Nejvyšší Tajemství (19)

Icke David

Icke David

autor

22.05.2007 Exkluzivně

        Scythiáni, další Árijská skupina, se také přesunula severně od Kavkazu do Evropy, kde bylo jejich jméno změněno Římany kvůli jejich odlišení od ostatních národů. Posvátné emblémy Scythiánů zahrnovaly hada, Tura (Nimrod/Taurus), oheň (Slunce, vědění) a Tho nebo Theo, boha, jehož Egypťané nazývali Pan. Římané říkali Scythiánům Sarmatové a Germáni z latinského slova Germanus s významem 'upřímný'. Scythiáni byli tedy známi jako 'Upřímní Lidé' a ze slova Germáni samozřejmě dostaneme Němec a Německo. Změna jména je doložena v písemnostech římských historiků - Pliny a Strabo. Anglosasové, kteří vpadli do Británie, byli také Římany nazýváni Germáni. Země zvaná Staré Sasko je dnešním Německem a Nizozemím. Anglové a Sasové vzešli z jednoho genetického zdroje - bílých Cimmeriánů a Scythiánů z Kavkazu a Středního/Blízkého východu. A stejně je to s Vilémem Dobyvatelem a jeho Normany, posledním národem, který vpadl do Británie v roce 1066 při bitvě u Hastings.

 

      Pojmy Norman a Normandie vznikly ze slova Norse lidé čili Seveřané, neboť přišli ze Skandinávie, aby se zmocnili této oblasti Francie. Příběh skandinávského hrdiny Odina říká, že přišel z Asalandu či Asaheimu, což náhodou odpovídá zemím Scythia a toto území můžeme nalézt v Árijské Indii. Říká se, že odtud táhl Odin okolo roku 200 až 300 se svou obrovskou armádou na sever, aby si podrobil Švédsko. Jeho armáda se jmenovala Svear a ve švédštině je tato země stále nazývána Sverige, Země Svearů.

        Další skupina Scythiánů, kteří vešli ve známost jako Sakka, se vydala východně od Kavkazu a šla ve stopách ranějších Árijců až dosáhla čínských hranic v roce 175 před Kristem. Přibližně v tomto období vypovídají čínské záznamy o národu zvaném Sai-wang nebo Sok-wang, který byl donucen k opuštění Indie. Sok-wang znamená 'princové Sakka'. Záznamy naznačují, že tito Sakka se stáhli na jih do Indie skrze horské průsmyky z Afgánistánu a mince datující se do doby okolo 100 před Kristem potvrzují, že Sakka království vzniklo v dolních nížinách Indu, mezi Kašmírem a Afgánistánem. Opět není náhodou, že buddhistické náboženství se vynořilo ze zemí obývaných Sakka (Árijskými Scythiány).

      Přinejmenším do roku 500 před Kristem žil kmen zvaný Sakyas v oblasti, kde se údajně o 63 let dříve narodil Buddha. Gautama (Pán Buddha) byl zván Sakyashina, Sakamuni, Sakya mudrc, Sakya učitel a lev kmene Sakya. Všechno toto velmi nabyde na významu, když se podíváme na jediný původ všech velkých, a většiny malých, náboženství a jejich 'hrdinů'. Scythiáni/Sakka a Cimmeriáni/Cimbri byli ve skutečnosti jedni a titíž lidé a tato skutečnost je potvrzena nápisy vyrytými do skály Behistun v horách Zargos na staré stezce karavan vedoucí z Babylonu. Vyrytí nápisů bylo na příkaz Daria Velkého okolo roku 515 před Kristem a byly zapsány ve třech jazycích - babylonském, elamitském a perském. Kdykoli elamitská a perská verze říkají Sakka, Peršané/Babyloňané používají termín Cimiri.

      Takže tyto Árijské národy, pod různými jmény se stejným náboženstvím a stejnými náboženskými hrdiny pod různými jmény, expandovaly z místa svého původu na Kavkazu a ze Středního a Blízkého východu, a šly po zemi do Evropy, Indie a až do Číny. A mezi nimi byly reptilo-lidské rody, které bojovaly za nadvládu, a nakonec ji získaly, aby mohly ovládat běh událostí jako králové, královny, knězi a vojevůdci pod společným označením, které já nazývám Babylonské Bratrstvo. A to, že Babyloňané byli součástí Árijské rasy potvrdily prastaré nápisy a tituly.

      Kassi nebo Cassi byl titul poprvé použitý Féničany okolo roku 3 000 před Kristem a byl přijat Babyloňany, kteří vládli Mezopotámské říši. Kassi se také objevuje jako osobní jméno Féničanů v Egyptě a Cassi byli zdrojem inspirace pro vládnoucí krále známé v před-Římské Británii jako Catti, přičemž jeden z nich razil mince 'Cas' zobrazující slunečního-koně a další sluneční symboly.

      Tato Árijská expanze byla započata už v roce 3 000 před Kristem, pravděpodobně dříve, námořnickou větví, Féničany. Byli to technologicky vyspělí lidé, kteří jsou oficiální historií odsunováni na okraj a toto konání zahalilo jejich pravou identitu. Jsou však zásadním článkem pro pochopení toho, odkud pocházíme a kde se nyní nacházíme. Byli to právě oni, kdo přinesl své genetické linie a svoje vědění do Evropy, Skandinávie a Amerik, tisíce let před Kristem.

      Jejich příběh vypráví L. A. Waddell ve své knize The Phoenician Origin Of Britons, Scots And Anglo-Saxons / Fénický původ Britů, Skotů a Anglosasů. Waddell byl členem Královského antropologického institutu a strávil život zkoumáním důkazů. Objasňuje, že Féničané nebyli semitskou rasou, jak se dříve věřilo, nýbrž bílou Árijskou rasou. Prozkoumání fénických hrobek odhaluje, že byli dlouho-hlavou Árijskou rasou a naprosto odlišným typem rasy, než jsou Semité.

        Féničané starého světa cestovali po moři ze svých základen v Malé Asii, Sýrii a Egyptě, aby se usadili na ostrovech ve Středozemním moři, jako je Kréta a Kypr a také Řecko a Itálie. Byli to Féničané, kdo přinesl vědění, které se později vynořilo jako minoánská civilizace na Krétě, klasické Řecko a římská Itálie. Byli také 'mozky' za mnohým z egyptské kultury tohoto období předtím, než toto vědění bylo ukradeno plazovci.

       Egypťané znali Féničany jako Panag, Panasa a Fenkha. Řekové jim říkali Phoinik-as a pro Římany byli Phoenic-es. Zde máme jednoduché vysvětlení, proč Egypťané zobrazovali mnoho ze svých bohů s bílou kůží a modrýma očima, přesně tím stejným způsobem jako to dělaly další kultury po celém světě. Tato vyspělá rasa, zvaná Féničané, měla bílou kůži a často také modré oči, stejné jako kříženci plazovců a lidí a zdálo by se, že také stejné jako rasa z Marsu.

      Máme tedy skandinávské rasy, které byly dosazeny Féničany a dalšími národy stejné krve a obecnou lokalitu. Zde také leží původ výmyslu Árijské 'Nadřazené Rasy', jíž byli posedlí nacisté a tajné společnosti, které je vytvořily. Dodnes je hrdinou tajné zednářské společnosti mýtický Hiram Abif, takzvaný stavitel Chrámu krále Šalamouna. Abif byl údajně Féničan. Dědeček slavného egyptského faraóna Achnatona, otec Tutanchamona, byl vysoký fénický kněží.

      Fénix, bájný pták Egypta, byl ve skutečnosti Slunečním ptákem Féničanů, emblémem Slunečního Boha, Bil nebo Bel, a jak byl později symbolizován - pávem nebo orlem.29 Nedávno se vynořily důkazy o pyramidách na Marsu, když vědci z NASA, Vincent DiPietro a Gregory Molenaar, objevili šest obrovských pyramid, jako jsou ty v Egyptě, v oblasti Cydonia na Marsu.30 Dávalo by smysl, že tatáž Marťanská rasa se stejnými znalostmi by také postavila pyramidy po svém příchodu na Zemi, a totéž by mohlo být řečeno o Anunnaki, jestliže, jak se dohaduje Zecharia Sitchin, a já s ním souhlasím, měli svá sídliště na Marsu.

        Féničané nebyli omezeni na region Středozemí a Střední východ. Přistáli v Británii okolo roku 3 000 před Kristem a nepochybné artefakty Féničanů byly nalezeny v Brazílii, stejně tak jako pravděpodobné pozůstatky po Egypťanech v Grand Kaňonu v Americe. Féničané dorazili do Amerik tisíce let před cestou Krištofa Kolumba. Důvod, proč domorodé legendy Amerik hovoří o vysokých 'bílých bozích' přicházejících z moře a přínášejících pokročilé znalosti je  - protože přesně to se stalo, pokud vynecháte ten kousek o bozích.

       Byla to Árijská rasa a reptilo-Árijci z východu, kteří přistáli v Amerikách před tisíci lety - stejná Árijská rasa nebo 'bohové', kteří, jak tvrdili Sumerové, jim po povodni darovali svou civilizaci. To je také důvod, proč byli pozdější bílí útočníci, kteří následovali po Kolumbovi, udiveni při zjištění, že domorodé národy amerického kontinentu měli v zásadě stejné náboženské příběhy a mýty jako oni. To je nyní dokonale objasnitelné. Pocházely ze stejného zdroje - Árijské rasy známé jako Féničané mezi mnoha dalšími jmény - jako Sumerové a Hittité - s reptilo-Árijskými rodovými liniemi.

      Zdá se, že kdysi dávno také došlo k přímé invazi plazovců do Amerik. Důkazy o vyspělé rase, která věděla, že Ameriky existují, přicházejí se staletí starými mapami jako je Hadji Ahmed Portolan Mapa, sestavená v roce 1519, která zobrazuje severoamerický kontinent s širokým chodníkem spojujícím Aljašku a Sibiř. Je tam také přesný nákres Antarktidy bez ledu.

      Příchod Árijských Féničanů do Británie také odpovídá vybudování velkých kamenných kruhů a observatoří jako Stonehenge a Avebury ve Wiltshire, přestože někteří badatelé prohlašují, že byly postaveny mnohem dříve. Vyspělí Féničané-Sumerové, kteří měli vysoce rozvinuté znalosti astronomie, astrologie, posvátné geometrie, matematiky a sítě čar magnetické přitažlivosti Země, znamé jako globální energetická mřížka - měli veškeré znalosti nezbytné k vybudování těchto velkých staveb.

- pokračování -


(c)1998 David Icke

(c)2007 Translation Adriana Křížová

Další díly