Bílý mrak (3)

        Láska existuje jen velmi zřídka. Aby se s ní člověk setkal, musí projít svou vlastní vnitřní revolucí. Neboť pokud se chce s někým ve svém středu setkat, musí také dovolit druhému, aby jeho středu dosáhl. Musíte být citliví, dokonale zranitelní a otevření. Je to odvaha, je to nebezpečné riziko, dovolit někomu, aby se dotýkal samotného jeho centra. Člověk nemůže vědět, co s ním druhý udělá, když najednou všechna svá tajemství vydal všanc, když je člověk úplně kompromitován, nikdy neví, co by druhý mohl učinit. Člověk může někoho vpustit do svého centra jen nemá-li strach. Proto vám říkám - jsou dva způsoby života: jeden je orientován strachem, druhý je orientován láskou. Strachem orientovaná životní úroveň nemůže nikdy vést k hlubokým vztahům. Máte stále strach a nemůžete druhému dovolit, aby pronikl do vašeho středu. Dovolujete mu proniknout jen do jistého bodu - a pak přijde zeď, kde všechno končí. Láskou orientovaný člověk je zbožný člověk. Nemá strach z budoucnosti, nebojí se následků. Žije Zde a Nyní.

       To říká Krišna v Bhagavadgítě: Nestarej se o následky! To je ta strachem orientovaná mysl. Nemysli na to, co by se mohlo stát, buď jednoduše zde a jednej totálně. Nekalkuluj. Strachem orientovaná mysl se stále chrání, dělá plány, zajišťuje se a promarňuje tím celý život.

       Když v tomto okamžiku, v této přítomnosti, dovedete plně žít, jen pak můžete milovat. Láska je vzácná květina. Objeví se jen ojediněle tu a tam. Milióny lidí žijí v mylné představě, že milují, ale je to jen jejich víra.

       Láska je vzácná, neboť může vzniknout jen tehdy, není-li zde strach. To znamená, že láska může vzniknout jen u hluboce duchovních, zbožných lidí. Sex může mít každý. Lásku však ne.

       Nemáte-li strach, není co skrývat. Pak můžete být otevření, pak mohou padnout všechny hranice, pak můžete druhého pozvat a setkat se s ním v nejhlubším nitru. A jestliže někomu dovolíte, aby do vás hluboce pronikl, dovolí také druhý vám, abyste pronikli do něho. Když necháš někoho hluboce do sebe vstoupit, tvoříš důvěru. Nemáš-li sám strach, nebude ani druhý bázlivý.

       Když víte, že milujete, pak se již nepotřebujete modlit nebo meditovat, pak nepotřebujete chrám ani kostel; plně rozumíte Bohu, umíte-li milovat.

       Neboť prostřednictvím lásky je vše ve vás - meditace, modlitba i Bůh. To mínil Ježíš, když řekl: Bůh je láska.

       Láska je však těžká. Nejprve musí zmizet strach. A to je zvláštní. Máte tolik strachu a přitom nemáte co ztratit. Toto tělo vám bude při smrti vzato. Před smrtí jej vezměte a darujte lásce. Nic nemůžete podržet. Proto jde o boj mezi smrtí a láskou. Umíte-li se dát, není smrti. Dříve, než vám může být cokoliv vzato, již jste to odložili. Když se setkají dvě centra, vzniká něco nového. Toto nové je láska. A láska je jako voda - uhasí žízeň každého života. Najednou je člověk spokojen. A to je zřetelným znakem lásky. Není již čeho dosahovati. Člověk je u cíle. Není již cíle. Osud je naplněn. Hluboká spokojenost je zřetelným znakem lásky. Když někdo miluje, nemůže svou lásku vidět, může však pozorovat hlubokou spokojenost. Láska je bez přání, přání přichází z nespokojenosti. Přejete si věci, protože si myslíte, že budete spokojeni, když je budete vlastnit. Zapomeňte na svůj strach, nebuďte bázliví a buďte otevření. Dovolte jiným centrům, aby se setkala s vaším centrem.

       Napadlo vás, že stále Boha popíráte, když jste nespokojeni? Jste-li nespokojeni, může celé vaše bytí volat, že Boha není. Ateismus nevzniká z logického myšlení, ale z nespokojenosti. Když jste spokojeni, říká náhle celé vaše bytí, že Bůh je. Najednou cítíte: celý svět je božský. Když milujete, cítíte poprvé, že stvoření je božské a vše je požehnáním.

      Ale mnoho se musí učinit, než se to může přihodit, mnoho musí být zničeno, dříve než se to může stát. Musíte zničit všechno, co ve vás tvoří překážky.

      Tantry říkají: můžeš-li nalézt milovaného, přítele, muže nebo ženu, který je připraven jít s tebou do vnitřního centra, který je připraven dosáhnout s tebou nejvyššího vrcholu vztahu, pak se tento vztah stává meditací. Pak se druhý stává dveřmi. Potřebujeme tak mnoho náboženských rituálů, protože nedovedeme milovat.

      Zamilujte se a nečiňte z toho souboj. Dělejte druhému největší ústupky, pozvěte ho. Dovolte mu bez jakýchkoliv podmínek, aby do vás pronikl. A náhle druhý zmizí a Bůh je zde.

      Když se nemohou vaši milovaní stát božskými, nemůže být na světě vůbec nic božského. Pak jsou všechny vaše zbožné řeči beze smyslu. Může se to přihodit s dítětem, se zvířetem, s tvým psem. Základním klíčem je: musíš dovolit druhému, aby pronikl až do tvého nejhlubšího nitra k základu bytí.

      Ve vztahu lásky dáváte stále druhému vinu, když se něco nedaří. To ruší každou možnost budoucího růstu. Nezapomeňte, že vy sami jste stále zodpovědni a měňte sami sebe. Použijte lásky k vlastní přeměně. Pamatujte, že ve světě vztahů a lásky má druhý vždycky pravdu. Je-li zde láska, cítí oba stále, že já jsem něco špatně udělal.

      Bude to těžké, protože již nemůžete mít navrch, nemůžete dominovat, nemůžete být mocní, nemůžete druhého vlastnit. Vaše ego bude narušeno - a proto to bude těžké. Zničení ega je však cílem. Ať se blížíte k vnitřnímu světu z kteréhokoliv bodu - láskou, meditací, jógou, modlitbou, cíl zůstává stejný: zničení ega, odstranění vědomí já.

      Prostřednictvím lásky toho můžete snadno dosáhnout. Láska je přirozený vztah, všechno ostatní je víceméně nucené. Nechcete-li pracovat prostřednictvím lásky, bude pro vás těžké pracovat prostřednictvím něčeho jiného.

      Láska znamená nalézt cestu prostřednictvím vztahů. Meditace znamená nalézt cestu prostřednictvím samoty.

      Obě jsou cesty: láska i meditace.

      Jeden z největších problémů je, že člověk musí nejprve ego mít, dříve než jej může ztratit. Jen zralé ovoce padá na zem. Zralost je vše. Nezralé ego nelze odvrhnout, člověk je nemůže zničit.

      Když nezralé ego potlačíte a pokoušíte se je zničit a odstranit, je veškerá námaha marná. Místo toho, abyste je zničili, je ego v jistém smyslu silnější.

      Ego musíte nejprve vybudovat a pak ho ztratit. Člověk může něco ztratit jen tehdy, pokud to vlastní, může být skutečně chudým, jen pokud byl bohatým.

      Pokud nebyl bohatým, existuje jeho chudoba jen na povrchu, ne v duchu. Hluboce v nitru sídlí žádostivost po bohatství. Člověk ale může být bohatý a přesto je stále chudý. Pokud má další žádosti, je stále ještě chudý. Jestliže máš dostatek, zmizí žádostivost. Vymizení přání je známkou, že má člověk dostatek. Tehdy jsi bohatý. Tehdy se můžeš klidně stát chudým.

      Texty učí, že vědění je bez užitku, a nejen to, může být překážkou. Vědění není nutné - to však neznamená, že máte zůstat hloupými, neboť pak by vaše nevědomost nebyla správná. Když člověk nashromáždí dostatek intelektuálních vědomostí a pak je odloží - tehdy je nevědomosti dosaženo.

      Toto vědění (či nevědění) je něco zcela jiného. Má to jinou kvalitu. Když jsi jen jednoduše nevědoucí, poněvadž ses nic nenaučil, nemůže být tvá nevědomost moudrá. To není moudrost, protože v nitru zůstanou žádosti, touha víc vědět, mít víc informací.

      Když však hodně znáš - písma, minulost, tradici, všechno co může člověk vědět - když jsi si vědom nesmyslnosti všeho, tehdy náhle pochopíš, že to není vědění. Poznáš, že je vypůjčeno, že není tvou vlastní živou zkušeností. Nezapomeň nikdy: vědění je jen tehdy živé, když je tvou osobní, přímou zkušeností.

      Po tomto poznání můžete všechno nasbírané vědění opustit a z toho vyroste nový druh nevědomosti - vědomost moudrých. Jen takový člověk může říci: vím, že nic nevím. Je chudobou získanou prostřednictvím bohatství. A totéž se děje s egem.

      Moje učení se zdá protichůdné, ale takový je život. Učím vás být egoisty, abyste se mohli stát nesobeckými. Neošklivte si ego, jinak budete pokrytci. Nebojujte s nedozrálým jevem. Ponechte jej zrát, doveďte ho na vrchol. Tak poznáte prameny ega. Doženete-li ho jednou na vrchol, nebudete potřebovat Buddhu ani mne, abychom vám říkali, že ego je peklem. Budete to vědět sami a bude těžké si ego dál podržet.

      Nezapomeňte, že všechno potřebuje čas k růstu. Aby uzrálo, aby spadlo na zem, aby zašlo. Vaše ego potřebuje rovněž čas, musí uzrát. Proto nemějte strach být egoisty. Jste egoisty, jinak byste již dávno zmizeli a nemohli byste existovat. Je to mechanismus života - musíte být egoisty a svou cestu si vybojovat.

      Ego je měřítkem přežití. Zůstane-li dítě bez ega, musí zemřít.Ego je částí přirozeného vývoje, ale to neznamená, že byste měli být stále v jeho područí. Potom přichází druhý krok, kdy se jej člověk musí zbavit - ale teprve tehdy, když dosáhl první stupeň vrcholu. Ego odpadne - když je necháte jednoduše růst a pomůžete mu v jeho růstu, není důvodu, aby samo neodpadlo. Je to velmi hluboké: když se ho vzdáte, zůstalo ego uvnitř. Kdo by se ho chtěl vzdát? Když si myslíš, že se ho ty vzdáš, jsi egem - tak cokoliv, čeho se můžeš vzdát není to správné. Pravé ego zůstalo zachováno a vzdali jste se něčeho jiného.

      V životě je všechno nutné, nic není zbytečné. Ať se děje co se děje, muselo se tak stát. Ego je jako kokon, který vám pomáhá, který vás chrání, takže můžete přežít. Ale člověk nemusí zůstat v kokonu navždy. Jsi-li zralý, pak rozlom larvu a vyjdi ven. Ego je skořápka vajíčka - chrání tě. Jsi-li připraven, rozbij skořápku, vyjdi z vajíčka. Ale čekej, nespěchej tolik! Spěch nepomáhá - může být předčasnou překážkou. Máš čas, nic neodsuzuj. Kdo je to, kdo odsuzuje ego? Jděte k tzv. svatým - k těm, kteří hovoří o zbožnosti a pokoře. Podívejte se jim do očí - nikde člověk nenalezne tak zjemnělé a rafinované ego. Jejich ega nosí jen pláštíky náboženství, jógy, svatosti - ale ego je zde stále. A tak se stává, že svatí jsou mnohdy egoističtější než hříšníci - tehdy jsou božskému nesmírně vzdáleni. Hříšní mohou mnohdy odevzdat svoje ego snadněji než zbožní, kteří stále bojovali se svým egem a nikdy mu nedovolili uzrát.

     Ego musí být odhozeno - ale teprve tehdy, když je člověk před tím zdokonalil. To je to těžké na celé věci. Rozum říká: proč bychom je měli tvořit, když přece musí být zničeno? Když posloucháte rozum, máte těžkosti. Rozum je stále logický a život je stále nelogický. Když musí být tento dům zbourán, proč by měl být nejprve postaven, proč všechna ta námaha a proč všechno to úsilí a promarňování času a energie? Protože dům není skutečnou podstatou - vy jste podstatou, o kterou jde. Když stavíte dům, měníte se. A když jej bouráte, měníte se totálně - nezůstáváte stejnými.

     Stavba domu, tento celý proces, vám umožňuje růst. A pak, když je dům hotov, odřekněte se ho. To je čistá meditace! Život je dialektický, říká: vytvoř a znič. Zroď se a pak zemři. Dosáhni a pak ztrať. Buď bohatý a pak, řekne život, zchudni. Buď vrcholem ega a pak se staň propastí nesobeckosti.

      Ego je nemocí, když si člověk není vědom své existence, když ho schovává v podvědomí. Ve skutečnosti je však ego hrou. Jsi-li si toho vědom, můžeš ji využít a dohrát. Buď bdělý a pozorný a hraj hru. Hra není nic špatného, jen tehdy, když člověk zapomene, že je to hra a bere vše příliš vážně, nastává problém.

      Hrajte svou hru tak dobře jak můžete, ale neberte ji vážně - jinak jste neporozuměli oč jde.

      Buďte aktivní, neboť činností nikdo neztrácí energii. Je to jen jedna z těch mylných představ rozumu - když člověk věří, že energii ztrácí, tak ji skutečně ztrácí. Ale ne jednáním, aktivitou, ale tím, že máte tuto představu. Činností lze energii dokonce získat. Pamatujte, že jste částí bezmezné energie a čerpáte z nevyčerpatelných zdrojů.

      Buďte aktivnější a budete mít víc energie. Buďte pasivní a ztratíte hodně ze své energie. Aktivitou se energie nespotřebovává, nýbrž obnovuje. Spotřebujete energii a z pramene je pro vás k dispozici nová, čerstvá. Milujte a více lásky k vám přijde. Když chcete mít nekonečné prameny lásky, dávejte tolik lásky, kolik jen můžete. Spotřebujete více a budete mít více - to je zákon života. Láska k bližnímu, láska, aktivita, stejná pravidla platí pro všechny dimenze. Jen lakomci ztrácejí energii, nebuďte lakomí. Ale my jsme všichni lakotní - proto se cítíme stále vyčerpáni. Dokud jste nedosáhli stavu bez představ, mějte tuto představu: jsi částí nekonečné energie. Prostřednictvím aktivity něco získáváš, nic neztrácíš, prostřednictvím dávání jenom získáváš - v lásce, sexu a ve všech činnostech. Nezapomeň nikdy - když něco od základů obětuješ, bude ti to k dispozici.

      Ačkoliv se učíš dávat, a tvé ruce zůstávají stále prázdné, může ti Bůh dávat stále více. Když jsi lakomec, je tvůj vztah k božskému zamezen. Žij jako velké moře, buď oceánem, nemysli na to, že něco ztrácíš. Nic se neztrácí, nikdy se nic nemůže ztratit. Užívej všeho, žij slavnostně, buď aktivní a vždy dávající. Dávej tak totálně, že nikdy nepomyslíš, abys něco pro sebe podržel. To je jediná modlitba. Dávati je modliti se. Dávati je milovat. A ti, kteří umějí dávat, budou stále více dávat.

      Není-li vaše odevzdání úplné, není to vůbec žádné odevzdání. Odevzdání může být jen totální. Nelze se odevzdávat po kouscích. Odevzdání je vše, čeho je třeba - vše se děje prostřednictvím zkušenosti odevzdání. Odevzdání znamená, že již neexistuješ. Odevzdání znamená, že ego odpadlo. Existuješ, ale bez centra. A když není středu, není již já, není již nic, co by bylo třeba chránit. Zdi se zboří samy sebou. Když zde již nikdo není, zhroutí se ponenáhlu vaše veškerá ochranná a obranná struktura. Stanete se otevřeným prostorem. Tento otevřený prostor bude veškerým působením, toto otevřené bytí bude pro vás vše vykonávat. Bůh bude moci bez překážek procházet. Bůh bude moci vámi protékat, dovnitř i ven, není zde nikoho, kdo by jej zadržel. Odevzdáním se otvíráte božské síle a pak se děje vše spontánně. Problém je odevzdání. Po odevzdání již není problémů.

      Vztah mezi guruem a žákem je na jedné straně prostý, na druhé krajně komplikovaný. Je jednoduchý, poněvadž existuje vztah jen ze strany žáka. Ze strany mistra neexistuje vztah, poněvadž mistr neexistuje. Není již, je nikým. Projevuje se jen, jako by někým byl. Toto zdání bude trvat až do vašeho odevzdání. Když se odevzdáte, postřehnete náhle, že tu mistr nebyl. Mistr je prázdnotou, ale vy můžete jeho nebytí jen tehdy poznat, když i vy sami jste v témže nebytí.

      Je-li zde vaše já, promítáte je i na mistra. Vaše ego může jen všude vidět ega. Tímto způsobem chráníte sami sebe. Kam se podíváte, promítáte současně ego. Když jste se odevzdali, můžete teď, v tomto momentu vidět, že je tato židle prázdná. Muž, který k vám mluví, zde není, tento muž je prázdnota. Ale nemůžete mé nebytí poznat, pokud sami nejste ve stavu nebytí.

      Vztah nemůže existovat ze strany mistra. Existuje-li, pak nemůže být mistrem, nemůže vás vést, může vás jen zklamat. Vše, co činí, je falešné. Nejde o to, zda je nějaká věc správná a jiná falešná. Jednoznačně co z ega vychází, je vždy falešné. Patří sem i ctnost, nenásilnost a láska.

      Ego činí vše zrůdným - je to největší ploditel zrůdností. Když tě nějaký mistr miluje a jeho já není ve stavu nebytí, bude jeho láska vlastnická. Bude vás ničit. Jeho vztah je jedem.

      Jde-li o pravého mistra, existuje vztah jen ze strany žáka. Miluješ ho, posloucháš ho - ale on není na tvé poslušnosti zainteresován, nestará se o tvou lásku. Stará se nekonečně o vše, ale není zde nikoho, kdo by mohl navazovat vztahy. Jeho starosti jsou tak přirozené - jako voda teče dolů, teče jeho starostlivost k tobě.

      Není nikoho, kdo by miloval. Nemohu si vybírat, zda milovat či nemilovat. Kdybych měl možnost si vybrat, byl bych zde.

      Odevzdání je největší a nejhlubší vztah - a současně konec všech vztahů. Když se odevzdáte, nastane nejhlubší vztah vůbec. Pak přestane jakýkoliv vztah. Neodevzdáváte se již, ani jste se neodevzdali a mistr zde nikdy nebyl. Dvě prázdna se stávají jednotou a vztahy nemohou existovat. V posledním okamžiku odevzdání se tomu porozumí, tehdy existuje největší vztah, jaký je vůbec možný. Nejhlubší, nejintimnější vztah a přirozeně jen od vás. V následujícím momentu, když jste se odevzdali, všechno zmizí. Nyní není mistra ani žáka. Nyní se můžete usmívat nad nesmyslem, který se ještě před chvílí odehrával. Snaha pomáhat, přijímat námahu této pomoci, odevzdávání, ustavičný boj ega proti odevzdávání, všechna objasnění, všechna poučení - to vše bylo dokonale absurdní. Odevzdání je na jedné straně aspektem, na druhé osvícením, je dvěma stranami téže mince. Je dveřmi - na jedné straně je napsáno vchod, na druhé východ.

       Jsou to skutečně jen vaše hříčky s mistrem. Druhý jen pozoruje vaše hry. Měníte taktiku, zkoušíte jeden nebo druhý způsob, ale všechny vaše pokusy nejsou ve skutečnosti nutné, poněvadž jedinou cennou věcí je odevzdati se. Všechno ostatní slouží jen přípravě pro moment poznání, v němž pochopíte absurditu vašich námah, a ego jednoduše odpadne.

       Je mnoho technik, které ve vlastním slova smyslu nepomáhají. Pomáhají vám jen poznávat, že se musíte odevzdat. Tyto techniky dokazují jednoduše nesmyslnost každého úsilí.

       Proto je tak velký význam kladen na víru a důvěru. Jen důvěřující se může odevzdat. Jen plně důvěřující člověk může dosáhnout vrcholu svého bytí, nejvyššího bodu blaženosti. Logika dokazuje, že život nemá smysl, že není Boha, že život vznikl pouhou náhodou. Logika vede k sebevraždě. Důvěra vede k nejvyššímu životu. Důvěra je nelogická - neptá se, neargumentuje, kráčí do neznámého a pokouší se je poznat.

       Zkušenost je jediným argumentem člověka, který důvěřuje. Co to může být - pokouší se ochutnat to, odzkoušet. Bez získaných zkušeností neříká nic a nečiní závěry. Krok za krokem vede důvěra k odevzdání. Úplnou důvěrou se člověk dovídá víc, život se zintenzivňuje. Každým krokem říká: jdi dál, jdi za tím, zde je ještě mnoho ukrytého. Vyjít za tím cílem - vše transcendovat a jít ještě dál.

       Odevzdání je největší hra štěstí. Člověk musí rozum úplně vypnout. Odevzdání znamená přesunout se. Říkám, že odevzdání je druhem pomatení, neboť vše, co je ve vaší logice, co žije ve vašem rozumu, bude myslet, že jste se pomátli. Pro mne je tento druh pomatenosti jediným statečným způsobem života.

      Člověk by si měl být vědom každého okamžiku. Ale to jde jen tehdy, děje-li se tak bez námahy. Je-li to namáhavé, musíme si odpočinout. Žádné úsilí nemůže trvale existovat - to je nemožné. Po úsilí musí být uvolnění a zase úsilí. Existuje však bdělost, která je nad životem - transcendentno. Zde není pulsace, je bez námahy a spontánní.

      Musíš-li se namáhat, je to nepřirozená věc. A nepřirozená bdělost není skutečná bdělost. Existuje jen na povrchu - nikoliv hluboce v nitru. Nelze úsilím dosáhnout středu. Na povrchu můžeš dělat mnoho věcí, můžeš měnit své jednání, můžeš měnit svůj tzv. charakter.

      Pomocí úsilí se může člověk na povrchu stát dobrým člověkem, když předtím byl zlým, může se stát ctnostným, když před tím byl hříšníkem. Ale středu nelze úsilím dosáhnout, ani v něm spočinout. Žádná činnost tě nemůže k sobě samému dovést - vždyť ty jsi již zde, není nutné něco podnikat. Musíš jednoduše být tichý a spontánní a střed se otevře. Hindové to nazývají sat-čit-ananda.

      To, co sami nemáte, nemůžete zprostředkovat. Můžete činit jakoby, ale to je nebezpečné. Když tak činíte - jako byste byli vědomými a nejste - bude tato přetvářka nakažlivá. Pseudo-mistr tvoří pseudo-žáka. Nejnebezpečnější hřích, jaký existuje, je předstírat si vědomí. Zprovodit někoho ze světa není tak velký hřích, protože nelze ve skutečnosti nikoho připravit o život.

      Ale když děláš, jako bys byl bdělým a nejsi, když děláš, jako bys byl mistrem a nejsi, zapříčiníš takové škody, tolik nekonečného utrpení, že s tím nejsou srovnatelné žádné hříchy. A to proto, že budou klamem nakaženi druzí.

      Vzpomeňte si na to, když jste v pokušení jiné o něčem přesvědčovat - řekněte, že o těchto věcech můžete jen mluvit, o Bohu a vědomí, upozorněte druhé, že jste sami ničeho nedosáhli. Řekněte, že jste to slyšeli. Řekněte, že jste slyšeli o nádherných věcech a že se o ně rádi podělíte. Řekněte, že je to velmi krásné, že se to pro vás stalo nesmírným pokladem od té doby, co jste se to dozvěděli. Pak můžete pomoci, aniž byste jiné otrávili. Nezapomeňte na to nikdy - když něco nevíte, pak to nevíte, přiznejte to. Řekněte, že znáte lidi, kteří to vědí a že jste se to od nich dozvěděli.

      Ale nezapomeňte, že bdělost, přítomnost a vědomí mohou zde být nepřetržitě jen tehdy, jsou-li navozeny bez úsilí, bez námahy. Na začátku musí být vždy úsilí, neboť, jak by vůbec mohl vzniknout začátek? Unavuješ se, pokoušíš se zůstat pozorným, snažíš se vším možným způsobem být vědomým, ale úsilí tvoří napětí a čím víc se člověk namáhá, tím je napjatější. Později se dostavují i nepatrné zasvěcené vhledy, ale kvůli napětí se zpožďuje extáze. Člověk však musí projít tímto stádiem.

      Všechno krásné a svobodné se děje jen tehdy, když se člověk přitom úzkostlivě nenamáhá. Všechno nádherné se děje jenom tehdy, když člověk již vůbec na nic nečeká - na nic se neptá, nic nepožaduje. Pak není překážek ve vědomí. Proto se tak děje vždy, když se člověk odevzdal a nečiní již další pokusy. Úsilí je na počátku nutné, vždy znovu a znovu. Úsilí je nutnost, nesmyslná sice, ale nutnost. Nesmyslnost poznáme až později. Když si chcete něco vynutit, jste uvnitř uzavřeni - to je základní problém. Když požadujete, jste uzavřeni. A jste-li uzavřeni, pak se vám nemůže božšké zjevit.

      Pokud si nechcete nic vynucovat, jen plujete, táhnete po obloze jako bílý mrak, bez jakéhokoliv úsilí někam dojít, když nemáte cíle, když nevynakládáte úsilí, když nechcete nic dosáhnout, když ničím nejste, když jste šťastni tím, čím jste, když jste spokojeni s celým světem, když přijímáte věci jak jsou, když nechcete nic pozměňovat, pak - najednou - jste vytrženi do nové dimenze bytí a poznáváte, že dveře byly stále otevřeny. Dveře nebyly nikdy uzavřeny. Božské mystérium bylo u nás blízko po všechny časy.

     Hledající nepřijde nikdy k cíli.

     Ale to neznamená, že byste neměli hledat. Na počátku je neodvratné hledání, není jiné cesty. Na počátku musíte být hledajícími a vyvinout veškeré úsilí. Jednoduše tím, že člověk užije všech pomyslitelných úsilí a hledá jako pomatený, se může stát, že se nalezne ve stavu nehledání.