například velmi specifický utvar, který je znájmý jako "Great Rectangle" souhlasí s pozicí hvězdokupy Plejád, ale pouze v období kolem roku 610 n.l.. Jedna konkrétní linie souhlasila s pozicí hvězdy Regulus v období kolem roku 410 n.l. a jiná zase s pozicí hvězdy Antares kolem roku 210 n.l. Podobné výsledky obdržel v roce 1982 i Anthony Aveni. Dílčí izolované shody v různém časovém údobí zjištěné byly, ale bez jakékoliv spojující shody.

       Existuje ovšem i jiné zajímavé zjištění. Prakticky všechny linie, až na jeden jediný případ jakoby "vyzařují z jednoho uzlového bodu vutvářející tak hvězdicovité paprskové vzory. Mnohé z těchto "center záření" jsou malé kopce, několik desítek metrů vysoké. Z ptačí perspektivy tato důležitá okolnost zaniká, ale ze země jde o velmi důležitou indicii.

       Jisté, alespoň částečné řešení nazcanských linií můžeme nalézt pokud přijmeme tzv. Katastrofický úhel pohledu. Je jisté, že i z dlouhodobého hlediska tu jde o jedno z nejsušších míst na naší planetě. Je tudiž velmi nepravděpodobné, že by se právě v této lokalitě vyvinula nějaká velmi vyspělá kultura. V rámci této hypotézy lze konstatovat, že je toto poslední místo, kde bychom mohli očekávat nějakou civilizaci či národ schopný letu. Je možné, že nazcanské linie byly záměrné vytvořeny na tomto místě, které vyžaduje leteckou technologii. Možná jsme je tedy měli vidět ve chvíli, kdy jako globální civilizace této planety dosáhneme jistého technického pokroku. Je možné, že jsme právě do tohoto věku v posledních desetiletích dospěly.

       V předmětné oblasti se nachází velké množství různých kreseb. V drtivé většině případů jde o zvířata a nebo různé rostliny. Při podrobnějším zkoumání zjistíme, že jsou těla těchto zvířat různě pokroucena či jinak deformována. Mnozí z badatelů zde vidí určitou souvislost s Noemovou archou, ale přesto s velkým rozdílem. Na Arše byla zvířata zachráněna a zde jsou utopená. To by do jisté míry vysvětlovalo  onu zvláštní tělesnou deformaci.

       Mnozí z výzkumníků jsou tedy přesvědčeni o tom, že stylistické obrazce na Nazce představují popis jedné z nejhorších potop globální povahy, která zachvátila tento svět.

      Ale co symbolizují ony rovné kilometry dlouhé linie. O tom si budeme povídat v dalším díle tohoto seriálu.

      - pokračování -