Modré jablko (32)

        Pokračujeme v  Sitchinově rozboru: Teprve až když byl tento obřad východu Slunce dokončen, byl Anu zaveden jedním z bohů a Vysokým Kněžím do BARAG.GAL - "Svatyně" uvnitř chrámu. (BARAG znamená "vnitřní svatyně, oddělená přepážkou" a GAL znamená "úžasný, nejpřednější". Termín se vyvíjel do podoby Baragu/Barukhu/Parakhu v akkadštině s významem "vnitřní svatyně" stejně tak jako zástěna, která ji zakrývá. Tento pojem se objevuje v Bibli jako hebrejské slovo Parokhet, což bylo jak slovo označující svatyni v chrámu, tak slovo pro přepážku, která ji oddělovala od vstupní haly. Tradice a rituály, které začaly v létě byly tedy provozovány jak fyzicky, tak lingvisticky.) Další text z Uruku dává kněžím instrukce týkající se denních obětí, výzev k nošení obětí "tlustých, čistých beranů, jejich rohů a kopyt" božstvům Anu a Antu, planetám Jupiteru, Venuši, Merkuru, Saturnu a Marsu, Slunci, když vychází a Měsíci, jakmile se objeví".

       Text dále vysvětluje, co znamená "zjevení či objevení" v kontextu každé z těchto sedmi nebeských těles: označovalo to moment, kdy spočinula na zařízení, což je "uprostřed Bit Mahazzat" ("Domu Prohlídky"). Další instrukce naznačují, že tento obestavěný prostor byl "na nejvyšším pódiu chrámové věže boha Anu".

       Byla nalezena vyobrazení, jež ukazují božské bytosti stojící po stranách chrámového vchodu, jak podpírají sloupy, k nimž jsou připevněny předměty ve tvaru prstenu. Božská povaha této scény je naznačena vložením symbolů Slunce a Měsíce, viz obr. níže.

Enlil a Enki stojící u vstupní brány, skrze kterou Anu uskutečňuje své velkolepé vstoupení

       Dobový umělec se možná pokoušel ilustrovat scénu popsanou v rituálním textu Uruk - vykreslujícím postavy Enlil a Enki stojící u vstupní brány, skrze kterou Anu uskutečňuje své velkolepé vstoupení. Dva bohové držící tyče, k nimž jsou připevněna zařízení určená k pozorování (kruhové nástroje s otvorem uprostřed) - (což je ve shodě s textem, který hovořil o Slunečních discích v plurálu); symboly Slunce a Měsíce mohou být viděny nad bránou).

Symboly Slunce a Měsíce mohou být viděny nad bránou

        Dva strážci (proměnění v Novém zákoně ve zloděje) drží nástroje, dlouhé tyče s kruhovými vrchními částmi, o nichž se Sitchin domnívá, že sloužili k astronomickým účelům. Také je přirovnává ke zlatým pilířům u vchodu do Šalomounova chrámu.28

       Jestli je tomu tak, můžeme tato zařízení považovat za "zlaté jehly/obelisky"? Je příběh této zlaté jehly vetkán hluboko do příběhu Ježíšova ukřižování? Je 'stříbrné vlákno/paprsek vpleteno touto jehlou do červí díry propojující Zemi s Nebesy?

       V tomto výkladu Ježíšova agónie v zahradě nemusí být fyzickým zmrzačením. Místo toho by to znamenalo cestování duše do jiné, transcendentální lokality jménem Tula. Bolestiplný pláč Marie Magdaleny pro jejího odvážného Spasitele v 'jeskyni' či 'hrobce' by se ve skutečnosti odehrával uvnitř zázračné jeskyně v poušti - Velké Pyramidy.

SARAPIS

       Sarapis je klíčem k dalšímu odhalení tajemství Stau-Ros pilíře. Byl bohem vytvořeným v Alexandrii/Egyptě krátce po roce 300 ze dvou existujících bohů - řeckého a egyptského. Záměrem bylo vytvořit symbol syntézy dvou kultur, k níž mělo dle očekávání nových řeckých vládců Egypta dojít.

       Higgins říká, že jméno Sarapis pochází ze Soros či S-Ros, jména, jímž Egypťané označovali kamennou rakev, a Apis či Opis, jména uděleného Osiridovi (který je, jak jsme již viděli, spojován s duší). Kombinací těchto dvou slov získáme Soro-Apis nebo Sor-Apis, 'hrobka býka' či 'hrobka duše'.

        Sarapisovo tajemství vysvětluje, proč by Egypťané uctívali kámen či rakev ve tvaru člověka a proč Henry Wallace očekával posvátnou rakev/skříňku. Slovo Stau-ros není pouze zrcadlovým odrazem slova Ros-tau, názvu plató v Gíze, ale je také slovní hříčkou se slovem Tauros, Taurus, tedy Býk.

       Sarapis je v hebrejštině 'Saraph' a znamená 'vzplanout' či 'hořet'. Jak jsme viděli, název druhu andělů Seraphim, tedy Serafů - létajících hadů léčitelů - je odvozen od tohoto slova. Také nám připomene Chiram a Chamir nebo Shamir, 'červa' (hadí duši), který plápolal skrze kameny/tóny, použité k výstavbě Šalomounova chrámu.

       Mezi další navrhované významy slova Sarapis patří: 'Osiridova Duše' a 'Posvátný Had'. Ve skutečnosti je nejčastějším výkladem původu slova Sarapis, že je to složenina slov Osiris a Apis.

      Kdysi stávala socha Sarapise v proslulém alexandrijském Sarapeu. Sarapeum bylo považováno za jeden z divů starého světa. Bylo pojmenováno po ranějším slavném Sarapeu, které kdysi stálo v Memphisu a jehož součástí byla knihovna s více než 300 000 svazky. Uvnitř chrámu byla smaragdová socha Sarapise. Obvykle byl znázorňován oděný od hlavy k patě v těžkém suknu.

Sarapis

     Pod Sarapisovým chrámem, zničeným Římany, se nacházel labyrint. Jak říká Manly P. Hall: "kněžími byla v podzemních kryptách a jeskyních, kde probíhaly noční iniciační obřady, nalezena zvláštní, mechanická zařízení".

     Poté, co novicové podstoupili martyrium, které pro ně představovaly tyto přístroje, nalézali se tváří v tvář samotnému Sarapisovi.

     Co byly tyto zvláštní "mechanické přístroje" zač? Mohl by jeden z nich být Osiridovým Pilířem, Tulis či Tula Křížem, na němž byl Sarapis ukřižován?

      Jestliže to byl Pravý Kříž, víme, že jeho osudem nebylo zůstat na tomto místě. Měl schůzku s osudem v Jeruzalémě kolem roku 30 - týkající se Ježíšova ukřižování. Kříž (také známý jako symbol AMORu), nebo jeho instrukční manuál, byl tedy předurčen k cestě do Jižní Francie, do země Katarů, kde měl být brzy postaven most do Nebes či AMORu. Avšak zdá se, že před cestou do Francie bylo toto zařízení převezeno do Říma.

MITHRAS A BRÁNA MOUDROSTI

      V Římě byla mystéria býka oslavována v březnu a vystupoval v nich Mithras zabíjející býka, životní sílu Země, kterou on sám ztělesňoval. Již dříve jsme si spojili Mithrase s Maitreyou. Mithras je také často ztotožňován s Attisem, řeckou figurou ze čtvrtého století před Kristem, známou též jako dobrý pastýř nazývaný 'Zelený Muž' či 'Ten Zelený' a zjevným propojením s Osiridem a Tulou.

      Byl zobrazován se slunečními paprsky či s ušima z obilí čouhajícíma z pod pokrývky hlavy. V rituálech byl nazýván 'stéblo obilí'. Římské rity jeho matky Cybele (či Sa-Ba-El) byly doprovázeny obětí býka v rituálu známém jako Taurobolium.

      Attisův kult je silně ovlivněn raným křesťanstvím. Spolu se svou matkou Nanou byl umístěn v chrámu na vatikánském kopci v roce 204 před Kristem, kde zůstali populárními až do roku 900.

Attis před vchodem do dveří moudrosti.

      Přívrženci Attise (či A-Tet-Ise) celebrovali jeho umučení 25.března, přesně devět měsíců před oslavou jeho narození - 25.prosince. K označení významného momentu, kdy Attis vstoupil do své matky při početí byl do posvátné jeskyně přinešen jeho 60 stop vysoký strom-falus.

      Jeho smrt byla připomínána jako Den Krve. Attis zemřel a pohřben. Po cestě do podsvětí byl o tři dny později vzkříšen z mrtvých. Jeho následovníkům bylo přislíbeno spasení. Oslava Attisovy smrti a vzkříšení zahrnovala vykastrovaného býka z Taurobolia. Na oslavě se objevovaly postavy, které nesly žezla falického tvaru představující obnovený falus boha.

      Býk a strom z Taurobolia jsou samozřejmě TET či Osiridovým Pilířem, 40 stop vysokým zlatým zařízením, které v sobě přechovávalo jeho duši. Jak odhalilo naše pátrání v mystériích Grálu, je to pravděpodobně totéž jako kámen/tón či rakev Sarapise a Svatý Grál, nádoba na 'krev' či 'duši' Krista.

      Zápisy ze 4.století označily Attise termínem Menotyrannus, z řeckého tyrannos, "pán", a Men či Mennu, Osiris jako vzkříšený měsíc-býk. Z našeho pohledu je také pánem Nu či A~tomickým Kristem.