Mystérium Staroměstské Mostecké věže

           Staroměstská mostecká věž patří mezi nejpůsobivější skvosty gotické architektury nejenom v naší zemi, je skutečně mistrovským dílem, ale také velkým tajemstvím.Podobně jako jiná gotická architektonická díla k nám promlouvá svou tajnou řečí, jazykem symbolů, posvátné geometrie nebo číselných vztahů.Byla projektována jako triumfální oblouk na linii pražské  Královské cesty směrem od Starého Města na Malou Stranu s cílem u katedrály sv.Víta.Sama věž vytváří důležitý strukturální prvek v esoterní kompozici celého města, jenž bylo budováno jako duchovní křižovatka a budoucí centrum celé křesťanské  Evropy.Staroměstská mostecká věž je v tomto smyslu sluneční branou, kdy poutník překračuje práh,vydává se za světlem a vstupuje do vyšší nadpozemské sféry na cestě zasvěcení. Český král a císař Karel IV.pověřil výstavbou mostecké věže stavitele Petra Parléře, který tak realizoval své neobyčejné projekční a stavitelské schopnosti.Jak později uvidíme, je celá stavba velmi úzce spjata právě s osobou českého krále Karla IV.

 


 

        Sochařská výzdoba a symbolika.

        Mostecká věž je knihou skrytých symbolů, jejichž odkaz nezaniká působením času, ale je důležitým svědectvím o vědomostech a schopnostech našich předků. O její symbolice byla napsána již velká spousta knih nebo úvah.Většinu z nich tvoří strohé nebo spíše suchopárné výklady odborníků, které sice detailním způsobem analyzují celou stavbu, ale jsou zcela prosté citu a intuitivního vhledu. Přesto existuje několik prací, které velmi barvitým způsobem dešifrují odkaz této stavby..Pro představu zde uvádím alespoň základní elementární schéma skryté symboliky věže:

        Věž je v pohledu astrologickém symbolicky rozčleněna do 4 horizontálních sfér. Jedná se o sféru pozemskou, lunární, sluneční a hvězdnou, které  odkazují na 4 základní živly, přičemž sféra pozemská odpovídá živlu země, sféra lunární souvisí s vodou, třetí sféra sluneční se vzduchem a poslední sféra hvězdná odkazuje na živel ohně.

        Lunární sféra je vyzdobena 28 kraby-ozdobnými prvky, které pravděpodobně symbolizují 28 dnů lunárního měsíce. Těchto 28 ozdobných plastik je umístěno v lunární sféře po obvodu lomeného oblouku věže, kdy 14 zdobí vzestupnou a druhých 14 sestupnou polovinu oblouku.V klenbě průjezdu je přímo v místě svorníku umístěna česká královská koruna.

       Sluneční sféře dominují sochy panovníků Karla IV.a Václava IV.Oba panovníci jsou  vybaveni příslušnými královskými insigniemi, kdy Karel IV.nese korunu římského císaře, Václav IV. pak  korunu římského krále. Jsou vyobrazeni jako zástupci Krista na Zemi ve smyslu tradice božských králů a knězů. Centru sluneční sféry dominuje socha patrona věže sv.Víta, který stojí mezi oběma panovníky. Průčelí je dále zdobeno erby s císařskou orlicí a českým královským lvem.Pod nimi ve sféře lunární najdeme erby zemí, jenž tvořily součásti Českého království v letech 1373-1377 (3 erby s orlicemi-moravská, svídnická, vratislavská, erb se šesti nisskými liliemi, lev zhořelecký a lucemburský, Budyšínská hradební zeď a tur Dolní Lužice). Sluneční sféru doplňuje 24 ozdobných krabů představujících s určitém smyslu 24 hodin slunečního času.

       V nejvyšší sféře nacházíme figury dvou zemských patronů  sv. Vojtěcha a sv.Zikmunda.

         Na východním průčelí vlevo poté najdeme plastiky lva, jenž požírá kýtu,vpravo orla, který požírá zajíce. Průčelí na západní straně věže jsou zdobena plastikami znázorňujícími boj orla s gryfem (vlevo) a vpravo pak je lev bojující s hadem.Nutno dodat, že západní průčelí mostecké věže bylo taktéž bohatě zdobeno, bohužel  výzdoba byla zničena během obléhání Prahy švédskými vojsky. Podle dochovaných pramenů zdobila tuto západní stranu věže podoba apokalyptické ženy (ženy sluncem oděné) v rámci tradice Zjevení sv.Jana.

 

        Ústřední mystický motiv stavby

        Ovšem ústřední mystický motiv celé stavby představuje tajuplná dialektika symbolů lva a orla. Plamená svatováclavská orlice je umístěna nad hlavou sochy sv.Víta, přičemž v této centrální ose stavby vévodí figura neheraldického lva (má 1 ocas), který spočívá na kytici a toužebným ba přímo zamilovaným pohledem shlíží na zmíněnou svatováclavskou orlici. Celý tento výjev vrcholí v den letního slunovratu, kdy dopadající sluneční paprsky dovolují stínu spojit figury lva a orlice v jeden celek.Symbolika lva a orla vzájemně prolíná a vytváří sloučený symbolicky prvek v podobě gryfa-bájného zvířete spojující charakteristiky obou zvířat. Obecně je tento vztah chápán ve smyslu spojení obou panovnických rodů Lucemburků a Přemyslovců.

         Tento vzájemný dialektický vztah symbolů lva a orla je taktéž připomenut na levém průčelí západní strany věže, kde se nachází již zmíněná plastika gryfa.Podobně je tomu na konzolách lomeného oblouku východní strany  věže, kde obě zoomorfní plastiky vyjadřují stejný vztah, přičemž se symbolicky sbíhají v místě uprostřed klenby s plastikou královské koruny. (tyto vzájemné vztahy mají zcela zásadní esoterní  význam-odpovídají totiž půlnoční konstelaci hvězd v době narození krále Karla IV.-14.května 1316, kdy souhvězdí Lva zapadalo, souhvězdí orla vycházelo a souhvězdí Severní koruny se nacházelo v bodě kulminace!!!)

 

          Pradávné proroctví

          Hra lva s orlicí tedy představuje ústřední mystický motiv stavby, který je zcela správně spojován s nápisem na zdi Novoměstské radnice z roku 1640, přičemž tento nápis pravděpodobně vychází z dřívější gotické předlohy.Nápis je stylizován ve dvou řádcích a jeho znění lze číst z obou stran shodně:

 

"SIGNA TE SIGNA, TEMEREME TANGIS ET ANGIS

ROMA, TIBI SUBITO MOTIBUS IBIT AMOR"

(Ukazuj se jako znamení (na obloze), marně se mne dotýkáš a po mně toužíš-Říme skrze pohyby (hvězd) náhle přijde k tobě láska)

      

        Zpráva je vyjádřením dialogu mezi lvem a orlicí a v určitém smyslu charakterizuje vztah českých zemí a  Říma.Je vykládána jako jistý typ ochranné magické formule chránící stavbu před temnými silami.Je tedy analogií zaříkadel čí slovních hříček typu Abrakadabra či formy magického čtverce s písmeny sator-arepo-tenet-opera-rotas.

        Skutečnosti začnou být mnohem zajímavější v momentě, kdy začneme pátrat ve starých pramenech.Zjistíme, že české země byly od dávných časů spojovány s proroctvím týkajícím se právě obou zmíněných symbolických prvků lva a orla.Tento motiv se zrcadlí především v proroctví o království Českém, podle jehož znění za mimořádného postavení hvězd český lev obnoví upadající svatováclavskou resp.římskou orlici.Stejný významový prvek je obdobně přítomen v tzv.Českém proroctví opata Joachima (z období vlády posledních přemyslovců), které nám shodně říká, že v čase budoucím dojde ke spojení souhvězdí Lva a Orla (Je nutno dodat, že figury lva a orlice byly vždy ústředním heraldickým motivem českých zemí a jsou tak nevratně a úzce spjaty s osobami českých panovníků.

          Symbolika Českého království a knížectví je tedy důležitá i v kontextu astrologie, přičemž heraldická a astrologická symbolika se vzájemně prolínají.Neméně zajímavý je pohled v rámci alchymie: Lev je v alchymii chápán jako vyjádření ambivalentní povahy obsahující mužskou i ženskou podstatu všech věcí. Ve své sluneční resp.mužské formě tedy představuje princip aktivní a tvořivý, přičemž byl znakem síly,spravedlnosti a královského majestátu.Ve své ženské resp.lunární formě představoval ikonou Matky-Bohyně, byl tedy vyjádřením sexuality plodnosti atd. Lev pro alchymisty a zasvěcence představoval symbolické stupně na cestě k dokončení Velkého díla, kdy lev zelený symbolizoval jeho počátek a lev v barvě červené jeho úspěšné dokončení.Interakce ženského a mužského principu pak byla vyjadřována bojem lva-muže s orlicí-ženou. Prostřednictvím sloučení obou principů dochází ke zrození gryfa-bájného ptáka, jenž tak vyjadřuje dvojí přirozenost Merkura. Pokud dosadíme výše zmíněná fakta do kontextu mystéria mostecké věže, odhalíme následující skutečnosti:

         Červený lev resp. lev lucemburský symbolizuje mužský tvořivý princip a také finální stupeň dokončení Velkého díla, přičemž svatováclavská resp.přemyslovská orlice pak princip lunární-ženský (tento aspekt je na znaku svatováclavské plamenné orlice zvýrazněn stříbrným srpkem měsíce na její hrudi, jenž zakončují lilie(tzv.perizonium), ikonu orlice tak lze taktéž nahradit symbolem bílého lva). Zmíněný pohled nám vlastně odhaluje alchymistickou svatbu červeného krále a bílé královny!)

 

         Vzkříšení velkého krále z Angouleme

         Kde hledat další odpovědi na tajemství Staroměstské mostecké věže?Věřím, že odpověď je překvapivá a pro mnohé jistě přímo šokující.Najdeme je ve verších velkého mistra a zasvěcence Michaela Nostradama.Jeho nejslavnější čtyřverší ze všech předpovědí -"Velký král hrůzovládce" je velmi populární a to především díky skutečnosti, že je možné jej datovat do současné doby resp.do období okolo roku 1999.

 

Rok jeden tisíc devět set devadesát devět sedm měsíců

z nebes přijde velký král děsu

aby vzkřísil velkého krále z Angoulmois

Předtím potom, Mars bude vládnout štěstím.

 

        Ke čtení výše uvedeného verše použiji výklad Davida Ovasona v knize Nostradamus-Přijde konec světa?. Jsem přesvědčen, že David Ovason-velký odborník na dílo Michaela Nostradama jako jediný dokázal význam tohoto čtyřverší zčásti odhalit a to především díky schopnosti používat tzv.zelený jazyk (řeč ptáků) při čtení Nostradamových veršů,

         Ústředním slovem pro možnou interpretaci celého verše je v tomto případě slovo "Angoulmois".Jeho správné pochopení lze docílit pouze kódováním pomocí zeleného jazyka ptáků.David Ovason pokračuje?.Slovo "Angoulmois" lze rozčlenit do tří oddělených částí.Ang-oul-mois. Ang představuje apokopu slova ange-francouzsky "anděl". Slovo Oul je termín, jenž člení celé slovo Angoulmois ve smysluplnou strukturu. Ol odkazuje na jméno jednoho z planetárních andělů zodiaku. Třetí slovo Mois je francouzský výraz pro "měsíc". Celý výraz Angoulmois lze tedy složit přibližně takto: "anděl Ol měsíc". Ve starých okultních pramenech byl anděl Ol také zastoupen výrazy či jmény Verchiel nebo Voel, kde mimo jiné představoval vládce zodiakálního znamení Lva. V Nostradamově době byl za měsíc znamení Lva považován červenec, tedy sedmý měsíc v roce. David Ovason shrnuje fakta a dodává, že hermetický výraz Angoulmois odkazuje k měsíci červenci. Závěr je následující: 3 části výrazu Angoulmois mají tedy přibližně tento význam.

 

1.      andělský typ v 9 hierarchiích je archanděl

2.      je to archanděl Ol

3.      archanděl Ol je vládcem měsíce července a taktéž znamení Lva

 

        Zásadní otázka zní, kdo je králem měsíce července a taktéž znamení Lva. Astrologická tradice označuje za vládce znamení Lva Slunce, přičemž v esoterickém kontextu je vládcem Slunce archanděl Michael. Totožnost archanděla Michaela-vládce Slunce a jeho analogie archanděla Ol můžeme mimo předchozí úvahu vystopovat v latinské výrazu pro slunce "Sol", z něhož bylo aferezí odvozeno jméno Ol. Dále pak výraz Oel je anagramem výrazu Leo-Lev. V esoterice je archanděl Michael znám jako vládce sedmi planetárních mocností-andělů. Tuto Michaelovu úlohu Nostradamus naznačil ve struktuře slova Angoulmois, které složil dvěma výrazy o třech písmenech (Ang,Oul) a jedním výrazem  o čtyřech písmenech (Mois), což v součtu dává číslo sedm. Ovason dále poznamenává, že v rámci hebrejské tradice byl archanděl Michael zobrazen vždy jako prostřední ze sedmi mocností-jako jejich král a vládce.

       Velký Král z Angoulmois ve třetím verši je označen jako le grand Roy na rozdíl od un grand Roy z verše druhého. Ovasov vysvětluje, že zmíněný fakt nese důležitou informaci v tom smyslu, že velký král z druhého verše není identický s velkým králem z Angoulmois.Proroctví je tedy o dvou velkých králích, kdy jeden přivádí na svět druhého.V důsledku této polarizace bude vládnout Mars štěstím, což je s největší pravděpodobností na dobu plnou válečných střetů a konfliktních událostí.

        Výraz pro velkého krále děsu z druhého verše nelze přímo identifikovat jako v případě krále z Angoulmois. Jedná se o bytost, která může děsit a ničit, přičemž tento král přijde z nebes.Jeho skutečnou identitu lze pouze tušit při studiu zmínek v okultní literatuře.

       Svou analýzu Ovason ukončuje pojednáním o vztazích, které jsou vázány na výrazy bon a heur ze čtvrtého verše. Bon znamenající "dobrý" přináleží archandělu Michaelu  resp.velkému králi z Angoulmois a slovo heur znamenající francouzský výraz pro "čas". Vládcem času je v esoterní literatuře Ahriman, který představuje opozitní sílu vůči velkému králi z Angoulmois v kontextu tradice souboje archanděla Michaela s drakem.

       Celé čtyřverší lze přibližně shrnout takto:

        Doba na přelomu tisíciletí bude charakteristická řadou vojenských střetů, kdy Mars bude vládnout štěstím. Dojde k polarizaci společnosti do dvou ústředních celků, přičemž válka mezi stoupenci velkého krále děsu a krále z Angoulmois bude Marsu-bohu války působit potěšení. Tolik kniha Davida Ovasona.

 

       Nostradamovy verše a král z Angoulmois

       Při dalším studiu Nostradamových veršů lze zjistit, že velký král z Angoulmois je často zmiňován pod jiným jménem, které zní "Chiren":

 

Vládcem světa bude Chiren.

I když mlád, bude milován a obáván

a bude šířit velký strach.

Jeho hířmání a sláva přetrvají věky.

Postačí mu titul "Vítěz nad půlměsícem".

 

        Čtyřverší v centurii III/58 se zmiňuje o narození krále z Angoulmois:

U posvátné řeky tekoucí ze severních hor,

zrodí se vojevůdce z národa,

který přišel pozdě.

Bude bránit zemi mezi Vislou a Dunajem

Nikdo neví jaký to vezme konec.

 

       Posvátnou řeku lze ztotožnit s Vltavou. Jméno Vltava je odvozeninou starého významu Val-ara, kde Val znamená "bohové" a část ara znamená "řeka". Valara-Vltava je tedy řekou bohů resp. Svatou řekou, přičemž její další pojmenování znělo For-ara (Severení řeka).Severní hory pak mohou být jedině výrazem označující Šumavu.

        Při dalším patrání po Chirenovi zjístíme, že v době nástupu na trůn bude velmi mlád přičemž bude pocházet z dlouho neplodné rodové linie. Zmíněnou pokrevní linii mohou představovat pouze rody Přemyslovců nebo Lucemburků (je velmi důležité si uvědomit, jak je napsáno výše, že oba královské rody nesly ve svém erbu ikonu lva).

        Další informace hovoří v tom smyslu, že místo Chirenova narození leží na 50 rovnoběžce (ta protíná ČR v místě hlavního města Prahy).

        Při analýze výrazu Angoulmois resp. Angouleme můžeme postupovat i jinou cestou, která se rovněž nabízí. Pojem Anguleme může rovněž tvořit kryptogram slova "angulaire", což odkazuje na pojem znamenající základ všeho resp. úhelný kámen.V jistém smyslu můžeme výraz Anguleme chápat jako pojem "zakládající královský rod". Neméně zajímavá je skutečnost, že výraz Anguleme je pojmenováním města v jihozápadní Francii v departmentu Charente. Několik desítek kilometrů severně od města Angouleme se nachází mýtický hrad Lusignan v regionu Poitou-Charentes k němuž se váže zajímavá pověst. Královské rodové linie Lusignanů nebo Lucemburků odvozovaly svůj původ právě od tohoto místa. Jan z Arrasu sepsal v roce 1393 legendu o původu příjmení rodu Lusignanů a jejich hradu, avšak původní příběh byl znám již okolo roku 1200.Lusignanové svůj původ odvozovali z dávného sňatku jijich předka Reymunda a dračí víly Meluzíny z něhož vzešlo hned několik potomků:

       Urien a Guion se stali králi kyperskými a arménskými, Antoine  vévodou lucemburským, Reanud králem českým, Eeudes hrabětem z Marche, Geoffroy zdědil po otci hrad Lusignan atd...

        (O skutečném původu zakládající přemyslovské dynastie současná věda taktně mlčí , přičemž celá řada informací nasvědčuje skutečnosti o jejich příbuzenském vztahu s franskými králi z rodu Merovejců-je již chronicky známo, že právě tato rodová větev  tvoří základní páteřní osu pokrevních linií grálu.Onu příbuznost lze mimojiné odvodit z výskytu vzácné dědičné poruchy srůstu lebečních švů v rámci antropologického výzkumu apod.).

 

       Jaké jsou tedy dosavadní fakta:

1. Město Angouleme se nachází v jihozápadní Francii v regionu Poitou.

2. Pojem Angouleme odkazuje na zakládající královský rod. (pozn.:město Angoulmois má dodnes ve svém znaku královskou korunu.)

3. V jistém smyslu jsou rody lucemburských a českých králů spojeny v této oblasti prostřednictvím legendy o Meluzíně a jejich rodného sídla hradu Lusignan v regionu Poitou-Charentes.

 

        Další souvislosti

        Vraťme se však zpět do Prahy. Prvním panovníkem, jenž spojil obě rodové linie v jedno byl český král a římský císař Karel IV. Ve svazku Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny spojil lev lucemburský a bílý lev český svoje síly. Tento vztah je mystickým způsobem vyjádřen právě na staroměstské mostecké věži (V tzv. mystériu   pražského slunovratu je přemyslovský rod zastoupen svatováclavskou plamennou orlicí, přičemž jej lze zaměnit s českým královským lvem, kdy orlice se stala erbem přemyslovského rodu a dvouocasý lev byl chápán jako symbol celého českého státu).

        Dalším zásadním prvkem v symbolice mostecké věže představuje vyjádření 7 planetárních principů či mocností, jenž jsou na stavbě vyjádřeny 7 démonickými podobami na římse oddělující lunární a sluneční sféru věže.V geocentrickém modelu seřazení jejich oběhových drah dostaneme násladující pořadí ve směru zleva doprava:

       Luna-Merkur-Venuše-Slunce-Mars-Jupiter-Saturn

       Přičemž každé sféře vládl jeden planetrání anděl v tomto sledu:

       Luna-Gabriel, Merkur-Rafael, Venuše-Anael, Slunce-Michael, Mars-Samael, Jupiter-Zachariel, Saturn-Ofiel.

      Těchto 7 planetárních principů je vztahově provázáno i rámci sluneční sféry věže. Ve středu sedmičky je zastoupen archanděl Michael jako vládce Slunce, centrální osa vedoucí středem stavby od plastiky představující planetrání sféru slunce, která je umístěna přímo pod sochou sv.Víta, protíná erb orlice a a plastiku lva na rozhraní sluneční a hvězdné sféry. Je zde vyjádřen důležitý vztah mezi sochou lva a planetární sférou Slunce jejímž vůdcem jest archanděl Michael.

       Slunce v podobě lva v den letního slunovratu sestupuje a dotekem obnovuje cyklus plamenné orlice. Lev a orel se stanou jedním v podobě mýtického gryfa.Ten jenž přiletá na křídlech onoho bájného ptáka není nikdo jiný než legendární hrdina Bruncvík.(pták Noh je česká verze gryfa). V heraldice symbol gryfa přejal schopnost vzkříšení či znovuzrození podobně jako bájný pták fénix. Ikonu gryfa lze spatřit např. na románských dlaždicích z bývalého kostela sv. Vavřince na Vyšehradě a je jisté, že zde není umístěn jakousi náhodou.Libušina proroctví o narození  syna Slunce v místech pod Vyšehradskou skálou  jsou toho jasným důkazem.

       Ostatně Michael Nostradamus mluví pravděpodobně na stejné téma:

Jako mýtický válečný gryf přijde král Evropy
Doprovázený těmi ze Severní oblasti
Rudí a bílí povedou skvělé vojsko
A budou bojovat proti králi Babylonu

 

       Příběh rytíře a lva

       Rytíř Bruncvík představuje archetipální vyjádření tzv. lvího rytíře, přičemž tvoří významný mytologický prvek nejenom v našem regionu. Motiv rytíře a lva lze nalézt v mytologii po celé střední a západní Evropě, kde je zastoupen například v příbězích o rytířích krále Artuše. Jakousi obdobu rytíře Bruncvíka můžeme nalézt v podobě Percivala nebo hrdiny Yvaina (Rytíř Yvain-Eogain není pouhou mytologickou postavou, byl zakladatelem šlechtického rodu Léon d´ Acqs v Bretani a pozdější erb Léonů měl černého davidovského lva na zlatém poli). Své zastoupení měl lví rytíř i v okruhu skandinávských ság v překladech do staré norštiny (Ivens Saga), staré švédštiny (Herra Iwan..) nebo v okruhu tvz.středohornoněmecké rytířské epiky Dietrich von Bern.

       Všechny zmíněné příklady tak vytvářejí společný mýtický prvek rytíře, jehož neodlučitelnou součástí je statečný lev jako představitel hrdinství a věrnosti-"Chevalier au lion". Spojení rytíře a lva vzniká v momentě, kdy se hrdina při své dlouhé pouti divočinou setkává se lvem, jenž podstupuje nelítostný souboj s hadem či drakem.Obo spojí svoje síly a draka zprovodí ze světa.V tuto chvíli se lev stává věrným společníkem hrdiny a doprovází jej na další cestě. Lev je tedy představitelem rytířovi věrnosti a statečnosti, přiečemž jsou již nevratně a osudově propojeni a jejich pouto je stvrzeno ve chvíli, kdy se lev stává erbovním zvířetem rytířova rodu.

      Sochu rytíře Bruncvíka nemusíme hledat příliš dlouho, stojí na jedenáctém pilíři Karlova mostu směrem na Hradčany.Socha byla vždy známá jako Bruncvík popřípadě Roland, což byl jeden z hrdinů francouzské hrdinské epiky. Figura rytíře a lva však pro slovutné "odborníky" věd historických vždy představovala pouhý symbol potvrzení výsad staroměstských měšťanů.

       Jsem přesvědčen, že věc se má zcela jinak a dále tvrdím, že archetipální znázornění rytíře a lva má velmi hlubokou symbolickou hodnotu, přičemž vytváří zásadní mystický prvek v celé kompozici Královské cesty. Legenda o Bruncvíkovi má přímou souvislost  se symbolickým odkazem mostecké věže. V jistém smyslu v sobě nese poselství o návratu rytíře a lva (resp.rytíře Slunce) ve chvíli, kdy je pouto svatováclavské  orlice (resp.římské orlice jako symbolu vlády nad křesťanským světem) a lucemburského-davidovského lva opět obnoveno.Symbolika vzkříšení je v legendě o Bruncvíkovi taktéž vyjádřena v momentě jeho příchodu, kdy prináší prsten jako symbol cyklu a jeho návratu po sedmiletém putování.  

       Ve stejném smyslu hovoří i Libušina proroctví o pokladu pod Vyšehradskou skálou, kde prorokuje příchod syna Slunce:

       Libušin poklad zůstal i po její smrti ve skalné skrýši tak, jak ho manželu svému ukázala. Nedoteklť se ho Přemysl, věda, nač je. A tak leží poklad podnes hluboko ve vyšehradské skále, z níž zasvítí, až bude největší bída a drahota. A jak se otevře, objeví, bude zas všeho hojnost a všeliká nouze přestane.

       Zlatá kolébka Libušina spočívala dlouho, dlouho na dně Vltavy pod vyšehradskou skálou. Šel času proud a plynul, a s ním utrpení za utrpením se neslo na českou zemi. Hynuly dědiny, hynuly kraje. V požárech lehaly vesnice i výstavná města. Boj za bojem krví zaléval rodnou zemi. Bratr ničil bratra, nejvíce v Libušině rodě, a cizozemec šlapal jim v týl.
Ale nebyla noc bez konce.

        Zlatá kolébka pod vyšehradskou skálou se vynořila z temných vod, zasvítila ryzím kovem na bílem dni, a v ní spočinula vlasti spása, jsouc ještě dítětem: synáček poslední ratolístky Přemyslova kmene.

        A zlatá kolébka rostla s dítětem, až vyrostla ve zlaté lože, jak vyrostlo její děcko v muže, jenž se stal otcem vlasti. Na posvátném Karlštejně měl to čarovné lože, na němž unaven prací a péčí vladařskou ve chvílích oddechu odpočíval. Když pak zemřel, nesneslo zlaté lože žádného jiného a zmizelo. -

       Zapadlo zase kolébkou tam, odkud se vynořilo, do temné tůně, hluboko pod vyšehradskou skálu, a čeká tam, čeká....

(jiná legenda o vyšehradském pokladu vypráví o tom, že zmíněné bohatství je střeženo českým dvouocasým lvem a jeho 12 syny-lvíčaty. Zasvěcení do mystéria Zlatého lvího rouna jistě spozorní...:-))

       Lví rytíř je onen Nostradamův  král z Angoulmois, ten jenž příjde včas a přeci pozdě.Je to ten, který představuje sílu archanděla Michaela v pozemské sféře. Jeho příchod byl úžasným způsobem zakomponován v symbolické mozaice mostecké věže.Ve chvíli, kdy láska lva (Amor) z rodu Davidova zlomí nenávist a despocii vládců Říma (Roma). Božské bude opět v kontaktu s lidským a země (lev) se opět dotkne nebe (orel). Pradávné pouto králů jako ochránců a služebníků lidu v kontextu tradice sv. Grálu opět povstane.Řím resp. spolek bratří Babylónu, jenž smáčel celou zemi v krvi svých obětí se rozpadne pod tíhou okolností a svých činů.

        Pro nalézení dalších souvislosti nebo poznatků pro odhalení příchodu lvího rytíře je důležité si uvědomit, co tvořilo širší rámec symbolického odkazu mostecké věže. Domnívám se, že celá její výzdoba a skrytá symbolika byla komponována v rámci tradice  Zjevení sv.Jana. Už samotná plastika "ženy sluncem oděné", která údajně zdobila západní průčelí věže je toho důležitou připomínkou. Sám Karel IV. byl tímto starým esoterním textem velmi hluboce ovlivněn, vždyt při svých meditacích na Karlštejně byly právě obrazy Janovy Apokalypsy jeho důležitou inspirací. Projekt výstavby Prahy jako Nového Jeruzaléma, který Karel započal a jemuž přikládal zcela zásadní důležitost tvoří skrytý element, jenž se pochopitelně prolíná i v architektuře města. Hlavní dominanta Prahy v podobě chrámu sv.Víta resp.Svatováclavské kaple je zdobena strhujícím výjevem z Janova zjevení.Obdobným způsobem byla situována i výzdoba hradu Karlštejna apod...    

 

        Staroměstská mostecká věž a Zjevení sv.Jana

        Symbolicky odkaz architektury mostecké věže byl již pojímán z různých úhlů pohledu, věřím, že ten skutečný klíč představuje právě Zjevení Janovo.Pro spojení tohoto textu a symboliky mostecké věže jsem použil jako pomocný nástroj tarotovou symboliku, která je s textem Apokalypsy taktéž úzce propojena.Podle mého úsudku je především několik karet, jenž se přímo dotýkají tajemství mostecké věže.Jedná se o karty Velké Arkány jako Mírnost, Hvězda, Síla, Vůz, Soud nebo karta Slunce atd..

       Symbolismus karet Tarotu je v jistém smyslu obrazovým doprovodem Janova textu, kdy celá řada výjevů Apokalypsy je zachycena  v symbolech tarotu.Například "žena sluncem oděná" jako ženský génius Apokalypsy je zpodobněna na kartě Císařovna. (je symbolem posvátnosti ženství a kontinuity mesiášova rodu-viz Marie Magdalena). Pád města Babylónu zachycuje karta Věž. resp.bleskem sražená,jako konečný soud Nevěstky-tedy města na sedmi pahorcích, které jest Římem.Karta Ďábel v sobě nese odkaz apokalyptické šelmy atd..

 

       Lev z pokolení Judova

       Nás však bude zajímat hlavní protagonista Apokalypsy-Beránek....Lev z pokolení Judova, jenž je hoden otevřít tu knihu sedmkrát zapečetěnou...

       (Zj-kap:5, 3-5)

Ale nikdo na nebi ani na zemi ani pod zemí nemohl tu knihu otevřít a podívat se do ní.

Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hodem tu knihu otevřít a podívat se do ní.

Ale jeden ze starců mi řekl:"Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova, potomek Davidův, on otevře tu knihu sedmkrát zapečetěnou."

 

       Jeho popis je následující:

       (Zj-kap:1, 13-17)

Obrátil jsem se, abych viděl, kdo se mnou mluví. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů,

uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás.

Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně,

jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje.

V pravici držel sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč, jeho vzhled jako když slunce záží v plné síle

 

       Velmi zásadní pasáž zní následovně:

       (Zj-kap:10, 1-7)

       Tu jsem viděl dalšího mocného anděla, jak sestupuje z nebe, zahalen v oblak. Nad jeho hlavou byla duha, jeho tvář jako slunce, nohy jako ohnivé sloupy, v ruce měl otevřenou knížečku.Pravou nohou se postavil na moře, levou na pevninu a vykřikl mocným hlasem, jako když zařve lev. Na jeho výkřik odpovědělo sedmero zahrmění.

      Jakmile doznělo to sedmero zahřmění, chtěl jsem to zapsat, ale uslyšel jsem hlas z nebe: "Zachovej v tajnosti, co se ozvalo v sedmeru zahřmění, a nic nepiš".

      Potom anděl, kterého jsem viděl stát na moři i na zemi, pozvedl svou pravici k nebi a přísahou při tom, který je živ na věky věků, který stvořil nebesa, moře a všechno, co je v nich, potvrdil, že lhůta je u konce.

 

        Výše citovaný popis je doslova shodným s obrazy tarotu na kartách Mírnost nebo Hvězda, kde je vyobrazena dívka-anděl, spočívající jednou nohou na zemi a druhou na vodě.V rukou třímá dvojici nádob a přelevá jejich obsah, přičemž někdy jsou obě nádoby zdobeny vroubkovaným vzorem. Například ve verzi Waiteho tarotu se na hrudi onoho ženského anděla (anděla času) vyskytuje emblém trojúhelníku zasazeného ve čtverci.Jeho čelo zdobí sluneční kotouč a vdáli se vypíná dvojice hor.

       Shrnutí atributů je následující:

- Sluneční kotouč představuje archanděla/ku jako vládce Slunce.

- Je přirovnán ke řvoucímu lvu-tedy zodiakálnímu znamení pro Slunce

- Trojúhelník se čtvercem na jeho hrudi odkazuje na spojení trojnosti (3 body) se čtverností (4 body), kdy vzniká posvátná sedmička jako spojení země a nebe resp. spojení lidského a božského.(Michael Nostradamus tento vztah trojnosti a čtvernosti taktéž vyjádřil v koncepci slova Angoulmois).

- Dvousečný meč je symbolem schopnosti rozlišení toho dobrého a zlého, kdy dochází ke zrušení napětí mezi dvěma polaritami, jedná se o meč spravedlnosti(viz.karta Spravedlnost) pro toho, jenž soudí (váhy) a bojuje (meč) spravědlivě (viz. Zj.kap:19,11).

- Knížečka ,kterou anděl Janovy podává je v jiné části textu přirovnávána k bílému kameni (viz.Zj.kap:2,17:Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze skryté many, dám mu bílý kamének, a na tom kaménku je napsáno nové jméno, které nezná nikdo jiný než ten, kdo je dostává.) Bílý kámen či svatá mana je tentýž atribut, který sehrává hlavní úlohu v rituálu krále Melchisedeka při  přijímání chleba a vína.

- Postavu tak lze jasně identifikovat jako archanděla Michaela resp. krále Melchi-sedeka-krále spravedlnosti (Melchi-sádok je vlastně králem s titulem archanděla Michaela-viz. např kniha. L.Gardner-Svatý Grál apod.)

 

        Pozice nohou anděla vyjadřuje spojení protikladných elementů vody a země, přičemž tato syntéza je vyjádřena i sloučením obou substancí ve zmíněných nádobách. Barvy nádob se vyskytují v různých kombinacích (černá-bíla,modrá-červená,zlatá-stříbrná apod.). Ve skutečnosti je tato žena alchymistkou a provadí syntézu dvou protikladných principů, kdy jedna z nádob představuje kladný-mužský a aktivní princip a druhá pak princip ženský-záporný a pasivní (spojuje krále a královnu). V některých případech jsou u nohou této ženy zobrazeny dva proudy řeky, jenž se spojují v jedno. Mám za to, že jedna z řek je symbolem lásky (Amor) rodu Davidova a druhá představuje proud nenávisti resp.opak lásky Říma (Roma), přičemž vroubkované vzory na nádobách symbolizují pokrevní pouto resp.kontinutitu rodu.(spojení dvou genetických linií lev+orel=gryf??) Ikony lva a orla jsou však častěji zastoupeny dvěma pohorky či dvěma rostlinami...

 

...ROMA, TIBI SUBITO MOTIBUS IBIT AMOR...

Říme skrze pohyby (hvězd) náhle přijde k tobě láska)

 

       Celý tento motiv je někdy zvýrazněn takovým způsobem, kdy žena-alchymistka vylévá vodu života na lva a křísí jej k životu, přčemž lev je symbolem rodu Davidova. Druhou nádobou pak hubí ohněm orlici, která je pochopitelně symbolem vlády Říma.Předpokládám, že právě tento vztah je ustředním motivem tajemství mostecké věže a zrození Lvího rytíře z rodu Davidova.

       Zrození Lvího rytíře je v jistém smyslu pravděpodobně zobrazeno na kartě Slunce, kde mladík (nekdy rytíř) vyjíždí na bílém koni (bílý kůň je obdobně symbolem síly a slunce). Celá tato karta značí změnu naší osobnosti, kdy se člověk stává zdrojem světla lásky a porozumění.

 

(Zj-kap:19, 11-16)

A viděl jsem nebesa otevřená, a hle bílý kůň, a na něm seděl ten, který má jméno Věrný a Pravý, neboť soudí a bojuje spravedlivě.

Jeho oči plamen ohně a  na hlavě množství královských korun, jeho jméno je napsáno a nezná je nikdo než on sám.

Má na sobě plášť zborcený krví a jeho jméno je Slovo Boží.

Za ním nebeská vojska na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu.

Z jeho úst vychází ostrý meč, aby jím pobíjel národy, bude je pást železnou berlou. On bude tlačit lis plný vína.

Na plášti a na boku má napsáno jméno:Král králů a Pán pánů....

 

       Symbolismus mostecké věž v kontextu Zjevení sv.Jana

      (Nabízí se otázka ,proč byli král Karel IV.,kníže Václav nebo samotný hrdina Bruncvík zobrazováni právě na bílem koni.:-))? Král Karel IV. je na mostecké věži oblečen v albě, bílém kněžském rouchu,přes prsa má zkříženou štólu a je zahalen pluviálem neboli obřadním rouchem. Zcela totožně je v Apokalypse popisován Syn Člověka-Beránek Boží:...uprostřed těch svícnů někdo jako Syn Člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás.... )

       Abych podpořil svoji teorii o vztahu symboliky mostecké věže a textu Zjevení sv.Jana.,pokusím se interpretovat symbolismus některých dalších komponent věže, a to především 4 naturalistických zoomorfních plastik:

 

        Lev požírající kýtu (východní průčel vlevo)

        Lev, jako i v následujících případech, je symbolem lvího rytíře z rodu Davidova (archanděl Michael-král Melchisedek). Akt, kdy lev požírá kýtu je odkazem na jeho konečné vítězství.

 

       Orel požírající zajíce-králíka (východní průčelí vpravo)

       Symbolika  zajíce je poměrně bohatá,zajíc vždy predstavoval atribut měsíčních božstev. V různých regionem byl různě chápán, avšak v  Evropě byl především díky své  rychlosti považován za  symbol rychle běžícího času. Výjev, kdy orel požírá zajíce, představuje období konce času. Slovo "bazilišek-basiliskos" znamená "malý král" resp.králíček tedy vlastně malý zajíc. Bažilišek byl někdy zobrazován jako pták s hadím ocasem a byla mu přisouzena role "krále hadů". Symbol hada především v podobě urobora taktéž nese obraz cyklu a  tedy i času. Jistě ne náhodou hrdina Bruncvík (samozřejmě společně se svým lvem) zabíjí právě krále hadů-Baziliška.V tomto boji Bruncvíka a Baziliška se tudíž odráží biblický obraz souboje archanděla Michaela s drakem-hadem jako vládcem času ( viz.legenda o sv.Jiří, který představuje pozemskou formu archanděla Michaela).

 

       Boj orla s gryfem (západní průčelí vlevo)

       Podle mého soudu je orel symbolem Říma (resp.města 7 pahorků-Babylonu) a jeho vlády (ohněm a mečem). O symbolu gryfa již není potřeba se dále rozepisovat. Jejich vzájemný souboj mluví za vše.

 

       Lev bojující s hadem ( západní průčelí vpravo)

      Obdobně jako předchozí plastiky tento výjev odráží souboj archanděla Michaela s drakem v době konce času (porážka hada-konec času) a v kontextu Janovy Apokalypsy.

 

      Ledňáček ve věníku

      Tato plastika ledňáčka ve věníku taktéž tvoří neoddělitelnou součást výzdoby staroměstské mostecké věže.Je vykládána jako královský emblém Václava IV.a váže se k ní dokonce i zajímavá pověst. Avšak samotná informativní hodnota symbolu je nepochybně mnohem hlubší jako i u jiných výše zmiňovaných symbolů.Ledňáček byl vždy pokládán za symbol vzkříšení či znovuzrození, podobně jako bájný fénix. Bájný pták fénix je znovuzrozen v ohni, avšak ledňáček je vzkříšen vodou, kdy v hlubinách je očištěn a vylétá s peřím plným jasu. V překladu slovo "ledňáček" zní "královský rybář" (ang-kingsfisher,něm-konigsfisher).Tento královský rybář je zásadním motivem v mytologii grálu, kdy představuje jeho strážce a ochránce, který čeká na zhojení své rány.                                                                                         

 

Prameny:

Tajné dějiny Prahy, Bohumil Wurm

Praha astrologická, Svatopluk Svoboda

Praha středověká, Emanuel Poche a kol.

Praha esoterická, Jiří Kuchař

Praha legend a skutečností, Karel Krejčí

Stoletá Praha IX.(Zdeněk Horský-Kosmologická symbolika Staroměstské mostecké věže)

Magická místa Čech a Moravy  IV., Pavel Toufar

Esoterické Čechy, Morava, Slezsko II.,Jiří Kuchař, Václav Vokolek

Apokalypsa-brána ráje, Ladislav Moučka

Apokalypsa a tarot, Ladislav Moučka

Základní tarot, Alan Oken

Svatý grál, Laurence Gardner

Strážkyně grálu, Laurence Gardner

Předpeklí ráje, Ivo Wiesner

Poutníci do země andělů, Ivo Wiesner

Rudolf II.a jeho Praha, Bohumil Wurm

Encyklopedie heraldiky, Milan Buben

Česká heraldika, Zdeněk M.Zenger

Český znak, Josef Petráň

Nostradamus-král propastí, Zdeněk Patrick

Nostradamus-přijde konec světa?, David Ovason

Staré pověsti české, Alois Jirásek


 Poznámka: Jsem nesmírně rád, že mohu na svých stránkách odprezentovat poměrně unikátní studii mého kqamaráda a studenta školy Modrého Světla pana Jana Křivance. Honza ve svém materiálu se dotýká velmi unikátní koncepce, která proniká mystickou koncpecí naší historie a odhaluje okultní povahu českého národa, našich předků, ale i našeho společného národního předurčení. Je velmi blízká materiálu "Cesta Zlatého Lvího Rouna", ba řekl bych, že celá řada idejí se tu vzájemně proplétá. Je fantastické být součástí tohoto nezměrného odhalení na prahu Nového Tisíciletí....., pozn. J.CH.
(c)2007 Jan Křivanec

Další díly