Jednou z nesmírně zajímavých historických osobností je Apollonius z Tyany. Tento muž se narodil roku 17 křesťanského letopočtu. V roce 66 byl vypovězen z Říma. Vydává se na cesty a míří si to rovnou do Indie, aby se později vrátil do Řecka. Není rozhodně bez zajímavosti, že po návratu z Indie projevu abnormální schopnosti. Je zaznamenán případ kdy v roce 96 vidí na dálku vraždu císaře Domiciána. Nakonec mizí ze světa aniž by bylo možné najít svědky jeho smrti či jeho hrob. Ví se pouze, že se tak stalo mezi devadesátým a stým rokem jeho života. Je nasnadě otázka. Co činil tento muž v Indii a vůbec na kterých místech se v Indii pohyboval ? V jeho životopise se tradují tato slova, která prý po návratu z těchto cest učinil:
"Viděl jsem lidi, kteří bydlí na Zemi a přece to není Země. Chráněná ze všech stran a přece bez jakékoliv ochrany, kteří nemají nic víc než to co máme my všichni."
Město, které navštívil, se prý jmenovalo Taronas. Jak je zřejmé tento název rozhodně není indického původu a co více nikde není a nebylo o něm ani zmínky. Apollonius z Tyany ve svých pamětech dále říká: " Viděl jsem zvláště model sluneční soustavy, vytvořený bytostmi duchovně nadřazeným lidem, který se pohyboval bez jakékoliv opory pod kupolí chrámu. Také jsem viděl čtyři "živá kola", zařízení pocházející "odjinud" (co je míněno tímto slovem - toť zůstane asi věčnou otázkou) a sloužící k přenášení poselství od bohů". Tito bohové byli údajně superinteligentními bytostmi a nikoliv lidmi v našem pojetí. Zemi prý opustili a poté uvedli do chodu lidskou civilizaci. Tak toto píše Apolonius zhruba před 2000 lety !!
Je zajímavé, že po návratu do Řecka se Apollonius začal nápadně zajímat zvláště o zbytky pokročilých civilizací, které bylo v jeho době ještě možno nalézt. Co bylo podnětem k této jeho činnosti ? Je známé, že také navštívil Krétu a poté i Sicílii aby nakonec podle dochovaných informací zbytek svého života strávil v Egyptě.
Z dochovaných střípků informací je zřejmé, že po celý svůj život prováděl takovou činnost, která odnepaměti nese přívlastek "zázraky" a projevuje zcela zřejmě parapsychické schopnosti. Rovněž tak léčil tělesně i duševně nemocné. V Alexandrii například popsal na dálku požár chrámu v Římě a když došly zprávy jeho vize byla přesně potvrzena. Také se mu přičítá schopnost vyprostit "oheň" z etheru. S největší pravděpodobností se zde jedná o tzv. "tajný oheň alchymistů", který Židé nazvali "Gloria Dei".
Také je zadokumentována scéna kdy zcela rezolutně odmítl vstoupit na palubu lodi, o které prohlásil, že se potopí. Nikdo ho nedokázal přesvědčit o opaku. Bohužel..ona loď se záhy skutečně potopila. Asi nejznámější je případ, který se odehrál před soudním tribunálem kdy byl obviněn z čarodějnictví s desítkami svědků. Tento případ je velmi podobně zadokumentován. V době kdy soudní tribunál předčítal rozsudek se Apollonius z Tyany stal neviditelným a takto velmi pohodlně opustil soudní budovu !!! Je pozoruhodné, že on sám všechny tyto jevy považoval za zcela přirozené a naprosto sekundární povahy.
Podle dochovaných informací se spíše podobal Indovi nežli Řekovi. Existují dva jeho dochované portréty a jedna busta. Všude je shodně zobrazován s dlouhými vousy a vlasy. Neví se pořádně ani z čeho žil , neboť zcela rezolutně odmítal dary. Stále dělal narážky na "znalosti pocházející od Bohů" a na jakousi "démonickou energii".
Tento obdivuhodný muž napsal mnoho dopisů, většinou zašifrovaných (upřímně řečeno po to po všem co je o něm známo se tomu ani nedivím). Co je pro nás rozhodně zajímavé je, že se množství těchto dopisů uchovalo. Devadesát pět je jich citováno ve velké většině vydání Appolonia. Jeden z nich je obzvlášť zajímavý - je to dopis číslo 17. Například se v něm píše: "Peršané nazývají ty, kteří mají božské schopnosti, Mágové. Mág je tedy ten, který je představitelem Bohů či ten, který sám má božské vlohy." Také napsal množství knih, které se však dochovaly jenom v nepatrných artefaktech. Mezi tyto spisy například patří "Kniha oběti", kde například radí, aby se Bohům nepřinášely žádné oběti, že jediná oběť hodná Bohů je užívání rozumu !! V jedné ze svých poznámek Apollonius píše: "Nikdy nezapomenu na své učitele. Cestuji napříč světem a učím, co jsem se naučil."
Apollonius byl vlastně současníkem Krista. Rozhodně se dá považovat za historickou osobnost. Pátráme-li však po podivných osobnostech nemusíme chodit zase až tak daleko do minulosti.
Armand ROBIN. Kolik nadšenců i badatelů se snažilo rozluštit je podivuhodný krátký život a vnést trochu světla do těch mnoha podivností, kterými je tento člověk obklopen. Co všechno víme ze střípků sesbíraných informací, které jsou nám k dispozici? Mnoho ne, ale přece jenom něco....
V padesátých letech tohoto století přichází do Paříže mladý Bretonec . Záhy projevuje úžasný až nepřirozený talent na jazyky. Naučí se jich celkem 26 !!! A to tak perfektně, že je považován za nejlepšího bulharského i svahilského básníka XX. století. Sám skládá básně ve francouzštině. (Tyto básně vyšli například v nakladatelství Galimard pozn. autora). Jenomže ! Jenomže za podivných okolností z ničeho nic přestaly být k dostání a rukopisy zmizely. Robin projevuje také značné parapsychické vlohy: telepatii, jasnovidectví a předvídání budoucnosti. A jednoho dne se stala velmi záhadná událost.
V den neuskutečněného summitu v roce 1961 v Paříži Chruščev zveřejnil události s americkým špionážním letadlem U-2 a pak přerušil jednání. A pak... v Paříži plné policistů se strážníci vrhli na Robina a ubili ho k smrti !!! Sami při tom nevědí proč ! Neuvěřitelné, ale možné. Polomrtvý Robin je převezen na policejní stanici kde si ho nikdo nevšímá. A zde tiše v agónii ze které se již neprobral umírá.
Při projektu natočit o této záhadné osobnosti film vychází najevo, že dokonce ani popisy jeho zevnějšku nenáleží jediné osobě !!! Střípky různých postřehů, které se k němu vztahují jsou velmi zvláštní pro jejich "cizinecký" ráz. Při snaze dát dohromady, alespoň jakousi byť neúplnou mozaiku jeho života veškerá snaha je předem odsouzena k ztroskotání. Prostě to není možné. O to už se do dnešní doby snažili mnozí a bezvýsledně. V poslední době v odborných kruzích panuje zcela vážně názor, že Robin nebyl osobou, ale FUNKCÍ ! A já se na tomto místě zcela vážně ptám. Kdo byl Armand Robin ?!
Navrhuji udělat takovou malou cestu kolem světa za Neznámými a Podivuhodnými přinejmenším s dvěma zastávkami. Pojďme se tedy nejdříve podívat do USA. Zde v letech 1880 až 1958 žil muž o kterém přinejmenším je možno říci, že v této době byl snad jediným, který byl spřízněn s ovzduším. O co jde ? Poslyšte tedy příběh, který se skutečně stal a který je mimořádně pečlivě zadokumentován.
Charles Mallory Hatfield uměl dle libosti přivolávat déšť s tím, že toto své neobyčejné tajemství si navždy nechal pro sebe . Oficiální věda sice tvrdí, že toto jde pouze patentovanými metodami jejichž metoda spočívá v tzv. pulverizací krystalů z letadla. Nicméně Hatfield celému světu dokázal, že to jde i jinak.
V roce 1902 je obchodním cestujícím s šicími stroji. Nikdy nestudoval, ale přesto je známo, že velmi četl a mnoho času trávil pohledem na oblohu kdy byl ve stavu jakéhosi vytržení. Byl velmi tichý a skromný. Jako přivolávač deště pracuje poprvé v roce 1903 poblíž Los Angeles. V průběhu dvaceti pěti let uzavřel přes pětset smluv v ceně od padesáti do deseti tisíc dolarů !!! Vždy podle toho kolik může zákazník zaplatit aniž by se tím poškodil. Dle mého názoru velmi zvláštní metoda. Městská rada v Los Angeles ho požádala, aby naplnil vodní rezervoár. Hatfield získal záhy dvacet pět decimetrů deště a v rezervoáru voda stoupla o šest metrů.
Pověst o našem hrdinovy se rychle šířila světem. V roce 1906 na Aljašce vyschly potoky. Zlatokopové se skládají, aby mohli zaplatit přivolávače deště. Za třicet šest hodin poté co se Hatfield pustil do práce sestoupil spásný déšť. Píše se rok 1922 a Itálie prožívá velmi suché období. Samozřejmě Hatfield přijíždí na pomoc. Během několika hodin na místech kde kde náš Neznámý pracuje se spouští tolik očekávaný déšť a úroda je zachráněna. Hatfieldova sláva je celosvětová. V Mohavské poušti v Kalifornii získal za tři hodiny metr deště. Neuvěřitelné , ale přesto jasně zadokumentované.
Dne 22. ledna 1958 umírá v Kalifornii. Během svého života byl nesčetně krát dotazován na techniku své práce. Nikomu ji nesdělil. Podle stávajících informací existuje exaktně zadokumentována na 2000 zdařených případu kdy Hatfield přivolal déšť. Na druhé straně neexistuje jediný případ kdy by jeho tajemná metoda selhala !!! Přesto přese všechno naše milá věda není schopna připustit úspěch jeho metody. Přesto je zaznamenána jedna velmi zajímavá věta, kterou tento člověk při jedné příležitosti prohodil. "Lidé budoucnosti zjistí, že atmosféra naší planety je živý organismus se svou vlastní psychikou. Až se tak tak stane bude má metoda znovu objevena..." Tento obdivuhodný muž by si zcela určitě zasloužil, aby se věda k němu sklonila. je škoda, že to neudělala dokud byl ještě čas.
Je-li přivolávání deště záležitost velmi zajímavá přesto by mohla být našim rozumem ještě snad pochopitelná oproti tomu co se jednoho času odehrálo v Austrálii. Všechno má na svědomí Australan Louise Rodgerse. tento člověk je doslova chodící legenda. Nikdy se nezjistilo kde a kdy se narodil. Na scéně tohoto světa se objevil zcela náhle aniž lze vystopovat jeho minulost. Je pouze známo, že v roce 194 zemřel ve válce. Čím je tento muž tak zajímavý? Pouze tím, že byl byl notoricky spatřován na několika místech najednou a mnohdy šlo o vzdálenost tisíce kilometrů !!!
Když se celá záležitost začala stávat již neudržitelnou ujmul se celého případu doktor Martin Spencer, ředitel australského Ústavu pro psychická bádání . Paralelně s ním zahájila vyšetřování i Policie. Jenomže Rodgers, ale vůbec nestál o to, aby se o něm stále mluvilo a už vůbec nechtěl budit takovou pozornost. Byl ze všeho velmi, ale velmi rozpačitý. Nakonec souhlasil, že zůstane v Malbourne tři týdny pod policejním dohledem. Pak se však objevil v Sydney a najmul si hotelový pokoj?! Soukromý detektiv pověřený jeho dohledem telefonuje Spencerovi: "Rodgers je tady v Sydney". "Tak to bych se tedy divil", řekl Spencer, "vždyť sedí přede mnou. Právě společně obědváme v Melbourne."
Toto způsobilo všeobecnou paniku a myslím si osobně, že se vůbec není čemu divit. Přesto se Rodgers rozhodl, že se propůjčí ještě k jednomu testu, ale s podmínkou že mu již dají pokoj. Je na místě otázka. Bál se snad, že upoutá něčí pozornost ?
Jak již bylo řečeno 12. dubna 1937 zavřeli Rodgerse do Spencerovi kanceláře. Byl přítomno několik očitých svědků. Vše se odehrálo v Melbourne. Rodgers říká Spencerovi: "dejte mi heslo, první slovo, které vás napadne". Spencer říká: "Šeřík". A přichází čekání. Po chvíli zazvoní telefon. Spencer bere sluchátko. Naproti němu ve vzdálenosti čtyřech metru sedí v křesle usmívající se Rodgers a dívá se na Spencera. Ve sluchátku se ozve: " Pan Spencer ? Rodgers byl právě spatřen v Sydney na jedné ulici. Jde k telefonnímu automatu a chystá se vám volat". Po chvíli opět zazvoní telefon. " Tady Rodgers", řekl hlas v telefonu. Spencer se nevěřícně střídavě dívá na sluchátko a na Rodgerse, který sedí před ním. Hlas je naprosto totožný. "Jste tam ještě, pane Spencer", ozve se opět ve sluchátku. "Heslo je šeřík".
Dále už nic není. Slib byl dodržen a ve výzkumu již pokračováno nebylo. V roce 1942 Rodgers zemřel v boji. Jeho tajemství zemřelo s ním. A možná kdo ví třeba je stále mezi námi.
Co říci na závěr. Chtěl jsem cosi naznačit...možná, možná se mi to podařilo. Každopádně jak se říká: Chytrému napověz... Vlastně abych nezapomněl. Kdyby vás jednoho třeba zimního večera zastavil a oslovil neznámý člověk s nabídkou schůzky za účelem něčeho velmi, ale skutečně velmi zajímavého zkuste na chvíli zapomenout na logiku věci. Možná vás právě oslovil jeden z NEZNÁMÝCH - TAJEMNÝCH. Těch, kteří jsou mezi námi.
Prameny:
Jacgues Begier: Víza na jinou zemi
Jacgues Bergier: Les Extra-Terrestres l´ Histoire
Jacgues Bergier, Louis Pauwels: Jitro kouzelníků
partner Matrix 2001
