Modré jablko (21)

       V chrámech zasvěcených po celém egyptském a řeckém světě Bohyni Duhy Nu často figuroval vyrytý kámen či loďka Luny s postavou okřídlené nebo andělské Isis. V Mari je tato bohyně zobrazena s modrými kameny, přičemž jeden je proměněn v Ten Zářící okolo jejího krku. Pro prastaré civilizace byl význam tohoto symbolu nu-clear/nu-kleární. Okřídlená bohyně Duhy přinášela vzácný dar lidstvu v lodi ve tvaru oblouku. Tento dar byl tajemstvím zářícího slunečního boha. V hebrejské historii se objevuje měsíční bohyně Nu-ah a její Oblouk (Arc) nebo Pandořina skříňka plná tajemství v příběhu Noemovy Archy (Ark), v níž Noe a jeho rodina bez úhony přežili Potopu. Genesis 9:8-17 vypráví, jak po Potopě Jehova slíbil Noemovi, že již nikdy nezničí lidstvo vodou a jako důkaz jeho 'úmluvy' natáhl přes nebe duhu. Později, Noe vysadil první vinohrad, vyrobil víno, opil se a ležel nahý ve svém přístřešku.

      Archa se znovu objevila za časů Mojžíše (cca 1 400 před Kristem) jako Archa Úmluvy, archiv pro Desky obsahující Deset Přikázání. Noemovo víno se vynořilo při Poslední Večeři Páně. Další hebrejský příběh týkající se Archy, slova nun a hroznů nám může poskytnout odpověď proč. V příslušné epizodě se Mojžíš a Izraelité nacházeli na cestě do Země Zaslíbené. Jehova jim přikázal zastavit se a vyslat vyzvědače.

      Jeden z Mojžíšových služebníků, Jozue, předchůdce Ježíšův, byl nazýván "Synem Nun". Spolu s doprovodem byl Jozue vypraven do údolí Eškol/Eschol ("údolí hroznu" jako u vína), kde sebral hrozen vína synům Enakovým (Anak), kteří tam žili. Hrozny přinesl Mojžíšovi.

      Nun a hrozen vína se později staly kryptogramy, jež měly nesmírný význam pro Esejce, kněžstvo, jehož členem byl Ježíš, a heretiky Gnostického Grálu, který chovali jako posvátný a tajný. Hrozen vína představoval symbol tajemství stvoření, tajemství zacházení s mateřskou substancí a symbol Grálu.

       Tato tajemství existovala před Potopou a byla 'přenesena' do nové civilizace. Stojí za povšimnutí, že jméno Jozue "Syn Nun" ve Starém zákoně je jménem daným v Novém zákoně jako Ježíš, přičemž význam jména "Bůh je můj spasitel". Nun (N) je čtrnáctým písmenem abecedy. To znamená 'ryba', jeden ze symbolů Ježíše. Websterův Slovník říká, že "nun" se také vztahuje k ptákům.

      Z popisu jejich cesty, popsané v Číslech a délce jejich putování ( 'magických' či iniciačních 40 dní), se zdá, že Jozue podnikl průzkum rozlehlé země, větší než je Svatá země, jež může být zmapována během mnohem kratší doby, než je 40 dní.

      Jozue a jeho doprovod si zejména všimli Hebronu, pohřebiště praotců, jejjichž kosti měly navždy "označit" toto území jako lidské. Hebron (nebo je to Heron?) se, k jejich zděšení, ukázal být vlastnictvím Enokových synů (Anak) - kteří jsou popisováni nikoli jako lidé, nýbrž jako obři!

      Sami obrové žili na místě zvaném Eškol, 'údolí hroznu'. V příběhu připomínajícím Jacka a fazolku se dovídáme, že když zvědové dorazili do země obrů, ukradli větev obtěžkanou hrozny. Tato modrá jablka jsou tak velká, že je zapotřebí dvou mužů, aby je nesli! Tato událost je námětem Poussinovy malby.

     Podle úžasného vyprávění Tatiany Kletzky-Pradere v průvodci po Rennes - Rennes-le-Chateau: A Visitor's Guide - projdou přesně v poledne 17.ledna Sluneční paprsky obrázky na barevném skle kostela Máří Magdaleny a promítnou na protější zeď strom obsypaný kulatým ovocem připomínajícím jablka.

      Tento ohromující efekt nabírá pozoruhodného významu, jak se Slunce pohybuje po místnosti. Když se posunuje zleva doprava, ovoce mění svou barvu z modré na červenou - všechno, kromě tří kusů, které zůstávají modré. Tento senzační výjev je velice krátkého trvání. Nejprve se stane rozmazaným a pak docela zmizí.

      Bůh slíbil Izraelitům zemi oplývající mlékem a medem. Tyto hrozny byly jistě zdravou zálohou! Člověk by řekl, že vyzvědači se vrátí k Mojžíšovi s nadšením ohledně jejich budoucích vyhlídek. Místo toho se však dovídáme, že po svém návratu zvědové radí Mojžíšovi, že napadnutí této země by bylo noční můrou.

      Proč? Města jsou nedobytnými tvrzemi; jsou "obehnaná zdmi" a "převeliká". Ale to není všechno. I kdyby překonali zdi, nic by je nedokázalo připravit na spatření obyvatel vinic.

      "Viděli jsme tam Enakovy děti", svěřovali zvědové, "viděli jsme obry", ty muže nesmírné velikosti, "syny Enakovy", kteří "pocházejí z obrů". Mluví, jakoby se třásli jen při jejich zmínce. "Ach, ti příšerní obři! Když jsme jim byli nablízku, sami jsme si připadali jako luční kobylky."

      Jaké karnevalové představení mohli asi tito zvědové spatřit?

      Odpověď získáme, když rozšifrujeme původní hebrejské slovo nephilim, užívané k popisu obrů. Toto zvláštní slovo nephilim bylo věky nesprávně překládáno jako 'obři', což vedlo k četným chybným výkladům příběhů Starého zákona. Vynikajícím příkladem tohoto nesprávného použití je Genesis 6:4, kde se dovídáme:

      "Nephilim byli na Zemi v těch dnech, ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteří zdávna byli, muži na slovo vzatí/muži dobrého jména/muži proslulí (men of renown)."

      Nephilim není jediným slovem této pasáže, jež bylo nesprávně pochopeno. Jak poukázal sumerský odborník Zecharia Sitchin  ve Dvanácté planetě/The Twelfth Planet, dalším vskutku respekt vzbuzujícím slovem, které bylo nesprávně přeloženo, je slovo objevující se na posledním řádku 'renown' (pověst, dobré jméno, uznání...).

      Správné pochopení těchto dvou slov způsobí převrat v historii Země. Toto druhé slovo, shem, je špatně vykládáno jako renown. Takže jsme zdědili falešný odkaz, že Nephilim byli muži dobrého jména, přičemž ve skutečnosti slovo shem znamená 'ten, který stoupá', jako v raketoplánech (či světelných tělesech).

      Jakmile odstraníme nesrozumitelný jazyk, okamžitě rozpoznáme, že to, co nám ve skutečnosti Genesis 6:4 a Kniha Danielova říká je, že Nephilim, Synové An-Aka (Děti Danielovy), prastará hvězdná stvoření, byli v těch dnech na Zemi. Oni, a jejich děti, kříženci lidí a mimozemšťanů - žili v údolí poblíž vinohradů, které dávaly obrovské magické hrozny.

      Sumerové říkali těmto Nephilim A-nun-naki, což se doslova, jak jsme viděli, překládá jako 'ti, kteří z nebes na Zem přišli'.A-nun-naki má velice blízko k 'synům An-Aka/Enaka' a také (ne náhodou) k Ana-sa-zi, jménu předků Hopi  Indiánů z amerického jihozápadu, jejichž jméno znamená 'ti mírumilovní'.

      Podle sumerského mýtu Mari/Inanna obdržela desky od boha stvořitele jménem E.A nebo Enki, klíčové postavy sumerské mytologie i našeho příběhu. E.A byl součástí vlny bohů, jimž Sumerové říkali A-nun-naki, 'ti, kteří přišli na Zemi z Nebes' při hledání zlata, vzácných kovů a radioaktivních materiálů, jako uran a kobalt. Poslední jmenované byly popisovány jako "modré kameny"  Dolního Světa, jež dokázaly proměnit člověka v El či "Zářícího".

      E.A je běžně zobrazován, jak se vynořuje mezi dvěma horami a dvěma sloupy. Z ramen tohoto Boha Moudrosti vyzařují paprsky a pod ním se nachází proudy.

Sluneční bůh se objevuje mezi dvěma sloupy s kouzelnou hůlkou nebo větví v ruce

Inanna (s křídly) a E.A (s rybou plující kolem něj) stojící vedle, a sluneční bůh se objevuje mezi dvěma sloupy s kouzelnou hůlkou nebo větví v ruce

Enki byl také nazýván Oannes (Holubice) a byl zobrazován jako napůl člověk, napůl ryba

       Neměli bychom být překvapeni při zjištění, že tito zářící Nephilim obývali svatou zemi. Sumerské záznamy a artefakty rozšifrované Sitchinem dokazují, že mnoho měst v této oblasti bylo původně založeno Nephilim (A-nun-naki nebo Elohim), včetně Jeruzaléma (Města Míru), který podle Sitchina není ničím menším než A-nun-naki mezihvězdným centrem spojení!

- pokračování -