Tajné války CIA

10. října 1987

(přednáška o dvou částech)

Copyright (C) 1987 The Other Americas Radio

John Stockwell je nejvyšší úředník CIA, který po odchodu z agentury vystoupil na veřejnosti. Řídil zpravodajskou činnost CIA ve Vietnamu a byl velitelem speciální jednotky v tajné válce CIA v Angole v letech 1975 až 1976 a byla mu udělena medaile za zásluhy předtím, než rezignoval. Stockwellova kniha In Search of Enemies (volně přeloženo Hledání nepřítele), vydaná nakl. W.W. Norton 1978, je mezinárodním betseler. Zde je přepis jeho přednášky z června 1986.

Politika The Other Americas Radio, pokud jde o reprodukci této přednášky, je taková, že by rádi viděli, aby se rozšiřovala pokud možno co nejvíc, na druhé straně však potřebují peníze na svůj provoz (je neziskovou organizací). Takže prosím rozšiřujte tento přepis co nejvíce a pokud máte zájem o zvukovou nahrávku, pošlete dotaci (kazeta stojí 13 dolarů a mají i jiné nahrávky) na adresu:

The Other Americas Radio
Program & News on Latin America
KCSB-FM, Box 85
Santa Barbara, CA 93102
(805) 569-5381)

VNITŘNÍ ČINNOST RADY NÁRODNÍ BEZPEČNOSTI (NSC) A TAJNÉ OPERACE CIA V ANGOLE, STŘEDNÍ AMERICE A VIETNAMU

Celkem jsem byl u CIA 13 let. Seděl jsem v podvýboru NSC, takže jsem byl něco jako šéf personálu v hodnosti GS-18 (jako tříhvězdičkoví generálové) Henry Kissinger a Bill Colby (ředitel CIA). GS-18 opravňuje činit důležitá rozhodnutí a mou prací bylo dávat vše dohromady a dohlížet, aby vše probíhalo podle plánu, což bylo zajímavé místo, odkud jsem mohl pozorovat skryté operace, které CIA prováděla.

Svědčil jsem před Kongresem, poskytl jsem jim písemné důkazy, včetně datumů a dalších podrobností, které usvědčovaly CIA z konkrétních lží. Ptali se mě, jestli jsme měli co do činění s boji v Jižní Africe. Ve skutečnosti jsme koordinovali tuto operaci tak zblízka, že naše letadla, plná zbraní ze Států, přistávala v Kinshase a oni převáželi naše zbraně svými letadly do Angoly a distribuovali je tam pro nás.

Během mého studia toho všeho jsem zjistil, že tato věc, tento problém, chcete-li, je pro svět, pro USA, mnohem, mnohem závažnější, astronomicky závažnější než právě jen Angola a Vietnam. Zjistil jsem, že Církevní výbor Senátu ve své studii o tajných operacích říká, že CIA provedla několik tisíc tajných operací od roku 1961, a že tyto operace prováděla i před rokem 1961; že jsme prováděli několik stovek akcí ročně a že CIA prováděla tuto činnost po dobu 37 let.

Dnes večer budeme hovořit o syndromu národní bezpečnosti Spojených států. Budeme mluvit o tom, jak a proč USA manipulují s tiskem. Budeme mluvit o tom, jak a proč USA nalévají peníze do El Salvadoru a připravují se na invazi do Nicaraguy; jak se nás toto všechno přímo týká. Pokusím se vám vysvětlit druhou stranu terorismu; to jest, druhou stranu toho, o čem hovořil ministr zahraničí George Schultz. Budeme přitom mluvit o Korejské válce, Vietnamské válce a o válce ve Střední Americe.

Vše, o čem budu mluvit, je tím či oním způsobem zaznamenáno v dokumentech přístupných veřejnosti. Můžete jít a podívat se tam sami a nemusíte chodit sem mě poslouchat, chcete-li. Budeme hovořit o knize, založené na informacích o CIA podle zákona o svobodě informací, svědectvích před Kongresem, slyšeních před Církevním výborem Senátu, výzkumech učenců, svědectvích lidí z celého světa, kteří se nacházeli v těchto cílových oblastech. Chtěl bych zdůraznit, že mé zázemí je hluboce konzervativní. Pocházíme z jižního Texasu, východního Texasu...

Mé jednání bylo podmíněno výcvikem u jednotek námořnictva a vírou ve vše, co nám říkali o Studené válce a já s velkým nadšením přijal práci u nejskvělejší zpravodajské služby na světě - CIA, abych se vydal do světa a připojil se k boji, hájil americké hodnoty a zachránil svět pro naši značku demokracie. Tehdy jsem tomu věřil. Šel jsem do světa a tvrdě pracoval...

Co jsem skutečně získal během těchto šesti let v Africe, bylo zjištění, že nic z toho, co jsme dělali, příliš nebránilo zájmy národní bezpečnosti USA. Neměli jsme mnoho zájmů národní bezpečnosti v Bujumbuře, Burundi v srdci Afriky. Došel jsem k závěru, že s tímto cílem naše akce neměly nic společného.

Dělali jsme věci, aby to tak vypadalo, protože jsme tam byli, protože to byla naše funkce, podpláceli jsme lidi, korumpovali je, avšak žádným viditelným způsobem jsme nehájili zájmy USA. Měl jsem příležitost pít s Larry Devlinem, slavným důstojníkem CIA, který svrhnul Patrice Lumumbu a v roce 1960 ho v Kongu zabil. Mluvil jsem s ním dlouho jedné noci v Addis Abebě a on mi podal vysvětlení - Řekl jsem mu na rovinu, "Pane, víte přece, že všechny tyto krámy nedávají žádný smysl, nikoho před ničím nezachraňujeme, korumpujeme lidi, každý ví, že to děláme a to na USA vrhá špatné světlo."

A on mi odpověděl, že chci vědět příliš mnoho vzhledem k mému postavení. Řekl, "Pokoušíte se přemýšlet jako lidé z NSC ve Washingtonu, kteří mají velký obraz, kteří vědí, co se ve světě děje, kteří mají všechny ty tajné informace a zkušenosti, aby mohli mít přehled o situaci. Pokud oni rozhodnou, budeme mít někoho v Bujumbuře, Burundi a touto osobou můžete být vy, potom můžete dělat svou práci a čekat až budete mít víc zkušeností a v této chvíli pracujete na svém vzestupu, potom pochopíte národní bezpečnost a můžete dělat velká rozhodnutí. Nyní běžte do práce a nechte toho planého filozofování."

A já řekl, "Ano, ano, pane, promiňte pane, jsem trochu mimo, pane." To je velmi silný argument, který na nás používá náš prezident. Prezident Reagan jej použil na americký lid, když řekl, "Kdybyste věděli, co vím o situaci ve Střední Americe, pochopili byste, proč je nutné, abychom tam zasáhli."

Vrátil jsem se do Washingtonu a zjistil jsem, že ostatní mají stejný názor. Na Ministerstvu zahraničí byla vypracována formální studie, publikovaná vnitřně, vysoce klasifikovaná, která se jmenovala Macomberova zpráva, jež došla k závěru, že CIA neměla v Africe co pohledávat, že naše přítomnost tam nebyla oprávněná, že zde nebyly takové zájmy národní bezpečnosti, které by nemohl vyřešit velvyslanec sám. Nepotřebovali jsme v té době úplatky a korupci jako nástroj na řešení našich záležitostí v Africe.

Z Washingtonu jsem odcestoval do Vietnamu. A zde má kariéra a můj život začal být trochu vážnější. Přidělili mi zemi. Bylo to během klidu zbraní v letech 1973-75. Klid zbraní zde však žádný nebyl. Mladí muži byli zabíjeni. viděl jsem zavraždění 300 mladých mužů, které přepadla vietnamská armáda. Jejich těla byla přinesena a ležela kousek ode mne. Bylo to v oblasti Tayninh. Ta těla ležela ve vedlejší místnosti, dokud si pro ně nepřišly rodiny a neodvezly je k spálení.

Přemýšlel jsem o tom. Musel jsem pracovat se sadistickým šéfem policie. Když jsem svým nadřízeným hlásil, že s potěšením řezal lidi nožem v bezpečnostní budově CIA, řekli, "(1) To místo je příliš důležité, než aby se mohlo zavřít. (2) Nemůžeme toho muže přeložit nebo vyhodit, protože by to způsobilo problémy, politické problémy, a on je pro nás velmi dobrým spolupracovníkem na našich úkolech. (3) Takže pokud na tuhle práci nemáte žaludek, můžeme přeložit vás."

Ale spěchali podotknout, že pokud prokážu nedostatek "morálních kvalit" pro práci se sadistickým šéfem policie, tak u CIA nedostanu jinou dobrou práci a bude to špatné znamení pro mou kariéru.

A tak jsem tu práci dělal dál, zavřel jsem bezpečnostní budovu, svému personálu jsem řekl, že neschvaluji takový druh činnosti a pracoval jsem s ním příští dva roky, kdy jsem se snažil jeho chování změnit, a on již nikdy takové věci nedělal. Evidentní je paralela s dnešním El Salvadorem, kde CIA a ministerstvo zahraničí pracují s eskadrami smrti.

Oni nepotkávají eskadry smrti na ulicích, kde rozsekávají lidi nebo je povalují na zem a jezdí jim náklaďáky po hlavách. Lidé z CIA v San Salvadoru potkávají šéfy policie a lidi, kteří velí eskadrám smrti, a stýkají se s nimi u bazénů mezi luxusními vilami. A je to kultivovaný, civilizovaný druh vztahů. A mluví spolu o svých dětech, které chodí do školy na UCLA nebo na Harvard a další školy, a nemluví spolu o hrůzách, které dělají. Předstírají, že se nic takového neděje.

Navíc, když jsem narazil na to, že v CIA a při zpravodajské činnosti bují korupce, začal jsem si klást velice vážné otázky, co to všechno znamená, včetně o tom, co jsem dělal já... Riskoval jsem život... Zjistil jsem, že zpravodajští důstojníci měli zakázáno podávat zprávy o korupci v armádě Jižního Vietnamu....

Korupce byla tak zlá, že z armády Jižního Vietnamu zbyla jen kostra. Plukovníci nechali vojáky jít domů, pokud přijdou jednou za měsíc podepsat výplatní listinu, aby plukovník mohl shrábnout jejich peníze. Potom mohl prodat polovinu jejich uniforem a bot a M-16 komunistickým silám, kterých byl hlavním dodavatelem. Stejně to dnes vypadá v El Salvadoru. Mohl použít polovinu nákladních aut na převážení produkce, polovinu helikoptér na převážení heroinu.

A armáda nemohla bojovat. My jsme s tím žili a viděli jsme to. Nebylo o tom pochyb - každý o tom otevřeně mluvil. Mohli jsme poskytnout všechny druhy důkazů, ale oni nám nedovolili podat o tom zprávu. Tehdy to byl vážný problém, protože Jih byl napaden v zimě 1975 a zhroutil se jako velká váza, když do ní uhodíme kladivem. Spojené státy byly pokořeny a byl to dramatický konec našeho dlouhého zapojení ve Vietnamu...

Byl jsem jmenován velitelem speciální jednotky, která měla vést tuto tajnou válku (v Angole v letech 1975-76)... a počítal jsem s tím, že při této práci budu sedět v podvýboru Rady národní bezpečnosti, v úřadu, o němž mi Larry Devlin pověděl, že má přístup ke všem informacím o Angole, o celém světě a já nakonec pochopím národní bezpečnost. Nemohl jsem odolat příležitosti dozvědět se pravdu. Věděl jsem, že CIA není užitečnou organizací a dozvěděl jsem se to tvrdým způsobem. Ale otázkou zůstávalo, jak do těchto věcí zapadá vláda Spojených států, a nyní jsem měl příležitost se to dozvědět během této velké tajné války...

Chtěl jsem vědět, zda moudří mužové činí obtížná rozhodnutí založená na opravdu důležitých, znepokojivých informacích, ohrožujících zájmy naší národní bezpečnosti. I kdyby tomu tak bylo, přesto jsem plánoval, že odejdu od CIA, ale neznal jsem tento systém, neviditelnou vládu, náš komplex národní bezpečnosti. A tak jsem tu práci přijal... Kdybych tehdy viděl ty moudré muže činit vážná rozhodnutí, dnes večer bych tady před vámi nestál. Říkám na rovinu, že to, co jsem našel, byli tlustí staří muži, kteří spali na schůzkách podvýboru NSC, na nichž jsme rozhodovali, že budou zabíjeni lidé v Africe. Myslím to doslova. Starší ambasador Ed Mulcahy usnul téměř na každé z těchto schůzek...

Stačí, abyste v mé knize zaměnili jména (o Angole) a dostanete Nicaraguu... základní strukturu, všechny metody, včetně zaminování přístavů, to vše byly naše způsoby. Podstata je v tom, že USA podnikly všechny kroky k eskalaci konfliktu. Říkali jsme, že to jsou Sověti a Kuba, kdo to dělá. Byly To však Spojené státy, kdo vyostřoval konflikt. Žádná válka by nebyla, kdybychom tam nejdříve nepřišli my. My jsme pozvedli zbraně, potom je pozvedli oni. My jsme povolali poradce, oni odpověděli povoláním svých poradců. My jsme nasadili zairské prapory výsadkářů, oni nasadili kubánská vojska. My jsme přišli s jihoafrickou armádou, oni přišli s kubánskou armádou. A oni nás vytlačili. Oni nás porazili, protože jsme lhali, my jsme byli pokryti lží a oni říkali pravdu. Nebyla to válka, kterou jsme mohli vyhrát. Neměli jsme tam zájmy, které jsme mohli obhajovat tímto způsobem.

Nikdy nebyly provedeny studie, které by zhodnotily MPLA, FNLA a UNITA, tři hnutí v zemi, které by rozhodly, které z nich bylo nejlepší. Náměstek ministra zahraničí pro záležitosti Afriky, Nathaniel Davis, žádný zapálený liberál (pro některé lidi z obchodních kruhů byl známý jako řezník ze Santiaga), řekl, že bychom se neměli míchat do tohoto konfliktu a spolupracovat s každým, kdo nakonec vyhraje; a byla to zřejmě MPLA. Náš konzul v Luandě, Tom Killoran, energicky tvrdil, že MPLA má nejlepší předpoklady pro vládu v zemi a je přátelsky nakloněná USA.

Tyto lidi jsme odstranili, Matta Davise jsme donutili rezignovat a pokračovali v této válce. MPLA řekla, že chce být naším přítelem; nechtěli být v područí Sovětského svazu; prosili nás, abychom proti nim nebojovali, chtěli s námi spolupracovat. Řekli jsme jim, že chtějí laciné vítězství, že chtějí procházku růžovou zahradou, ale my je přimějeme si je zasloužit. Také jsme to udělali. 10.000 Afričanů zahynulo a dosáhli vítězství, kterého by stejně dosáhli.

Nejvýznamnější věcí, která mi z toho všeho vyplynula, kromě toho, že naše úloha v konfliktu byla od základu nesmyslná, bylo to, že jsme lhali. O každém, kdo byl do tohoto konfliktu nějakým způsobem zapojen. Jedna třetina mých lidí v této jednotce, kterou jsem dal dohromady ve Washingtonu, jež měla řídit tuto globální operaci, byli propagandisté, kteří všemi myslitelnými způsoby dodávali příběhy do amerického a světového tisku, aby vytvořili tento obrázek Kubánců, kteří přepadávají Angolany, Kubánce a Sověty dodávající zbraně do konfliktu, Kubánce a Rusy, kteří chtějí ovládnout svět.

Náš velvyslanec v OSN, Patrick Moynihan, který neustále četl prohlášení o naší pozici v Radě bezpečnosti, na valném shromáždění a tiskových konferencích, říkal, že Rusové a Kubánci jsou zodpovědní za tento konflikt, že my stojíme mimo a že odsuzujeme militarizaci konfliktu.

Ale každé jeho prohlášení bylo nepravdivé. A každé jeho prohlášení mělo původ v podvýboru NSC, v němž jsem sedával, když jsme tyto věci řídili. Tiskový mluvčí denně dodával tyto tendenční články tisku. My jsme ty články pro něj psali. Dali jsme mu čtyři verze. Zavolali jsme mu telefonem a řekli, "zavolejte nám deset minut předtím, než je předáte tisku, situace se může změnit přes noc, řekneme vám, kterou verzi máte přečíst. Všechny čtyři verze byly nepravdivé. S pravdou neměly nic společného. Vykonstruované události, aby se vytvořil dojem Sovětské a Kubánské agrese v Angole. Oni jen reagovali na naše iniciativy.

Ředitel CIA měl podle zákona informovat Kongres. Tehdejší ředitel CIA Bill Colby - byl to on, kdo zaprodal naše lidi ve Vietnamu - poskytl 36 brífingů Kongresu, výborům pro dohled, o tom, co jsme dělali v Angole. A přitom lhal. Lhal na všech 36 brífinzích. A takové lži se rovnají zradě, protože lhát Kongresu je těžký zločin.

Lhal o našich vztazích s Jižní Afrikou. Úzce jsme spolupracovali s jihoafrickou armádou, dodávali jsme jim naše zbraně, koordinovali boje, dávali jsme jim palivo do jejich tanků a obrněných vozidel. Řekl, že jsme se drželi z jejich dosahu. Zajímali se o tyto bílé žoldáky, kteří se objevovali v Angole. Je to velice ožehavá otázka najmout bělochy, aby šli do černé africké země a pomáhali prosazovat vaši vůli v této černé africké zemi zabíjením černochů... Kongres se zajímal o to, zda jsme do toho nebyli zapleteni, a on jej ujistil, že jsme s tím neměli nic společného.

Ve skutečnosti jsme měli čtyři malé žoldácké armády a posílali jsme je do Angoly dělat špinavou práci pro CIA. A on jim o tom lhal. Ptali se ho, zda jsme posílali armádu do konfliktu, a on řekl, že ne, přestože jsme tam byli. Ptali se ho, jestli jsme v zemi měli své poradce, a on řekl, "Ne, měli jsme lidi, kteří se tam šli podívat, jaká je situace, a vrátili se zpět." Měli jsme 24 lidí, kteří žili v zemi, učili je používat zbraně, instalovali komunikační systémy, plánovali boje, a on řekl, že jsme v zemi nikoho neměli.

Celkem vzato, bez americké intervence do Angoly by 10.000 lidí, kteří byli zabiti, zůstalo naživu. Výsledek by byl mírový, nebo alespoň méně krvavý. Když jsme tam přišli my, MPLA vyhrávala a oni postupovali vpřed a zvítězili, což bylo, podle našeho konzula, nejlepší věcí pro zemi.

Na konci tohoto konfliktu se Kubánci zakopali v Angole a byli v očích světové veřejnosti hrdiny, kteří zachraňovali tyto lidi před CIA a jihoafrickými vojsky. Před očima světa jsme byli spojenci armády Jižní Afriky a to je nezákonné a nemravné. Najali jsme bílé žoldáky, kteří byli jimi poznáni. A naše lži byly očividné lži. Byli jsme při těchto lžích přistiženi. A svět se díval na Spojené státy jako na lháře.

Když bylo po všem, můžete se ptát, bylo to ospravedlnitelné? Co dělala MPLA po svém vítězství? Lhali, když říkali, že chtějí být našimi přáteli? tři týdny na to jsme byli vyřazeni... MPLA měla naftu zpět v Angole, čerpala angolskou ropu z ropných polí s americkými techniky, které chránili kubánští vojáci před žoldáky CIA, kteří se stále ještě potulovali v severní Angole.

Nemůžete věřit komunistovi, že ne? Oni koupili pět tryskových letadel 737 od Boeing Aircraft v Seattlu. A koupili 52 amerických techniků, aby jim instalovali radarové systémy pro přistávání a vzlety těchto letadel. Nekoupili sovětský Aeroflot... Sám David Rockefeller odjel do jižní Afriky a po návratu zpět pořádal tiskové konference, na nichž říkal, že nemáme problémy s obchodováním s tzv. radikálními státy jižní Afriky.

Odešel jsem od CIA a došel jsem k závěru, že Američané by měli vědět, co jsme dělali v Angole, co jsme dělali ve Vietnamu. Napsal jsem o tom knihu. Měl jsem štěstí - vydal jsem ji a stal se z ní bestseler. Četlo ji mnoho lidí. Byl jsem schopen vyprávět svůj příběh americkým lidem. Vystupoval jsem programu "60 minutes" a dalších show.

Svědčil jsem před Kongresem a tehdy začalo mé opravdové vzdělávání poté, co jsem celý svůj život učil bojovat proti komunistům. Šel jsem se podívat, jací ti komunisté doopravdy jsou. Šel jsem se podívat na Kubu, jestli opravdu jedí děti k snídani. A zjistil jsem, že ne. Odjel jsem do Budapešti, do země, o níž dokonce National Geographics připouští, že funguje docela dobře. Jel jsem na Jamajku pohovořit s Michaelem Manleyem o jeho teoriích sociální demokracie.

Jel jsem na Grenadu a vedl dialog s Mauricem Bishopem a Bernardem a Phyllis Cordovými. Zjistil jsem, že to jsou všichni vzdělaní a zkušení lidé. Měli své teorie, chtěli něco dělat, měli svá zdůvodnění a závěry. A já se k nim vracel a poslouchal je. Potom jsem ovšem viděl, jak CIA proti nim připravuje tajnou operaci, viděl jsem jak osnujeme plán invaze do země. 19 dní předtím než byl zabit jsem jel do Grenady promluvit si s Mauricem Bishopem o těchto věcech, o těchto indikátorech, prohlášeních Ronalda Reagana v tisku, a oba jsme věděli, že je téměř jisté, že Spojené státy přepadnou Grenadu v blízké budoucnosti.

Přečetl jsem všechny knihy, které jsem našel o tomto tématu. Mám několik stovek knih na polici nad mým psacím stolem na téma zájmy národní bezpečnosti USA. Mimochodem, doporučuji vám, abyste si je přečetli. V televizi uslyšíte zlomky jen takových zpráv, které chtějí, abyste slyšeli. V novinách dostanete jen to, co redaktoři vyberou a dají do novin. Když chcete o světě vědět víc a pochopit jej, vzdělávejte se sami, musíte se prokousávat knihami a články sami pro sebe. Čtěte a objevujte sami pro sebe. Jak uvidíte, tyto věci jsou velmi důležité...

Také jsem měl příležitost setkat se herci, lidmi, kteří píšou, lidmi, kteří dělají studie, lidmi, kteří mají odlišné názory. Jel jsem do Nicaraguy celkem sedmkrát. Byla to velká utajená akce. Trvala déle a byla větší než ta v Angole. Dostal jsem šanci, po řízení nějakých věcí z Washingtonu, jít do země, která byla terčem útoku, a hovořit s vedením, hovořit s lidmi, dívat se a vidět, co se stane, když proti lidem použijete bílý fosfor nebo granáty nebo bomby nebo kulky...

Hovořili jsme o 10 až 20 tisících skrytých akcí (které CIA provedla od roku 1961). Zjistil jsem, že při těchto operacích bylo zabito mnoho a mnoho lidí... Někteří velmi, velmi krvavě.

O tajné operaci v Indonézii v roce 1965 podal zprávu Ralph McGehee, který v této oblasti byl a vlastnil o této operaci dokumentaci. Říkal, že jeden z těchto dokumentů uzavíral, že toto byla modelová operace, která by měla být kopírována kdekoli na světě. Nejen že účinně eliminovala komunistickou stranu (Komunistickou stranu Indonézie), ale také eliminovala celou část populace, která měla sklon podporovat komunistickou stranu - etnické Číňany, indonézské Číňany. A ve zprávě CIA se uvádí číslo 800.000 zabitých. A to byla jen jedna tajná operace. Mluvíme o jednom až třech milionech zabitých při těchto akcích.

Dvě z těchto akcí nás dovedly přímo do krvavých válek. Byla provedena skrytá operace proti Číně, která destabilizovala Čínu na mnoho let, s propagandistickou kampaní, která zpracovávala veřejné mínění v této zemi proti "zlé" komunistické Číně, a s útokem na ni, stejně jako to děláme nyní v Nicaragui, s armádou, která byla vyslána proti nim - výsadkáři a vylodění vojsk k destabilizaci země. A to nás dovedlo přímo do Korejské války.

Zpravodajští důstojníci pracovali na Vietnamu celých 25 let, s větším a větším nasazením, masivní propagandou, podvádějící Američany o tom, co se stalo. Panikařili lidi ve Vietnamu, aby způsobili migraci na jih, aby je mohli fotografovat a ukazovat, jak lidé prchají před komunismem. A tak dále, a tak dále, dokud nás nezatáhli do Vietnamské války, kde byly zabity dva miliony lidí.

Naše vedení ve Washingtonu poslední čtyři roky vytváří náladu ve společnosti, že dobrý komunista je mrtvý komunista. Jestliže zabijete jeden až tři miliony komunistů, je to skvělé. Prezident Reagan na veřejnosti řekl, že ze Sovětského svazu udělá hromádku popela. Problém však je v tom, že tito lidé, kteří byli zabiti našimi aktivitami ve jménu národní bezpečnosti, nebyli komunisté. Nebyli to Rusové, nebyli to příslušníci KGB. V poli jsme hrávali šachy s důstojníky KGB a pili jsme s nimi drink. Byli jsme jako profesionální hráči fotbalu - v neděli jsme se mlátili po hlavách, třeba v nějaké operaci, a v úterý jste spolu na banketu, pijete drinky, jíte toasty a povídáte si.

Lidé, kteří umírají díky těmto věcem, jsou obyvatelé třetího světa. To je naprosto běžná věc. Lidé, kteří mají tu smůlu, že se narodili v horách Metumba v Kongu, v džunglích jihovýchodní Asie a nyní v kopcích severní Nicaraguy. Mnohem víc katolíků než komunistů, mnohem víc budhistů než komunistů. Většina z nich vám nedokáže říct inteligentní definici komunismu nebo kapitalismu.

Střední Amerika je tradičním terčem nadvlády USA. Pokud chcete znát historii naší činnosti ve Střední Americe, přečtěte si poutavou knihu Inevitable Revolutions od Waltera LaFebera [8]. Tuto oblast ovládáme od roku 1820. Vypracovali jsme politiku nadvlády, vyloučení jiných zemí, dalších průmyslových velmocí z Evropy, z konkurence v této oblasti.

Abych ilustroval, jak úplná tato kontrola je,uvedu následující příklad. Od roku 1900 do 2. světové války jsme měli v Nicaragui 5.000 námořníků. Čtyřikrát jsme okupovali Dominikánskou republiku. Haiti jsme okupovali 12 let. Naše vojska jsme na Kubu poslali čtyřikrát, do Panamy šestkrát, Guatemaly jednou plus jednou jsme podnikli skrytou akci CIA s cílem svrhnout tamní demokratickou vládu. V Hondurasu jsme byli sedmkrát. A kromě toho jsme během stejné doby poslali 12.000 vojáků do Sovětského svazu.

V 30. letech sílil mezinárodní tlak veřejnosti kvůli přítomnosti našich námořníků v Nicaragui...

Další tři vůdci v Guatemale [po plukovníku Armazovi, loutce, dosazené k moci CIA] zemřeli násilnou smrtí a Amnesty International tvrdí, že vlády, které jsme potom podporovali u moci, zabily 80.000 lidí. Můžete se o tom dočíst v knize Bitter Fruit od Schlesingera a Kinzera [5]. Kinzer je novinář z New York Times. Nebo si o tom můžete přečíst v knize Endles Enemies [7] od novináře z Wall Street Journal, Jonathana Kwitnye.

Avšak peníze, miliony a miliony dolarů, které jsme vložili do tohoto programu [pomoci Střední Americe], nevyhnutelně šly bohatým, a ne lidem zemí, které to potřebovaly. A zatímco jsme to dělali, zatímco jsme se pokoušeli, alespoň jsme říkali, že se pokoušíme, vyřešit problémy Střední a Latinské Ameriky, CIA také dělala svou práci. CIA vlastně formovala policejní jednotky, které jsou dnes eskadrami smrti v El Salvadoru. S vůdci na výplatní listině CIA, vycvičené CIA a Spojenými státy.

Měli jsme "program veřejné bezpečnosti", který ve Střední a Latinské Americe probíhal 26 let, v němž jsme je učili zlomit odpor vyslýchaných lidí. Výslechy, včetně mučení, na to byli v CIA odborníci. Dan Metrione, známý exponent těchto věcí, 7 let v Brazílii a 3 roky v Uruguayi učil výslechům, učil mučení. Byl pokládán za mistra v této činnosti. Věděl, jak způsobit správné množství bolesti ve správnou chvíli, aby od jednotlivce dostal odpověď, jakou potřeboval.

Vyvinuli speciální drát. Dali jim generátory na ruční pohon, s nápisem "Made in USA", takže lidé dokonce věděli, odkud tyto věci pocházejí. Vyvinuli drát, který byl dost silný na to, aby mohl vést elektrický proud a dostatečně tenký, aby se vešel mezi zuby, takže jste mohli jeden drát dát mezi zuby a druhý omotat kolem genitálií a mohli jste točit klikou a způsobit jednotlivci tolik bolesti, kolik lidské tělo dokáže registrovat.

Jak se budete učit mučit? Dan Metrione: "Můžu vás učit mučení, ale dříve nebo později do toho budete zapojeni. Potom si to vyzkoušíte sami."

...Ti všichni [pokusní králíci, žebráci sebraní na ulici] mohli křičet podle libosti. A když se zhroutili přinesli je k doktorům, kteří do nich nacpali vitamín B a mohli odpočívat do další lekce. A když zemřeli, zohavili jim těla a vyhodili je na ulici, kde děsili obyvatelstvo, aby mělo strach z policie a vlády.

Právě toto je CIA učila dělat. A jedna z žen, která byla do tohoto programu zapojená dva roky - mučená dva roky v Brazílii - svědčila u mezinárodního soudu, když se nakonec dostala ven. Řekla, "Nejhorší na tom bylo to, že lidé kteří prováděli mučení, nebyli zuřiví psychopati." Nemohla s nimi přerušit mentální kontakt stejným způsobem, jako kdyby to byli psychopati. Byli to velmi průměrní lidé...

Z toho všeho vyplývá jedno ponaučení. A to ponaučení je, že to nejsou jen maniaci z Gestapa nebo maniaci z KGB, kteří dělají nelidské věci druhým lidem; jsou to lidé, kdo dělají nelidské věci jiným lidem. A my jsme za tyto věci zodpovědní, jsme zodpovědní za dělání těchto věcí v masovém měřítku lidem v současném světě. A děláme to způsobem, který se příčí našemu vlastnímu svědomí; vytváříme CIA, tajnou policii, dáváme jim obrovský rozpočet a necháme je jít a provádět tyto programy naším jménem. A my předstíráme, že nevíme, co se děje, ačkoli tyto informace jsou každému dostupné; a předstíráme, že je vše v pořádku, protože bojujeme proti nějaké vágní komunistické hrozbě. Jsme zodpovědni za jeden až tři miliony lidí, které jsme zavraždili a za všechny lidi, které jsme mučili a udělali z nich ubožáky. Jako Gestapo byli lidé, kteří zabíjeli a vraždili. Genocida je genocida!

Nyní naléváme peníze do El Salvadoru. Zhruba miliardu dolarů. A je dokázaným faktem, že 14 zdejších rodin, které vlastní 60% země, vyvezlo 2 až 5 miliard dolarů - říká se tomu dekapitalizace - a uložili je do bank v Miami a ve Švýcarsku. Mort Halper, který svědčil před výborem Kongresu, navrhl, že bychom celou věc mohli politicky zjednodušit tím, že naše peníze převedeme rovnou na jejich bankovní účty v bankách v Miami a nebudeme je dávat El Salvadoru. Výsledek by byl úplně stejný.

Nicaragua. To, co se děje dnes v Nicaragui, je skrytá operace. Je to klasický destabilizační program. 16. listopadu 1981 prezident Reagan vyčlenil 19 milionů dolarů na vytvoření armády, jednotky Contras, které jsou nazývány ex-Somozovy národní gardy, monstra, která mučí a terorizují obyvatelstvo Nicaragui, která způsobila povstání nicaragujského lidu a svržení diktátora a zlikvidovala jeho gardu. Vraťme se zpět k vytvoření armády z těchto lidí. Zabíjíme a zabíjíme a terorizujeme lidi. Nejen v Nicaragui, ale z Kongresu pronikla do tisku zpráva - otištěná v New York Times - že dnes probíhá na celém světě padesát tajných operací CIA.

Měli byste se ptát sami sebe, proč destabilizujeme 50 koutů již tak sužovaného světa? Proč máme chodit do války v Nicaragui a ve Střední Americe? Domnívám se, že CIA provádí 50 destabilizačních programů proto, aby udržovala svět v nestabilitě a aby mohla Američany krmit propagandou a živit jejich nenávist, aby dovolili establishmentu vydávat jakékoli množství peněz na zbrojení.

Nejvyšší soud ve věci Victora Marquettiho dal vládě právo cenzury jeho knih. V jeho knize o 360 stranách označili 360 problematických míst. On se odvolal a nakonec vymazali 60 závadných míst z jeho knihy.

Nejvyšší soud ve věci Franka Snepa dal vládě právo žalovat zaměstnance vlády za její poškození. Jestliže někdo napíše neautorizovaný článek o vládě - například o lidech ve vládě, kteří jsou zapojeni do korupce - kdo to vidí, kdo je toho svědkem, jako byl Frank Snep nebo já - když se pokusí to zveřejnit, může být nyní potrestán civilním soudem. Vláda Franku Snepovi vzala 90.000 dolarů zisku z jeho knihy a zisk z prodeje knihy vzala také mě...

Reagan podepsal zákon na ochranu pracovníků tajných služeb před prozrazením totožnosti, což dělá těžký zločin z toho, když napíšete článek zveřejňující totožnosti tajných agentů nebo napíšete o jejich činnostech způsobem, že by mohla být odhalena jejich totožnost. Co to ale znamená? Při debatě v Kongresu - a to je velmi kontroverzní - podporovatelé tohoto návrhu zákona to řekli naprosto jasně... Jestliže agent Smith a Jones půjdou na univerzitu s experimentem typu MK-ultra (program CIA na kontrolu vědomí - pozn. překl.) a vaší snoubence vygumujou mozek pomocí LSD, bude nyní těžký zločin zveřejnit ve vašich místních novinách článek, který říká, "Podívejte se na tyto dva kretény, jsou to federální agenti a vygumovali mé milované mozek pomocí LSD." To, co udělali, není těžký zločin, protože to je v zájmu národní bezpečnosti a nikdo z nich nemůže být za takovou činnost potrestán.

Snaží se umlčet zaměstnance vlády. Prezident Reagan se v tomto směru angažoval nejednou. Navrhl, aby každý vládní zaměstnanec po zbytek svého života musel vše, co napíše, předložit šesti výborům vlády k cenzuře. Do konce svého života! Aby se zabránilo proniknutí skandálů na veřejnost... Aby zabránili americkému lidu dozvědět se, co jeho vláda doopravdy dělá.

Potom začalo jít opravdu do tuhého. Přišel návrh zákona o "preventivním úderu". Prezident Reagan, společně s ministrem zahraničí, Georgem Schultzem, téměř před dvěma lety navrhli zákon, který by jim poskytl pravomoc zasáhnout proti teroristům dříve, než teroristický čin spáchají. Ale navrhovaný zákon by umožňoval takto preventivně působit nejen v této zemi, ale i v zámoří. Umožňuje, aby ministr zahraničí mohl sestavit seznam lidí, které považuje za teroristy, nebo jejich podporovatele, nebo jejich sympatizanty. A jestliže se vaše jméno, nebo jméno vaší organizace, objeví na tomto seznamu, mohou vám vykopnout dveře, vytáhnout ven a zavřít, nebo vás zabít bez soudního procesu a hledání důkazů, a to všechno beztrestně.

Nyní se zvedla obrovská vlna protestů z řad právníků. Sloupky v New York Times a dalších novinách říkají, "To se vůbec neliší od Hitlerova programu "noc v mlze", kde vláda měla právo přepadávat lidi v noci." A tehdy to dělali po tisících. Ale prezident Reagan a ministr Schultz na tom trvali... Schultz řekl, "Ano potřebujeme zasáhnout na základě informací, které by neobstály před soudem. Ano, v tomto procesu mohou být zabiti nevinní lidé. Ale tento zákon musíme mít z důvodu hrozby mezinárodního terorismu."

Přemýšlejte chvíli. Co je to "hrozba mezinárodního terorismu"? Těmto věcem se ve sdělovacích prostředcích věnuje hodně pozornosti. Ale kolik Američanů zahynulo při teroristických akcích minulý rok? Podle ministra Schultze 79. To je jistě hrozné, ale na našich silnicích zahynulo 55.000 lidí vlivem požití alkoholu za volantem; zabili jsme 2.500 lidí odporným, krvavým a zločinným způsobem za poslední rok v Nicaragui. Je zřejmé, že smrt 79 lidí není dostatečným důvodem k odstranění právní ochrany amerických občanů.

Ale oni na to přesto tlačí. Již byly vytvořeny speciální protiteroristické jednotky, které jsou cvičeny Ministersvem obrany.

Budují se centra pro zadržené. Bylo jich ponecháno osm, jako kuličky naftalínu, podle McLarenova zákona, po 2. světové válce pro zadržování cizinců a disidentů v příští válce, jako se to dělo s Japonci během 2. světové války. Buduje se deset dalších a také tábory armády. Vydávají se memoranda o těchto věcech, říkající, že jsou budovány pro cizince a disidenty v příštím celonárodním nouzovém stavu...

FEMA je zkratka pro Federal Emergency Management Agency (Federální agentura pro řízení ve stavu nouze), kterou vede Louis Guiffrida, přítel Eda Meese. Tento muž požaduje, aby mu v případě národního nouzového stavu byla dána pravomoc k vyhlášení stanného práva a zákazu nočního vycházení, který by umožňoval zastřelit každého, kdo by byl po setmění přistižen venku... A to, prosím, ve Spojených státech.

Co plánují udělat s touto společností? Jsou rozhodnuti zatáhnout nás do války, pokud to dovolíme... Je to Reaganova revoluce. A tak navrhnul několik zákonů, aby mohl - když pošle vojáky do Nicaraguy - lidi vsadit do vězení, vykopnout jim dveře a zabít je, když se jim nelíbí, co dělá...

Otázkou je, "Dovolíme našim vůdcům zbavit nás naší svobody proto, že mají okouzlující úsměv a byli kdysi úspěšnými filmovými hvězdami (prezident Ronald Reagan byl kdysi hollywoodskou hvězdou a hrál v řadě westernů - pozn. překl.), nebo povstaneme a budeme bojovat a trvat na našich svobodách? Je to na nás - vy i já můžeme sledovat tuto historickou hru ještě další dva až tři roky...

TAJNÉ OPERACE CIA VE STŘEDNÍ AMERICE, MANIPULACE CIA S TISKEM, EXPERIMENTOVÁNÍ CIA S AMERICKOU VEŘEJNOSTÍ

Právě jsem dostal zpátky svou poslední knihu od cenzorů CIA. Kdybych jim tu knihu nedal, šel bych bez soudu do vězení za porušení našich zákonů o cenzuře...

Při té práci [Angola] jsem seděl v podvýboru NSC, takže jsem byl něco jako šéf personálu, s hodností GS-18 jako tříhvězdičkoví generálové Henry Kissinger a Bill Colby (ředitel CIA). GS-18 mě opravňovala k dělání důležitých rozhodnutí a mou prací bylo dávat všechno dohromady a řídit to, což bylo zajímavé místo pro pozorování skrytých operací...

Když byl svět zablokován jako při hře monopolů, kde všechno již někdo vlastní a nikdo nemůže udělat žádný pokrok, potom způsob, jakým zametli stůl a začali od začátku, byly velké světové války, které zlikvidovaly země a bombardovaly města a banky a potom začali opět s čistým stolem. Tuto volbu nyní nemáme z důvodu všech těchto 52.000 jaderných zbraní...

Americká CIA v současné době provádí 50 skrytých operací, které dále destabilizují téměř třetinu zemí světa...

Mimochodem, všechno, co vám tady dnes večer říkám, je ve veřejně dostupných záznamech. Těch 50 skrytých operací je tajných, ale pronikly na veřejnost díky členům výboru Kongresu pro dohled. Žádám vás, abyste má slova nebrali na lehkou váhu. Povím vám a uvedu příklady, jak naši vůdci lžou. Můžete si však myslet, že vám lžu já. Jediným způsobem, jak zjistit pravdu, je vzdělávat se sami. Jestliže svou mysl dychtivě nenaplníte pravdou a neobjevíte ji v záznamech sami, potom vaše mysl zůstane prázdná a hladina adrenalinu vám bude stoupat a vy potom v afektu můžete udělat věci, které nejsou ve vašem zájmu...

Nicaragua není největší skrytou operací, je pouze nejznámější. Největší akcí CIA je Afganistán, utratili jsme tam několik set milionů dolarů. V Nicaragui jsme utratili o něco méně, ale ne o moc.

Když se vládě USA nelíbí vláda určité země, pošle tam CIA s jejími zdroji a aktivisty, najatými lidmi, najatými agenty, aby od sebe odtrhli sociální a ekonomickou strukturu země jako nástroj pro vyvíjení tlaku na vládu. Přitom doufají, že přimějí vládu chovat se tak, jak si přejí USA, nebo že se vláda zhroutí a oni mohou způsobit převrat a dosadit k moci takové lidi, jaké potřebují.

Nyní je ovšem oddělení ekonomické a sociální struktury zcela učebnicovou záležitostí. O čem dnes budeme hovořit, je záměrné vytvoření podmínek, kde farmář nemůže svou produkci prodat na trhu, kde děti nemohou chodit do školy, kde ženy jsou vyděšené doma i mimo domov, kde činnost vlády je úplně ochromena, kde nemocnice ošetřují zraněné místo nemocných, kde mezinárodní kapitál je odrazen a země jde do bankrotu. Jestliže se dnes zeptáte Ministerstva zahraničí, jaké mají oficiální vysvětlení účelu Contras, řeknou vám, že to jsou útoky na ekonomické cíle, hornictví, rozbití ekonomiky země. Oni ovšem útočí na mnohem víc věcí.

Destabilizace Nicaraguy začala v roce 1981. Tehdy jsme začali financovat tyto síly bývalých Somozových národních gardistů, které jsme nazývali Contras (kontrarevolucionáři). My jsme tyto jednotky vytvořili - neexistovaly, dokud jsme jim nedali peníze. Vyzbrojili jsme je, dali jim uniformy, boty, postavili jsme jim tábory v Hondurasu, aby měli kde bydlet, dali jsme jim léky, doktory, výcvik, vedení a směr - poslali jsme je destabilizovat Nicaraguu. Pod naším vedením systematicky vyhazovali do povětří sýpky, pily, mosty, vládní úřady, školy, zdravotní centra. Přepadávali nákladní automobily, aby se produkty nemohly dostat na trh. Plenili farmy a vesnice. Farmáři museli mít u sebe zbraň, když orali, pokud vůbec mohli orat.

Pokud chcete hmatatelný důkaz zapojení CIA v této zemi a dozvědět se, jaké byly jejich metody, přečtěte si "Příručku k sabotážím", která obíhala v Nicaragui, s názornými obrázky, v níž se můžete dočíst, jak přivést společnost do kolapsu, jak můžete zalepit psací stroje, co nalít do nádrže s benzínem, aby shořel motor, jak ucpat kanalizaci, aby přestala fungovat, a další věci, které můžete udělat, aby společnost přestala fungovat.

Nechci vás týrat verbálním násilím, ale chci, abyste pochopili, co vaše vláda a její agenti dělají. Vtrhnou do vesnice, vyženou ven rodiny. Donutí děti dívat se, jak jim kastrují otce, stahují kůži z jeho tváře, dávají do úst granát a odjistí jej. Donutí děti dívat se, jak jim znásilňují matku a uřežou jí ňadra. A někdy pro změnu donutí rodiče dívat se, jak to samé dělají jejich dětem.

To není ničí propaganda. Existuje 100.000 amerických svědků, kteří tam byli a filmovali a fotografovali tato zvěrstva bezprostředně potom, co byla spáchána, a zdokumentovali 13.000 lidí zabitých tímto způsobem, většinou ženy a děti. Toto jsou aktivity, které prováděly jednotky Contras a které prezident Reagan nazýval "bojovníky za svobodu". Říká, že jsou morální obdobou našich otců, kteří zakládali naši zemi. A celý svět lapá po dechu nad přiznáním jeho rodinných tradic.

Přečtěte si Contra Terror od Reeda Brodieho [1], bývalého generálního prokurátora státu New York. Přečtěte si The Contras od Dietera Eicha [4]. Přečtěte si With the Contras od Christophera Dickeye [2]. Naposled jmenovaný je novinář hlavního proudu, který dostal dotaci od Rady pro zahraniční vztahy. Přečtěte si knihu Witness for Peace: What we have seen and heard. Přečtěte si zprávu Komise právníků pro lidská práva. Přečtěte si "Násilí války na obou stranách od Americas Watch [15]. A existuje mnoho dalších dokumentů s mnoha podrobnostmi, jmény a incidenty, které se staly.

Součástí destabilizace je propaganda, namířená proti nepohodlné vládě. Ta skutečně začala za vlády Jimmyho Cartera. Pověřil CIA, aby se pokusila udělat něco, co by způsobilo, že by Sandinisté vypadali, že jsou zlí. A tak hned v roce 1979, kdy se dostali k moci, jsme jim přidělili roli totalitních, zlých a hrozivých marxistů. Sandinisté zrušili trest smrti a propustili 8.000 členů národní gardy, které drželi ve vazbě. Řekli, "Dokud nebudeme mít důkazy o zločinech jednotlivců, nebudeme nikoho držet ve vězení jenom proto, že složil bývalé vládě." Vyhlásili kampaň na zvýšení gramotnosti, aby naučili lidi číst a psát, čímž se diktátor Somoza, ani my, kteří jsme jej podporovali, vůbec neobtěžoval. Začali stavět 2.500 nemocnic, aby dali zemi něco, co se podobá politice veřejného zdravotnictví. Zatímco oni toto všechno dělali, my jsme jim dali nálepku totalitních diktátorů a útočili jsme na ně v tisku a pracovali s novinami "La Prensa", které financuje vláda USA jako propagandistickou zbraň.

Reagan a Ministerstvo zahraničí tvrdí, že budují válečnou mašinerii, která je hrozbou pro stabilitu Střední Ameriky. Pravdou však je, že tato malá a chudá země, která je již pět let ve válečném stavu, byla napadena nejbohatší zemí na světě. My (CIA) a naše armáda - počtem mrtvých a počtem provedených vojenských akcí - jsme z tohoto konfliktu udělali větší válku než byl Vietnam. Kromě aktivit Contras jsme do oblasti poslali válečné lodě pro dohled a k zaminování přístavů, poslali jsme letadla, která bombardovala hlavní město a další letadla, která prováděla průzkumné lety po celé zemi a pořizovala letecké snímky. Nemají žádné rakety, ani trysková letadla, která by mohli poslat proti nám. Jsme s nimi ve válce. Oni nám však nemohou oplatit stejnou mincí, stejnými vojenskými akcemi proti nám. A my jim dokonce upíráme právo bránit se na obranu své země. A tak tvrdíme, že vojenské síly, které budují, jež jsou zřejmě čistě obranné, jsou útočnou silou, která je hrozbou pro stabilitu celé Střední Ameriky.

Tvrdíme, že ospravedlněním pro naše akce jsou zbraně, které putují z Nicaraguy do El Salvadoru. Přesto za pět let této aktivity nebyl prezident Reagan schopen předložit jediný důkaz, že Nicaragua vyváží zbraně do El Salvadoru.

Rozpoutali jsme kampaň na diskreditaci jejich voleb. Týmy mezinárodních pozorovatelů říkají, že to byly nejpoctivější volby, které ve Střední Americe viděli za mnoho let. Říkali jsme, že byly zfalšované, že byly zmanipulované, protože se konaly v totalitním systému. Naproti tomu jsme říkali, že volby, které se konaly v El Salvadoru, byly vzorem demokracie, který mohl být kopírován kdekoli na světě. A potom o nich vyšla pravda najevo. Dozvěděli jsme se, že CIA utratila 2,2 milionu dolarů, aby zajistila, že její kandidát - Duarte - vyhraje.

Tvrdíme, že Sandinisté pašují drogy, což je prý technika, jak získávají peníze na svou revoluci. To nedává smysl. Jsme s nimi ve válce. Umíráme touhou chytit je při získávání zbraní ze Sovětského svazu pomocí letadel, která létají mezi Ruskem a Kubou. Máme letadla a hlídkové lodě, které sledují vše, co létá, vyplouvá nebo připlouvá do země. Jak mohou jejich letadla neustále převážet drogy do USA? To prostě není možné! Avšak na základnách v Hondurasu jsou Nicaragujci, kteří mají letadla, která létají do výcvikových táborů CIA na Floridě, v Alabamě, Louisianě několikrát za týden.

Možná si říkáte: chce nám snad namluvit, že CIA může být zapojena do obchodu s drogami? Přečtěte si knihu. Přečtěte si kapitolu s názvem Heroinová politika v Jihovýchodní Asii. Dvacet let pomáhala CIA financovat Kuomantang a dovolila mu zbohatnout na pašování heroinu. Když jsme v roce 1954 převzali od Francouzů jejich zpravodajskou službu, byla financována pašováním heroinu z Laosu. My jsme je nahradili - použili jsme Air America, přidělenou CIA, která převážela bedny označené jako humanitární pomoc, což byly zbraně, a zpátky létala s heroinem. A prvním cílem nákladu byli američtí vojáci ve Vietnamu. Pokud někdo v Nicaragui pašuje drogy, tak to jsou Contras.

Tvrdíme, že Sandinisté jsou zodpovědní za terorismus, který se děje kdekoli ve světě. Nazýváme to "Venkovský klub terorismu". Došlo k incidentu v Římě a Ed Meese hned vystoupí v televizi a říká, že "tento venkovský klub v Nicaragui cvičí teroristy". Obviňujeme Sandinisty, že způsobili bídu, která dnes panuje v Nicaragui, ale je tam bída proto, že nejbohatší národ světa tam pro bídu vytvořil podmínky. Bída není selháním Sandinistů, je to výsledek destabilizačního programu. A navzdory tomu a navzdory určité nespokojenosti v zemi Sandinisté ve volbách získali mnohem víc procent než u nás prezident Reagan, který je pokládán za velmi oblíbeného muže v naší zemi. A všichni pozorovatelé říkají, že lidé stále podporují Sandinisty.

Nyní to začíná být choulostivé. My říkáme, že by bylo možné ospravedlnit větší pomoc, možná i invazi do země - připomínám vám, že prezident Reagan o tom začal mluvit a že ministr obrany začal říkat, že je to nevyhnutné - tvrdíme, že ospravedlněním této pomoci, je to, že Sovětský svaz nyní investoval 500 milionů do zbraní a vojenské pomoci, aby z Nicaraguy udělal svůj velký klientský stát, sovětskou baštu na této polokouli. A je to pravda. Nyní tam mají mnoho zbraní. Ale otázkou je, proč k tomu došlo? Měli byste se ptát, jaký je účel tohoto destabilizačního programu? Odpověď můžeme najít v článku v Newsweeku ze září 1981, kde oznamují, že CIA začala formovat tyto síly z bývalých příslušníků Somozových gard. Newsweek to označuje jako "jediný opravdu zlý, absolutně nepřijatelný činitel v nicaragujské rovnici." Poznamenávají, že ani Bílý dům, ani CIA nepředstírá, že může mít naději na vítězství. Potom Newsweek pokládá řečnickou otázku, "Jaké je řešení?" a dochází k závěru, že řešením je jedině invaze do země. Můžete přimět Sandinisty zaujmout mnohem radikálnější postoj, díky němuž můžete najít záminku k útoku na ně.

A toho jsme nyní dosáhli. Požádali Sovětský svaz o pomoc, aby se mohli bránit útoku nejbohatší země světa, a nyní můžeme Američanům říci, "Vidíte? Mají plnou podporu Sovětského svazu." Nepochybujte o tom, že je to plán Reaganovy administrativy na válku s Nicaraguou, pracují na tom od roku 1981. Dosud byli bržděni vůli amerického lidu, ale nyní pracují tvrději než kdy předtím na zosnování války v této oblasti.

Destabilizační snahy CIA nejsou ničím novým, nezačaly s Nicaraguou. Jednou nebo dvakrát jsme tuto taktiku prováděli již předtím. Jak Církevní výbor, který vyšetřoval tajnou operaci CIA v roce 1975, zjistil, prováděli jsme několik set tajných operací ročně a tyto operace CIA prováděla po čtyři desetiletí. Dá se mluvit o 10 až 20 tisících tajných operací.

Obránci CIA to zlehčují a říkají, "Dobře, ale většina z těchto věcí nebyla tak krvavá." A je to pravda. Dáte politikovi nějaké peníze, aby vrhnul svoji politickou stranu tím, či oním směrem, nebo pronesl lživou řeč podle vašich instrukcí, nebo něco podobného. Nemusí to být násilná akce, ale přesto je to nezákonné vměšování do záležitostí jiných zemí, takže vyvstává otázka, jestli máme svět, v němž je respektován zákon a mravní normy chování, nebo svět násilníků, kde silnější může napadnout a týrat slabšího a ignorovat zákony.

Ale mnoho z těchto věcí je skutečně krvavých a víme o nich mnoho. Kongresová vyšetřování, svědectví ředitelů CIA, svědectví důstojníků CIA, knihy napsané důstojníky CIA, dokumenty, které se dostaly na veřejnost díky zákonu o svobodě informací, knihy, které napsali novináři, kteří dostali Pulitzerovu cenu. A vy můžete jít a o těchto věcech si přečíst. Dočtete se zde o klasických operacích CIA, o nichž toho dost víme; některé z nich byly skutečně velmi krvavé. Guatemala 1954, Brazílie, Guyana, Chile, Kongo, Írán, Panama, Peru, Bolívie, Equador, Uruguay - v těchto zemích CIA organizovala svržení ústavních demokracií. Přečtěte si knihu Covert Action: 35 Years of Deception od novináže Godswooda [6]. Vzpomeňte si, co říkal Henry Kissinger před Kongresem, když musel vysvětlovat, co museli udělat, aby svrhli demokratickou vládu v Chile, kdy byl prezident Salvador Allende zavražděn. Kissinger řekl, "Věci jsou příliš důležité na to, abychom chilské voliče nechali rozhodovat o sobě samých."

Prováděli jsme skryté akce proti Číně, které byly velmi podobné těm, které děláme nyní v Nicaragui, což nás přivedlo přímo do Korejské války, kde jsme bojovali proti Číně v Koreji. Měli jsme dlouho tajnou operaci ve Vietnamu, která se velmi podobá té dnešní v Nicaragui, která nás přivedla přímo do Vietnamské války. Přečtěte si knihu The Hidden History of Korean War od I.F. Stonea [14]. Přečtěte si Deadly Deceits od Ralpha McGehee [9] o případu Vietnamu. V Thajsku, Kongu, Laosu, Vietnamu, Taiwanu a Hondurasu CIA dala dohromady velké stálé armády. Ve Vietnamu, Laosu, Kambodži, Thajsku, Kongu, Íránu, Nicaragui a na Srí Lance CIA vyzbrojila a povzbuzovala etnické menšiny k povstání. První věc jsme začali dělat v Nicaragui v roce 1981, kdy jsme začali financovat Indiány Mesquity, dávat jim zbraně a cvičit je, aby mohli povstat a bojovat proti vládě v Managui. V El Salvadoru, Vietnamu, Koreji, Íránu, Ugandě a Kongu CIA pomáhala formovat a cvičit eskadry smrti.

Konkrétně v El Salvadoru, pod dohledem "Aliance pro pokrok" na začátku 60. let, CIA pomáhala vytvořit státní policii. Jsou to lidé, kteří nyní v noci přepadávají obyvatele v jejich domovech a jezdí jim po hlavách nákladními automobily. Jsou to lidé, o nichž nám katolická církev říkala, že za posledních 5 let zabili více než 50,000 civilistů. A máme svědectví před naším Kongresem, že ještě v roce 1982 byli vůdci státní policie na výplatní listině CIA.

Potom tu máme "program veřejné bezpečnosti". Chvíli se u něho zdržím, protože to je velmi důležitý princip, který musíme pochopit, pokud máme pochopit sebe a svět, ve kterém žijeme. V tomto programu CIA spolupracovala s policejními jednotkami po celé Latinské Americe zhruba 26 let; učila je, jak odhalit podvratné sítě tak, že někoho zajmou, vyšetřují jej, mučí jej, dostanou z něho jména a zavřou ostatní a potom odejdou. Nedávno probíhala jedna z takových brutálních a krvavých operací, že si na to stěžovala Amnesty International a psala o tom zprávy. Potom proběhla slyšení OSN. Nakonec byl náš Kongres přinucen ustoupit mezinárodnímu tlaku a vyšetřit to, přičemž zjistil, že byly provedeny hrůzné činy, a tak zákonem nařídil, aby byly zastaveny. Tyto zprávy si můžete přečíst - zjištění Amnesty International a slyšení našeho Kongresu.

Tyto věci zabíjejí lidi. 800.000 v samotné Indonézii podle odhadů CIA, 12.000 v Nicaraguy, 10.000 při operaci v Angole, při níž jsem seděl ve Washingtonu a řídil speciální jednotku. Nikdy nebudeme znát přesné číslo, kolik lidí bylo zabito na základě tohoto programu. Zřejmě mnoho. Nepochybně toto číslo přesahuje 3 miliony. K tomu připočtěte milion zabitých lidí v Koreji, dva miliony ve Vietnamské válce a zřejmě dojdete k mnoha milionům lidí...

Neposíláme jednotky výsadkářů do Sovětského svazu, aby přepadávaly rodiny v noci a kastrovaly otce před očima svých dětí, protože mají atomovou bombu a velkou armádu a poslali by své výsadkáře k nám a dělali stejné věci nám - oni se nás nebojí. Z poněkud jiných důvodů, ale také jasných důvodů, neděláme tyto věci v Anglii, nebo Francii, nebo Německu, nebo Švédsku, nebo Itálii, nebo v Japonsku. Na první pohled je všem jasné, že tyto miliony přímých obětí v těchto a dalších válkách jsou lidé zemí Třetího světa, jsou to občané zemí, které jsou příliš malé na to, aby se mohly bránit brutalitě a agresi Spojených států. Jsou to lidé z pohoří Metumba v Kongu a džunglích Jihovýchodní Asie a nyní v kopcích severní Nicaraguy - 12.000 rolníků. Nezabíjeli jsme příslušníky KGB nebo ruské vojenské poradce v Nicaragui. Nezabíjíme kubánské poradce. Nezabili jsme ani mnoho Sandinistů. 12.000 lidí, které jsme zabili v Nicaragui, byli rolníci, kteří měli tu smůlu, že žili v bitevním poli vybraném CIA. Většinou ženy a děti. Komunisté? Ne, mnohem, mnohem víc katolíků než kterýchkoli jiných lidí.

Důstojníci, kteří dělají tyto věci v Nicaragui, se nevracejí do USA, aby se stali zodpovědnými občany. Oni mají pocit, že pro ně zákony neplatí, že jsou nad lidskými i Božími zákony - vracejí se domů a pokračují ve svých operacích, dokud to je možné. Máme o tom mnoho dokumentace. Program MH-chaos, odhalený a zastavený na konci 60. let, obnovený do určité míry - podrobnosti zatím nemáme - prezidentem Reaganem, na nějž utratili miliardu dolarů, manipuloval americkými studenty a dělnickými organizacemi. Dále to byl program MK-ultra, který dvacet let pracoval s 200 lékařskými školami, psychiatrickými klinikami, včetně Harvardu, Georgetownu, aby zde prováděli experimenty na amerických občanech s nemocemi a drogami.

Zálivem San Francisco Bay táhli člun, z něhož byl vypuštěn virus, aby vyzkoušeli tuto techniku ochromení města. Vypustili epidemii černého kašle na předměstí Long Islandu, aby viděli, co to udělá s komunitou, když všechny děti dostanou černý kašel. Tato nemoc velmi oslabuje tělesnou konstituci a může končit smrtí. Do metra v Manhattanu umístili osvětlovací žárovky, které způsobovaly závratě - lidé měli dvojí vidění, takže neviděli přímo - a ve zdech ukryli kamery - aby viděli, co se stane v rušnou hodinu, když přijíždí vlak podzemní dráhy.

Plukovník White - ó ano, nemohu se nezmínit o experimentech s nemocemi - použití smrtelných nemocí. Když jsme sedm let destabilizovali Kubu, tak jsme rozšířili epidemii prasečí horečky mezi vepři, abychom vyhubili všechna prasata. Na Haiti jsme s tímto virem dělali pokusy na lidech.

Nemám žádné důkazy o tom, že se pověsti, že CIA je zodpovědná za AIDS, zakládají na pravdě. Ale máme důkazy o tom, že CIA experimentovala s viry na lidech. A nyní máme některé smrtelné viry, které se vyskytují ve společnosti. Měli byste se o to začít zajímat a měli byste se začít bát.

Když plukovník White - byl to člověk, který měl na starosti tento hrůzný program - odešel do důchodu, napsal, "Lopotil jsem se bez oddechu na této vinici, protože to bylo velmi zábavné. Kde jinde mohl zdatný americký chlapec lhát, zabíjet, podvádět, krást, znásilňovat a plenit s požehnáním nejvyšších?" Tento program, program MK-ultra, byl odhalen tiskem v roce 1972, byl vyšetřován Kongresem a byl jím i zastaven. Můžete se jít podívat do kongresových záznamů a přečíst si to.

Existuje kniha, která se jmenuje "In Search of the Manchurian Candidate". Napsal ji John Marks a je založena na 14.000 dokumentech, uvolněných na základě Zákona o svobodě informací. Přečtěte si ji. Ta věc byla zastavena, ale žádný důstojník CIA, který byl do toho zapojen, nebyl potrestán. Žádný důstojník, zapletený do těchto pokusů na americké veřejnosti, nezaplatil dokonce ani pokutu za to, co udělal.

Církevní výbor zjistil, že CIA kooptovala několik stovek novinářů, včetně několika největších jmen z oboru, aby pumpovali svou propagandu do našich médií, aby nás učili nenávidět Fidela Castra a Ho-Či-Mina a Číňany a kohokoli. Největší skandál, který se týkal těchto věcí, jsme zde měli asi před rokem a půl. Lesley Gelp, těžká váha u New York Times, byl odhalen, že tajně spolupracoval s CIA v roce 1978 a verboval novináře v Evropě, kteří psali příběhy, které měly vzbudit sympatie pro neutronovou bombu.

Církevní výbor zjistil, že publikovali více než 1.000 knih, zaplatili někomu, aby napsal knihu, CIA do ní dala svoji propagandu, profesor nebo stipendista získal kredit a dostal autorský honorář. Poslední skandál jsme měli minulý rok. Profesor na Harvardu byl odhalen, že obdržel 105.000 dolarů od CIA, aby napsal knihu o Středním Východu. Několik tisíc profesorů a absolventů univerzity bylo kooptováno CIA, aby se podíleli na jejich operacích na školní půdě a zakládali spisy na studenty.

Dále máme důkazy, které bylo v minulosti těžké získat, přestože jsme věděli, že se to dělo - o tom, že agenti CIA se pokoušeli zmanipulovat naše volby. FDN, velitelé Contras, kteří cestovali do naši země na letenky od CIA, vystupovali v televizi a říkali o kongresmanech, "Tento člověk je na komunisty měkký. Tento muž je milovník Sandinistů." Agenti CIA vystupovali v televizi a pokoušeli se zmanipulovat naše volby.

Všechno ve jménu zachování svobody a demokracie v Americe.

Říkáme, že našim cílem v Nicaragui je zastavit Kubánskou a Sovětskou rozpínavost. Další velkou operací, o níž jsme říkali stejné věci, byla Angola v roce 1975, má malá válka. Říkali jsme přesně stejné věci - Kubánci a Sověti.

Dnes nebudu zabíhat příliš do podrobností na toto téma, napsal jsem o tom knihu, kde naleznete všechny detaily. Můžete si ji sehnat a přečíst si to sami. Ale chtěl bych vás požádat o jednu věc - prosím, nekupujte si tu knihu, protože CIA na mě podala žalobu. Všechen zisk z mé knihy jde CIA, takže když si knihu koupíte, budete 65 centy dotovat CIA. Proto si ji raději vypůjčete v knihovně!

Pokud si ji přesto koupíte, kupte si jen jednu a sdílejte ji se všemi svými přáteli.

Nevím, jaké zvolit řešení, když naše společnost zavádí cenzuru, vládní cenzuru. Změní se někdy pravidla? Právě jsem dostal svou poslední knihu od cenzorů CIA zpět. Kdybych jim ji nedal ke schválení, šel bych bez soudu do vězení za to, že porušuji naše zákony o cenzuře...

Takže nyní CIA provádí operaci v Nicaragui, jež nás pravděpodobně přivede do nové války, tentokrát ve Střední Americe. Je to jedna z padesáti operací, které probíhají v současné době. Nepochybujte o tom, že chtějí opět Spojené státy zatáhnout do války. Prezident Reagan je fixovaný na Nicaraguu. Když nastoupil do úřadu, řekl, že bychom se neměli bát války, že bychom měli smazat jizvu Vietnamské války. V roce 1983 řekl, "Uděláme všechno, co bude nutné, abychom zvrátili situaci v Nicaragui." Mínil tím zbavit se Sandinistů. Admirál LaRoque z Centra pro obranné informace ve Washingtonu říká, že je to nejpečlivěji připravovaná invaze, jakou kdy USA provedly. Alespoň za dobu 40 let, kdy slouží u naší armády.

Nacvičovali jsme invazi do Nicaraguy v operacích Big Pine I, Big Pine II, Ocean Venture, Grenada, Big Pine III. Právě teď připravujeme vojska v Hondurasu. Vybudovali jsme 12 základen, včetně osmi polních letišť. Je jasné, že těch 8 letišť v Hondurasu nepotřebujeme na nic jiného než na podporu invaze do Nicaraguy.

Většina lidí - 75 procent - je podle průzkumu veřejného mínění proti této akci. Avšak prezident Eisenhower řekl, "Lidé na celém světě opravdu chtějí mír. Jednoho dne vedení světa jim tento mír dá." Ale dodnes se tak nestalo, vždy se našim vůdcům podařilo nás lidi obelhat a dostat nás do válek, kdykoli to potřebovali.

Lidé se ptají, jak je to možné? Přemýšlím o tom neustále... Američané jsou slušní lidé. Jsou to krásní lidé. Ale jsou izolováni ve světech, v nichž žijí, a nechápou a nečtou naše dějiny. Dějiny jsou dějinami válek. Jsou dějinami vůdců zemí, kteří hledali důvody pro to, aby mohli poslat mladé muže bojovat.

V naší zemi mluvíme o míru. Ale podívejte se do našich záznamů. Měli jsme 200 ozbrojených konfliktů, v nichž jsme poslali naše vojska do jiných zemí prosazovat naši vůli. Nyní jsme připravováni nenávidět Sandinisty. Naši vůdci dělají přesně to samé, co dělali neustále v průběhu našich dějin. V minulosti nás učili nenávidět a bojovat proti Seminolským Indiánům poté, co se naši vůdci rozhodli anektovat Floridu. Nenávidět a bojovat proti Indiánům Cherokee potom, co bylo nalezeno zlato v Georgii. Dvakrát nenávidět a bojovat proti Mexiku. Anektovali jsme Texas, Nové Mexiko, Arizonu, část Colorada a Kalifornii.

V každé z těchto válek vůdci pracovali na organizovaném ovlivňování veřejného mínění. A pak, když lidé byli dostatečně zpracovaní, když byli dostatečně rozhněvaní, mohli spustit svou akci...

Máme pocit, že Vietnamská válka byla první válkou v historii, kdy se lidé vzbouřili. Ale opět jsme nečetli naše dějiny. Kate Richardsová-O'Harová v roce 1915 řekla o 1. světové válce, "Americké ženy nejsou nic jiného než zvířecí samice, rodící syny, aby byli odvedeni do armády, aby byli posláni na jatka." Byla uvězněna 5 let za protiválečné řeči.

Ponaučení z Vietnamské války je takové, že to byla tragická chyba... 58.000 našich mladých lidí bylo zabito. Byly zabity dva miliony Vietnamců. Museli jsme ustoupit a naše pozice v Pacifiku byla oslabena.

Nyní se podívejte kolem sebe v naší společnosti, zda neuvidíte nějaké důkazy o přípravách na válku, které by vás udeřily do očí...

"Připoj se k armádě. Buď vším, čím můžeš být." Pokud má být tento inzerát pravdivý, měl by také ukázat mladé muže s amputovanýma nohama v kolenou, mladé muže s vlastními střevy omotanými kolem krku, protože tím vším mohou ve válce být.

Kdyby s námi vláda a armáda hrály poctivou hru, řekly by nám o veteránech z Vietnamu. Mnoho z nich zemřelo násilnou smrtí poté, co se vrátili z Vietnamu domů - spáchali sebevraždu.

Vezměte si prezidenta Reagana... Mluví o slávě války, ale měli byste se ptát, kde byl v době války v Koreji? Vždyť tehdy byl dostatečně mladý na to, aby v ní mohl bojovat! Mohl by býval bojovat i v 2. světové válce. Ale on byl v Hollywoodu, točil filmy, kde místo krve používali červenou barvu, kterou můžete smýt a jít na oběd...

A co samotný Rambo? Sylvester Stallone. Kde byl Sylvester Stallone v době Vietnamské války? Dostal odklad vojenské služby pro fyzickou neschopnost a učil tělocvik v dívčí škole ve Švýcarsku během této války.

Ale vraťme se k prezidentu Reaganovi. On skutečně řekl, že "křižující střely můžete vždy odvolat zpět."... Můžete odvolat zpátky B-52, můžete odvolat ponorku, ale s křižujícími střelami je to jinak... Když přistane, udělá bum! A byl bych raději, kdyby muž s prstem na knoflíku byl schopen rozeznat ten rozdíl. Tento muž střelám MX přezdívá "tvůrce míru". Tento muž nám v televizi říkal, že atomovou válku bychom mohli vyhrát. Je to muž, který šel do televize a navrhnul, abychom zastavili předvádění našich atomových bomb v Evropě, abychom ukázali, že jsme slušní lidé. Je to muž, který přirovnává naše otce vlasti ke Contras. Je to muž, který říká, že Jižní Afrika udělala pokrok v rasové rovnoprávnosti. Je to muž, který říká, že Sandinisté loví, pronásledují a perzekvují Židy v Nicaragui. A židovský vůdce jde druhý den do televize a říká, že v Nicaragui žije celkem 5 rodin a nemají vůbec žádné problémy. Je to muž, který říká, že financují svoji revoluci pašováním drog do USA. A DEA říká, "To není pravda, to dělají Reaganovi Contras."...

Čtěte. Měli byste číst a být informovaní. Přečtěte si The Book of Quotes [12]. Přečtěte si knihu o Reaganovi: The Man and the Presidency od Ronnie Duggera [3]. Je to těžká četba. Dugger dochází k závěru, že prezident Reagan má fixaci na Armagedon. Village Voice před 18 měsíci publikoval článek, v němž jedenáctkrát citují prezidenta Reagana, který veřejně prohlašoval, že my všichni dnes žijeme v Armagedonu...

Reagan povolal do Bílého Domu Jerryho Falwella. Je to muž, který káže, že bychom měli padnout na kolena a prosit Boha, aby nám seslal vytržení. Pekelné plameny zachvátí Zemi, aby jen vyvolení byli vyzvednuti na nebesa a všichni ostatní lidé se mohou uškvařit v pekelném ohni na Zemi. Prezident Reagan se vidí v roli největšího vůdce všech dob. Vůdce, který nás vede k Armagedonu. Jeho dlouhý život se chýlí ke konci a my všichni půjdeme s ním...

Proč CIA provedla 10.000 brutálních tajných operací? Proč destabilizujeme země třetího světa, když i bez toho je ve světě hodně nestability a bídy? Proč nás naši vůdci ženou do další války? Proč nás systematicky učí nenávidět a bojovat s druhými lidmi?

Co musíte pochopit, je politika paranoidních představ. Nejsnadněji se zahraje na strunu agresivity, nenávisti, zlosti a strachu. Komunisti jsou v Managui a to je dvě hodiny letadlem ze San Diega v Kalifornii. To lidi vzruší, oni o tom nepřemýšlejí. Je to jako na fotbalovém zápase. Přimějete-li lidi k tomu, aby nenáviděli, nechají vás utrácet obrovské sumy na zbrojení.

Přečtěte si The Power Elite od C. Wrighta Millse [11]. Přečtěte si The Permanent War Complex od Seymoura Melmana [10]. Tajné operace CIA nají funkci držet svět jako rukojmí a nestabilní...

Nemůžeme se starat o chudé, nemůžeme se starat o staré lidi, ale můžeme utrácet miliony, stovky milionů dolarů na destabilizaci Nicaraguy...

Proč zbraně místo škol?... Protože mohou mít obrovské zisky ze závodů v jaderném zbrojení, z důvodů hysterie, paranoie a utajování. A to je příčina, proč vyrábíme stále víc a víc zbraní - vyrábějí je proto, aby měli zisk. Proto se dělá celá ta propaganda, proto se vyvolává hysterie. Lidé se ptají, "Co můžu dělat?"...

Mladí povstali a zastavili válku ve Vietnamu...

Musíme spojit ruce s lidmi v Anglii a ve Francii a v Německu a Izraeli a v Sovětském svazu a Číně a Indii - všechny země, které mají atomovou bombu a další země, které se ji pokoušejí získat. A nesmíme dát našim vůdcům na vybranou. Musí najít jiný způsob, jak dělat byznys jinak než nás motivovat pomocí nenávisti a strachu a zlosti a zabíjení, nebo si najdeme jiné vůdce, aby vedli naši vlast.

Helen Caldicottová na konci své přednášky řekla, "Řekněte lidem, aby vstali a šli pracovat na problému... Budete se cítit lépe..."

"Co můžu dělat?"... Pokud můžete cestovat, jeďte do Nicaraguy a rozhlédněte se tam. Jeďte se podívat do Nevady na zkušební střelnici. Jeďte toto léto do Hirošimy. Admirál LaRock řekl, "Zeptal bych se jich, jestli se cítí pohodlně, když leží před náklaďákem plným bomb... Řekl bych jim, aby začali zítra, dnes a udělali, co mohou, a aby to dělali každý den ve svých životech..."

John CONNOLLY

SPY Magazine - září 1992 - ročník 6

V zimě roku 1990 David Ramirez, čtyřiadvacetiletý člen divize speciálního vyšetřování (DSV) Wackenhut Corporation, byl svými nadřízenými poslán na neobvyklou misi. Ramirez, bývalý seržant námořnictva na základně v Miami, dostal příkaz okamžitě letět do San Antonia spolu s dalšími třemi členy jednotky DSV, kterou založil a jíž předsedá George Wackenhut. Přezdívá se jí "soukromá FBI" a poskytuje ozbrojenou ochranu, provádí tajná vyšetřování a různé špinavé operace. Když tam dorazili, najali si dva šedé vozy značky Ford Taurus a jeli čtyři hodiny do zpustlého města na mexické hranici, které se jmenovalo Eagle Pass. Po setmění se zde setkali se dvěma řidiči kamionu, kteří přijeli z Houstonu. Uvnitř ohromného kamionu s osmnácti koly bylo hotové skladiště a řidiči, spolu se čtyřmi Wackenhutovými agenty v najatých autech, jej měli převézt do Chicaga. "Mé instrukce byly velmi jasné," vzpomíná Ramirez. "Nedívejte se dovnitř kamionu, střežte jej a zajistěte, aby se bezpečně dostal do Chicaga." Samozřejmě se nepředpokládalo, že někdo jiný bude nahlížet do kamionu, nicméně pro tento případ byli Wackenhutovi muži ozbrojeni automatickými puškami Remington 870 s plnými zásobníky.

Konvoj jel nepřetržitě 30 hodin, zastavoval pouze na jídlo a k natankování paliva. Dokonce i tehdy jeden z Wackenhutových agentů musel sedět ve voze s otevřenými dveřmi a, s nabitým Remingtonem na dosah, hlídat kamion. "Kdykoli jsme zastavili, koupil jsem si sklenici s jménem města, kde jsme zastavili," vybavuje si Ramirez. "Mám sklenici z Oklahoma City, Kansas City, St. Louis."

Třetí den, krátce před pátou hodinou ráno, kamion dorazil k téměř prázdnému skladišti na periferii Chicaga. Statný muž, který na ně čekal na nakládací rampě, jim řekl, aby složili náklad a šli domů. To bylo všechno. Ještě týž den odpoledne se vrátili letadlem do Miami. Později Ramirezovi nadřízení jemu a ostatním agentům DSV o této půlnoční jízdě řekli, že kamion obsahoval poukázky na nákup potravin v ceně 40 milionů dolarů. Po uvážení utajení celé akce, složení týmu a příkazu nezastavovat a neotevírat kamion, Ramirez došel k závěru, že toto vysvětlení je nepravdivé.

Nevěříme mu ani my. Důvod je jednoduchý: Úředník Ministerstva zemědělství jednoduše popírá, že poukázky na nákup potravin jsou převáženy tímto způsobem. "Někdo se snaží vytvářet kouřovou clonu," říká. Dalším důvodem je, že po šesti měsících vyšetřování, během něhož jsme hovořili se třemi sty lidí, věříme, že víme, co kamion obsahoval - zařízení nutné pro výrobu chemických zbraní - a kam náklad směřoval: Saddámu Husseinovi do Iráku. A Wackenhut Corporation - veřejná obchodní společnost se silnými vazbami na CIA a zakázkami od federální vlády v hodnotě 200 milionů dolarů ročně - ujistila Saddáma, že své zařízení dostane nedotčené. Otázkou je, proč? V roce 1954 se George Wackenhut, tehdy 34-letý bývalý agent FBI, spojil s dalšími bývalými agenty FBI, aby vytvořili společnost s názvem Special Agent Investigators Inc. Partnerství nebylo ani úspěšné, ani harmonické - George jednou napadl svého nic netušícího partnera Eda Duboise, aby tak ukončil neshody v tom, kam má společnost směřovat - a v roce 1958 George své partnery vyplatil.

Wackenhutovi detektivové mohou být jakkoli schopní, George Wackenhut měl však dvě osobní vlastnosti, které měly pro růst společnosti podstatný význam. Za prvé, měl výjimečně dobré vztahy s důležitými politiky. Byl blízkým spojencem floridského guvernéra Clauda Kirka, který jej najal pro boj s organizovaným zločinem ve státě; a byl také přítelem senátora George Smitherse, intimního přítele rodiny Kennedyových. Byl to Smithers, kdo Wackenhutovi umožnil velký průlom, když senátorova právní firma pomohla společnosti najít díru v Pinkertonově zákoně z roku 1893, podle něhož je trestné, když soukromá detektivní kancelář pracuje pro vládu. Smithersova firma založila plně vlastněnou dceřinnou společnost Wackenhutovy firmy, která poskytovala pouze stráž, nikoli detektivy. Krátce nato Wackenhut obdržel kontrakt za mnoho milionů na hlídání mysu Canaveral a zkušebního prostoru pro jaderné zbraně v Nevadě, který byl prvním z mnoha velmi lukrativních federálních kontraktů, které společnost živí dodnes. Druhou věcí, která George Wackenhutovi pomohla k úspěchu, byla skutečnost, že byl a je pravičák tvrdé linie. Byl schopný profitovat ze své víry tím, že špehoval a vedl spisy na Američany podezřelé z toho, že jsou komunistickými nebo pouze levicovými "rozvratníky a sympatizanty", a tyto informace prodával zainteresovaným stranám. Podle Franka Donnera, autora knihy "Age of Surveilance" (Věk dozoru), společnost Wackenhut udržovala a aktualizovala své spisy dokonce i potom, co opadla hysterie kolem McCarthyho, a doplňovala jména lidí protestujících proti válce a demonstrantů za lidská práva na svůj seznam "škodlivých živlů". V roce 1965 se Wackenhut potenciálním investorům chvástal, že jeho společnost udržuje spisy na 2,5 milionu podezřelých disidentů - každého 46. dospělého Američana. V roce 1966, po získání soukromých spisů Karla Barslaga, bývalého člena výboru pro neamerické aktivity, mohl Wackenhut disponovat čtyřmi miliony jmen, což byl největší soukromě vlastněný soubor informací o podezřelých disidentech v Americe. V roce 1975 poté, co Kongres vyšetřoval společnosti, které vlastnily soukromé kartotéky, dal Wackenhut svá akta antikomunistické Americké lize církví ve Wheatonu, Illinois. Tato organizace úzce spolupracovala s rudými gardami policejních oddělení ve velkých městech, zvláště v New Yorku a L.A., které špehovaly podezřelé sympatizanty. George Wackenhut byl osobním přítelem vůdců Ligy a byl hlavním přispěvatelem skupiny. Můžete si být jisti, že potom, co dal lize svá akta, si Wackenhut rezervoval právo na jejich užívání pro své klienty a přátele.

Wackenhut vstoupil do povědomí veřejnosti v roce 1965. Měl ve svých rukou 54 procent akcií společnosti. Kromě svého platu a dividend měl roční kompenzaci 2 miliony dolarů, což byla dostatečná suma na to, aby mohl žít na hradě za 20 milionů dolarů v Coral Gables na Floridě s vodním příkopem a osmnácti sluhy na plný úvazek. Dnes je jeho společnost třetí největší detektivní a bezpečnostní firmou v zemi s kancelářemi po celých Spojených státech a v 39 cizích zemích.

Není možné zveličovat zvláštní vztahy s federální vládou, jakými se těší Wackenhut. Jsou velmi těsné. Když jde o záležitosti bezpečnosti, je vládou v mnoha směrech Wackenhut. V roce 1991 třetina příjmů společnosti - 600 milionů dolarů - pocházela od federální vlády a další velký balík peněz od společností, které samy pracují pro vládu, jako např. Westinghouse.

Wackenhut udržuje těsné vztahy s vládou také v jiných oblastech. Zatímco v prvních radách ředitelů zasedaly takové prominentní osobnosti politické pravice jako kapitán Eddie Rickenbacker, generál Mark Clark a Ralph E. Davis, vůdce společnosti Johna Bircha, současní a nedávní členové rady byli z velké části z řad nedávných šéfů národní bezpečnosti: bývalý ředitel FBI Clarence Kelley, bývalý sekretář Ministerstva obrany a zástupce ředitele CIA Frank Carlucci, bývalý ředitel Defence Intelligence Agency (DEA, zpravodajská služba Ministerstva obrany) generál Joseph Carroll, bývalý ředitel Tajné služby USA James J. Rowley, bývalý velící důstojník námořnictva P.X.Kelley a předseda sboru poradců zahraničního zpravodajství za prezidenta Bushe a bývalý zástupce ředitele CIA admirál bobby Ray Inman. Předtím než byl Reaganem jmenován ředitelem CIA, byl William Casey Wackenhutovým vnějším právním zástupcem. Společnost má na výplatní listině 30.000 ozbrojených zaměstnanců.

O těchto zvláštních vztazích jsme se chtěli dozvědět víc, ale vláda nám nevyšla vstříc. Opakované dotazy Ministerstvu energetiky, jak tato společnost získala bezpečnostní kontrakty na ochranu téměř všech nejstrategičtějších instalací v Americe, zůstaly bez odpovědi.

Podobně úsilí o získání vysvětlení od Ministerstva zahraničí, jakým způsobem byly získány kontrakty na ochranu ambasád, zda byly uděleny libovolně nebo ve veřejné soutěži, bylo neplodné. Wackenhutovi konkurenti - kteří si pochopitelně nepřejí být jmenováni - mají svou vlastní verzi. "Všechny tyto kontrakty," řekl zástupce jedné bezpečnostní firmy, "jsou jiným způsobem, jak Wackenhutovi zaplatit za jeho tajnou pomoc." Ale jaká je povaha této pomoci? "Je známo v celé branži," řekl penzionovaný zvláštní agent FBI William Hinshaw, "že když potřebujete udělat nějakou špinavou práci, zavoláte Wackenhutovi." Navštívili jsme George Wackenhuta v jeho fešných kancelářích v Corado Gables. Místnosti jsou obloženy tmavým dřevem s nádechem do šedomodra. V hlavní kanceláři dominuje Wackenhutův 12 stop dlouhý pracovní stůl a dvě velká luxusní křesla. Obvyklé sbírce obrazů a vyznamenání vévodí fotografie s autogramem, na níž je zachycen Wackenhut, jak si potřásá rukou s republikánským prezidentem Georgem Bushem (kterému, podle jeho bývalého společníka, říkával "ten levičák"). Dále jsou zde zarámované fotografie prezidentů Reagana, Nixona a Bushe, na každé z nich je vlastnoruční podpis. Předseda každým coulem vypadá jako blahobytný floridský sedmdesátník. V den, kdy jsme spolu mluvili, měl na sobě oblečení v různých odstínech modré barvy, na ruce měl obrovské zlaté hodinky na silném zlatém náramku a dva masivní zlaté prsteny. Ale Wackenhut byl, ve svých 72 letech, při odpovědích rychlý a nepřístupný. Téměř na konci našeho dvou a půl hodinového interview, když byl dotázán, zda jeho společnost je prodlouženou rukou CIA, odseknul, "Ne!"

To ovšem může být věc sémantiky. Hovořili jsme s řadou odborníků, včetně současných a bývalých agentů a analytiků CIA, současných a bývalých agentů DEA (Drug Enforcement Administration) a současných a bývalých Wackenhutových řídicích pracovníků a zaměstnanců; všichni říkali, že v polovině 70. let, po odhalení senátního výboru pro zpravodajské služby, že CIA tají nějaké nelegální operace v zámoří, agentura a Wackenhut měli velmi těsné vztahy. Tato odhalení přinutila CIA udělat si doma pořádek CIA přijala politiku, že některé druhy činností nebude oficiálně provádět. Ale to ještě neznamenalo, že potřeba a touha, dělat takové věci, zmizela. A právě zde nastoupil Wackenhut.

Naše zdroje potvrdily, že Wackenhut měl dlouhodobé vztahy s CIA a že se během posledních deseti let ještě prohloubily. Bruce Berckmans, který byl dosazen na stanoviště CIA v Mexico City, opustil agenturu v lednu 1975 (zdánlivě), aby se stal Wackenhutovým viceprezidentem pro mezinárodní operace. Berckmans, který opustil Wackenhuta v roce 1981, řekl SPY, že viděl formální návrh George Wackenhuta předložený CIA, podle něhož by agentura mohla využívat Wackenhutovy kanceláře po celém světě jako fasádu pro činnost CIA. Richard Babayan, který říká, že byl smluvním zaměstnancem CIA, a nyní je ve vězení a čeká na soud kvůli podvodu a vydírání, spolupracuje s federálními a kongresovými vyšetřovateli, kteří prověřují nezákonný vývoz jaderných a chemických zbraní do Iráku. "Wackenhut byl využíván CIA a dalšími zpravodajskými agenturami řadu let," řekl nám. "Když potřebovali [CIA] krytí, byl zde Wackenhut, aby jim je poskytl." Kanadský premiér Pierre Trudeau řekl, že v 80. letech Wackenhutovi překazil nákup u výrobce střeliva v Quebecku, a poznamenal, "Zbavili jsme se CIA - už je tady nechceme." Philip Agee levicově orientovaný bývalý agent CIA, který v roce 1975 napsal odhalení agentury, nám řekl, "Nemám nejmenší pochybnosti, že CIA a Wackenhut se překrývají."

Existují také svědectví od lidí, kteří nebyli usvědčeni, nebyli to odpadlíci nebo Kanaďané. William Corbett, odborník na terorismus, který strávil 18 let jako analytik CIA a nyní je konzultantem ABC News v Evropě, potvrdil spojení Wackenhuta s agenturou. "Řadu let byl Wackenhut zapleten s CIA a dalšími zpravodajskými organizacemi, včetně DEA," řekl SPY. "Wackenhut dovoloval CIA zaujmout místa v jeho společnosti, aby pomohl krýt její operace." Také řekl, že Wackenhut dodával agentuře informace a jako protislužbu získával po řadu let od vlády kontrakty v ceně miliard dolarů.

Odhalili jsme významné důkazy, že Wackenhut byl vodou na mlýn CIA proto, že bojoval proti komunistům pronikajícím do Střední Ameriky v 80. letech (tj. během Reaganovy administrativy, kdy ředitelem CIA byl bývalý Wackenhutův právník William Casey, pozdější superpatriot, který měl sklon k nezákonným tajným operacím proti komunistům, jako byla Írán-contra). V roce 1981 Berckmans, agent CIA, který se stal Wackenhutovým viceprezidentem, vytvořil v rámci společnosti, spolu s dalšími staršími Wackenhutovými vedoucími pracovníky, oddělení speciálních projektů. Bylo to oddělení, které bylo spojeno s bývalým mužem CIA - Johnem Philipem Nicholsem, který převzal moc v indiánské rezervaci Cabazon v Kalifornii, jak jsme popsali v předešlém článku ["Badlands", Duben 1992], v rámci plánu na výrobu výbušnin, otravných plynů a biologických zbraní a potom - v důsledku statusu kmene jako samostatného národa - exportovat tyto zbraně contras. Tento manévr byl zkonstruován za účelem vyhnutí se kongresovému zákazu, aby vláda pomáhala contras. Skutečně, v interview se SPY Eden Pastora, slavný Comander Zero jednotek contras, který se zúčastnil zkoušení nějakého zařízení na noční vidění na střelnici nedaleko rezervace Cabazon ve společnosti Nicholse a dalšího Wackenhutova pohlavára A. Roberta Frye, bez okolků tohoto pohlavára označil jako "muže z CIA". (V další konverzaci však tvrdil, že Frye vůbec nezná; ovšem, ve stejném rozhovoru zcela neuvěřitelně popíral, že kdy byl u contras.)

Navíc, při pokusech dodávat zbraně, byl Wackenhut zainteresován ve Střední Americe i jinak. Ernesto Bermudez, který byl Wackenhutovým ředitelem mezinárodních operací v letech 1987 až '89, přiznal SPY, že v období 1985-86 řídil Wackenhutovy operace v El Salvadoru, kde měl pod sebou 1.500 mužů. Když byl dotázán, co 1.500 Wackenhutových mužů dělalo v El Salvadoru, Bermudez ostýchavě odpověděl, "Věci". Když byl vyzván, aby tyto "věci" upřesnil, řekl, "Věci, o nichž byste chtěli, aby vaše matka nevěděla." Je zajímavé, že Wackenhutův roční příjem za vládní kontrakty - údajně odměna za spolupráci na tajných operacích vlády - se za Reaganovy administrativy zvýšil o 150 milionů dolarů, tj. o 45 procent. "Udělali jste strašně mnoho výzkumu," řekl mi George Wackenhut, když jsem odcházel. "Jak byste chtěl řídit všechny naše operace v New Yorku?"

Kdyby to bylo všechno, pokud jde o Wackenhutovo možné zapletení do pokusu agentury obejít zákon, potom bychom nad tím mohli mávnout rukou jako nad zajímavou epizodou jednoho zapáleného antikomunistického kovboje 80. let. Avšak americký státní zástupce pro Jižní okrsek státu Florida prováděl vyšetřování ilegálního exportu technologie pro dvojí použití - tj. zdánlivě neškodné technologie, která může být použita také na výrobu jaderných zbraní v Iráku nebo v Libyi. A SPY se dozvěděl, že Wackenhutovo jméno se objevilo při federálním vyšetřování, avšak nikoli jako cíl vyšetřování.

V období 1987 až '89 dostaly tři společnosti ve Spojených státech investice od iráckého architekta jménem Ihsan Barbouti. Barevný Barbouti vlastnil inženýrskou společnost ve Frankfurtu, která získala kontrakt za 552 milionů dolarů na vybudování letiště v Iráku. Také připustil, že pro Muamara Kaddáfího konstruoval nechvalně známou továrnu na výrobu chemických zbraní v Rabta, Libye, kterou postavili Němci. Podle právního zástupce jedné ze společností, do nichž Barbouti investoval, architekt vlastnil nemovitosti v ceně 100 milionů dolarů a vrtací zařízení pro ropu v Texasu a Oklahomě. Také se objevily zprávy, že zemřel na srdeční selhání v jedné londýnské nemocnici 1. července 1990, v den svých třiašedesátých narozenin. Barbouti však již předtím fingoval svoji smrt v roce 1969 po převratu v Iráku, kdy se k moci dostal Saddám Hussein. V té době Barbouti z Iráku uprchl; vynořil se o několik let později v Libanonu a v Libyi. Oblevily se zprávy, že žije v Jordánsku, nebo - podle jiných zpráv - v bezpečnostním domě CIA na Floridě. Tyto "zprávy" je třeba považovat za nepodložené pověsti; co následuje, jsou však fakta.

Jak bylo uvedeno v programu "Nightline" stanice ABC minulý rok, tyto tři společnosti, v nichž Barbouti investoval, byly TK-7 z Oklahoma City, která vyrábí aditiva do paliva; Pipeline Recovery System z Dallasu, která vyrábí antikorozivní chemikálie na ochranu potrubí; a Product Ingredient Technology v Boca Raton, která vyrábí příchutě do potravin. Žádná z těchto společností nevypadala, že obchoduje s Irákem; vyhledal je Barbouti. Proč se o ně zajímal? Protože TK-7 měla technologie, které se daly použít pro výrobu paliva do tryskových letadel a do raket na tekutá paliva, jako jsou SCUD; protože Pipeline Recovery ví, jak povrchově upravit trubky, aby byly použitelné v jaderných reaktorech a továrnách na chemické zbraně; a protože jedním z vedlejších produktů při výrobě třešňové příchuti je kyanoželeznatan železitý, chemikálie, která se používá pro výrobu kyanovodíku, který je schopen proniknout filtrem plynové masky a ochranným oděvem. Kyanovodík použil Saddám Hussein proti Kurdům ve válce Íránu proti Iráku.

Barbouti byl víc než pouhým pasivním investorem a brzy začal společnosti tlačit, aby vyvážely nejen své produkty, ale také svou výrobní technologii korporacím, které vlastnil v Evropě, jejichž prostřednictvím, jak řekl obchodníkům, bude posílána do Libye a Iráku. Když toto prováděl, Barbouti se pokusil porušit zákon. Za prvé, USA zakázaly vyvážet do Libye cokoli, co podléhá embargu na vývoz do teroristických zemí. Za druhé, USA nařizují, že materiál tohoto druhu musí být poslán na místo určení, nikoli na přechodné místo, kde USA riskují ztrátu kontroly nad distribucí. Podle bývalého smluvního zaměstnance CIA Richarda Babayana se Barbouti koncem roku 1989 setkal s Ibrahimem Sabawaiem, nevlastním bratrem Saddáma Husseina a šéfem evropského ústředí zpravodajské služby Iráku, který byl nadšen prací firmy Pipeline Recovery a chtěl dovézt tuto technologii do Iráku, aby na začátku roku 1990 byla již na místě. A vlastník TK-7 přísahá, že mi Barbouti řekl, že vyvíjí atomové zařízení pro Kaddáfího, aby mohlo být použito proti USA jako odvetu za letecký útok proti Libyi v roce 1986. Barbouti také chtěl kyanoželezatan od Product Ingredient.

Barboutiovým pomocníkem při těchto investicích byl vývozce Don Seaton z New Orleansu, obchodní společník Richarda Secorda, pravicového generála americké armády, zbohatlíka na válce, který byl silně zapleten do aféry Írán-contra. Byl to Secord, kdo spojil Barboutiho s Wackenhutem. Barbouti se několikrát setkal se Secordem na Floridě a telefonní záznam ukazuje, že se z Barboutiho kanceláře několikrát telefonovalo na Secordovo soukromé číslo v McLeanu, Virginia; Secord oznámil, že Barboutiho zná. V současné době je partnerem washingtonského obchodníka Jamese Tullyho a Jacka Brenmana, bývalého plukovníka námořnictva a dlouhodobého pobočníka Richarda Nixona, jak v Bílém Domě, tak v exilu. Brenman se vrátil do Bílého Domu, kde pracoval jako ředitel administrativních operací v úřadě prezidenta Bushe. Odmítal odpovídat na opakované telefonáty ze SPY. Je zajímavé, že Brenman a Tully byli předtím zapojeni do uzavřeného obchodu za 181 milionů dolarů na dodávku uniforem pro iráckou armádu. Kupodivu zařídili, že uniformy byly vyrobeny v Cauceskově Rumunsku. Partneři při tomto obchodu byli bývalý generální prokurátor USA a zločinec v aféře Watergate John Mitchel a Sarkis Soghanalian, libanonský občan, narozený v Turecku. Soghanalian, který si získal důvěru Saddáma Husseina jako hlavní výrobce zbraní a představením vynálezce démonických zbraní pro Irák Geralda Bulla, si nyní odpykává šestiletý trest ve federálním vězení v Miami za ilegální prodej 103 vojenských helikoptér Iráku. Podle bývalého Wackenhutova agenta Davida Ramireze, společnost považovala Soghanaliana za "velmi hodnotného klienta."

Naneštěstí pro Barboutiho, žádná ze společností, v nichž investoval, nebyla ochotna poslat své produkty nebo technologii do jeho evropských poboček. To však nutně neznamená, že nedosáhl, co chtěl. V roce 1990 zmizelo 2.000 galonů kyanoželeznatanu z továrny na výrobu třešňové příchuti v Boca Raton. Kam se poděly, je záhadou; Peter Kawaja, který byl šéfem ochrany všech Barboutiho investic v USA, řekl SPY, "Nikdy jsme nebyli vykradeni, ale toto zboží nezmizelo samo o sobě."

Co tohle všechno má co dělat s Wackenhutem? Hodně: Podle Louise Champona, vlastníka Product Ingredient Technology, to byl Wackenhut, kdo hlídal jeho továrnu v Boca Raton, což je fakt, který potvrdil Murray Levine, Wackenhutův viceprezident. Champon také říká, a Wackenhut to také potvrzuje, že ochrana továrny se skládala z neozbrojených stráží. Wackenhutův mluvčí tvrdí, že to byla jediná práce, kterou pro Barboutiho dělali, protože jim prý nezaplatil.

Zdá se, že to není pravda. SPY získal čtyři šeky od Barboutiho pro Wackenhuta. Všechny byly vystaveny během deseti dnů v roce 1990: jeden 27. března na částku 168,89 dolarů, další 28. března v hodnotě 24.828,07 dolarů, další 5. dubna na 756 dolarů a poslední 6. dubna na částku 40.116,25 dolarů. Požádali jsme Richarda Kneipa, Wackenhutova staršího viceprezidenta pro podnikové plánování, aby nám vysvětlil, proč jeden strážný stál za rok 66.000 dolarů. Kneip nám to nedokázal vysvětlit. Podobně nedokázal vysvětlit, za co Wackenhut dostal pátý šek od další Barboutiho společnosti téměř dva roky předtím, než Wackenhut oznámil, že bude zabezpečovat továrnu v Boca Raton.

Dva bývalí agenti CIA, kteří byli tázáni odděleně, podali vysvětlení. Charles Hayes, který popisuje sám sebe jako "majetek CIA", říká, že Wackenhut pomáhal Baroboutimu vyvážet chemikálie do Iráku. "Zásobovat Irák byl původně dobrý nápad," tvrdil, "ale potom se to vymklo z rukou. Wackenhut to dělal jen pro peníze." Richard Babayan, bývalý smluvní zaměstnanec CIA, potvrdil Hayesova slova. Říká, že Wackenhutovy vztahy s Barboutim existovaly ještě předtím, než byla otevřena továrna v Boca Raton. "Barbouti byl v rukou Secorda z CIA a Secord povolal Wackenhuta, aby zajišťoval bezpečnost a ochranu Barboutimu při uskutečňování jeho exportních plánů." Wackenhut, říká Babayan, pracoval pro CIA, když Barboutimu pomáhal vyvážet zařízení na výrobu chemických a jaderných zbraní nejdříve do Texasu, potom do Chicaga a nakonec do Baltimore, kde byl náklad naloděn a poslán do zámoří. Toto všechno činí příběh o půlnočním konvoji Davida Ramireze, který jsme líčili na začátku článku, poněkud méně záhadný. SPY se dozvěděl, že tento vývoz se nyní stal předmětem společného vyšetřování USDA a celních úřadů.

Když jsme se George Wackenhuta zeptali, co bylo převáženo z Eagle Pass do Chicaga, ostrý a přímý předseda nejdříve tvrdil, že chránili nejmenovaného vládního představitele. O dva dny později Richard Kneip opakoval pohádku, kterou vyprávěl Davidu Ramirezovi - že kamion obsahoval poukázky na potraviny. Řekli jsme mu, že jsme mluvili s úředníkem z Ministerstva zemědělství, který nás informoval, že poukázky na potraviny jsou z Chicaga dopravovány do odlehlých oblastí, nikdy opačným směrem, a že potravinové poukázky, na rozdíl od peněz, jsou použity jenom jednou a potom jsou zničeny. Vše, co na to Kneip řekl, bylo, "Neprozrazujeme jména našich klientů."

Wackenhutovo spojení s CIA a dalšími vládními agenturami vyvolává několik znepokojivých otázek:Za prvé, používá CIA Wackenhuta k provádění operací, které má sama zakázané provádět? Za druhé, provádí Bílý Dům nebo nějaká další skupina v exekutivě prostřednictvím Wackenhuta nějaké operace, o nichž nechce, aby o nich věděl Kongres? Za třetí, byly Wackenhutovy důvěrné vztahy s vládou dány jeho pocitem bezpečnosti, nebo přímo znalostí citlivých nebo nepohodlných informací, které společnosti dávaly pocit, že je nad zákonem? Kongresové vyšetřování Wackenhutových aktivit v aféře Aleyska, od minulého listopadu, začíná vrhat určité světlo na způsob Wackenhutova podnikání; zkrátka, přišel čas, aby Kongres vyšetřil, jak daleko zasahují Wackenhutova chapadla.