Modré jablko (12) - Kniha v kameni

       Poté, co jsem si půl hodiny prohlížel Jean Lucovy obrázky Egypta, jsem ve 12:55 opustil jeho domek a vydal se na krátkou procházku, jejíž cílem byl kostel Máří Magdaleny, jenž měl znovu otevřít ve 13:00. Cesta pro pěší se klikatí okolo Zahrady utrpení. Sauniere navštívil v slavné léčebné centrum Lurdech (3 hodiny autem) v roce 1858 a byl ohromen přenosem hojivé energie, ke kterému tam docházelo. Pokusil se přenést tutéž zkušenost do Rennes. Tak v blízkosti kostela vybudoval Boží muka. Kalvárie je vytvořena ve tvaru čtyřstěnu či trojúhelníku, ve středu je umístěn kříž, na jehož vrcholu býval obrovský prstenec, z něhož vystřelovaly zlaté paprsky. Toto unikátní slunce je už samozřejmě dávno pryč. Za sebou jsem uslyšel na křupajících kamíncích kroky. Byl to Jean Luc. "Zapomněl jsem zmínit", volal Jean Luc. "Podívejte se na dvojčata, až vstoupíte do kostela." Přesně v jednu hodinu se konečně objevil nešťastnější člověk na světě, beze slova mi odemknul dveře kostela.

Kniha v kameni

       Kdokoli se pokusí přečíst tuto 'knihu v kameni' od začátku do konce, bude trpět závratí zastavte-kostel-chci-vystoupit. Má být zběžně prohlédnuta, strávena, podprahově vstřebána jako knihovna, řekl mi Jean Luc:

       "Napni tykadla a prociť to místo, spoj se s ním", navrhoval mi jeho hlas. Nastavil jsem své mentální satelity na příjem a držel jsem se výstrahy "dívej se na dvojčata".

       Mé smysly se zaměřily na přední část kostela k průzkumu maleb Josefa a Marie, každý z nich po jedné straně oltáře a každý z nich držící chlapečka-dvojče v rukou.

       "To je divné", pomyslel jsem si o dvojčatech.

      Legenda praví, že Ježíš měl bratra dvojče, snad Tomáše ('dvojče'). Někteří lidé se domnívají, že Leonardo da Vinci namaloval Ježíšovo dvojče na svém slavném obraze Poslední večeře. Da Vinci byl posledním Velkým Mistrem Převorství sionského. Říkal jsem si, jestlipak požádali také Sauniera, aby zde zachoval živé toto poselství 'dvojčete'.

      Ve své fascinující knize The Templar Revelation/Tajemství templářů1 Lynn Picknett a Clive Prince poukazují na to, že ústředním tématem da Vinciho malby je tvar, který utváří Ježíš společně se záhadnou ženou - obří, roztažené 'M'. Je tato žena Máří Magdaléna?

      Moje múza mne stále nutí chtít přidat I nebo sploupek k M, i když si nejsem přesně jist proč. 'M' je astrologickým znamením pro Virgo, Pannu, což byla původně Isis. Je M odkazem na Školu mystérií Isis?

      V hebrejské abecedě je ústředním písmenem M. Mem znamená voda, obzvláště voda Matky. V irském jazyce je Mem nazýváno M-Vin. Vin je předponou pro vino, čili víno. M také představovalo M-phalos nebo Omphalos, koncentrovanou esenci Matky.  Omphalos je také navel-(s)tone/pupeční (kámen)tón, Matrix/děloha, Delphus/děloha, střed Země (kde Ježíš zemřel přesně na místě, kde rostl Strom života v prapůvodní zahradě).

       Umístil tam Leonardo 'M' jako odkaz na svou hlubokou znalost M-Isterií Modrých Jablek (M-Isteries of the Blue Apples)?

       Jak jsem zvažoval tuto otázku, náhle se mi dostalo odhalení. To nejsou Josef a Marie vyobrazeni v přední části kostela. Je to Ježíš s Máří Magdalenou a jejich dvojčata.

       Po své levici jsem měl sochu Jana Křtitele křtícího Ježíše. Je podivné, že Jan křtí Ježíše stříbrnou lasturou srdcovky a neprovádí tradiční úplné ponoření do vody.

      Pohotovostní bzučák mi zvonil v hlavě. Zrovna tak jako tato dětská říkanka:

       "Mary, Mary quite contrary, How does your garden grow? Silver bells and cockle-shells, And pretty maids all in a row." /

      "Mary, Mary, úplně jiná. Jak se daří tvé zahrádce? Stříbrné zvonky a srdcovky, a krásné dívky všechny v řadě."

      "Pretty maids/krásné dívky" jsou Mer-Maids/mořské panny nebo Mari-Maids z folklórních tradic - moudré bytosti z Vody-Matky Mari, napůl ženy napůl ryby, jejichž zpěv byl hudbou sedmi nebes.

       Tato scéna je naprosto bizarní!

• Proč křtí Jan Ježíše stříbrnou mušlí místo naprostého ponoření do vody?
• Co je stříbrná mušle?
• Mohla by mít něco společného se zakázanou léčebnou moudrostí bílého kovu 'antimonu', o němž učili lidstvo Padlí Andělé?
• Nebo by to mohlo být palladium, jméno Sloupu LÁSKY (Pillar of AMOR) Vestálek,  což je také stříbrně bílý kov?
• Mohla by tato mušle reprezentovat magickou rtuť kovotepců a alchymistů, jež proměnila olovo (nečisté duše) ve zlato (čisté duše)?
• Zasvěcuje ve skutečnosti Jan Ježíše do nějaké tajné alchymistické procedury, která způsobuje, že zahrada (duše) vzrůstá?

       Moje analytická mysl převzala vládu. Ježíš se sklání stejně jako Ďábel, ale obráceně. Ježíš zírá na šachovnici.

      "Hmm," pomyslel jsem si. Ježíš a Ďábel zrcadlí obraz jeden druhého hrajícího šachy.  Co to má být?

Kristovo kázání na hoře

        Udělal jsem pár kroků směrem k přední části kostela, abych se rozhlédl a prozkoumal nádhernou fresku na zadní (západní) stěně. Ježíš je vyobrazen, jak stojí na vrcholu hory. U jeho nohou leží pytel s obilím.

       Tento pytel obilí v sobě skrývá zajímavou potravu pro myšlení. Sionský pergamen obsahuje dvě slova 'REDIS BLES'. Jedno ze starých jmen pro Rennes-le-Chateau je 'Redis' a 'bles' je francouzsky 'kukuřice'. Ve francouzském slangu je to také označení pro zlato. Je to příslovečný pytel zlata na konci duhy?

       Malba se nazývá Kristovo kázání na hoře / Hora blažeností (také Terrain Fleuri, 'Země květin') - název, který ve mně vyvolává představu zahrady, ukazuje Horu blaženosti, kde Ježíš dával své slavné Kázání na hoře nebo 8 duchovních požehnání, blažeností.

        Kázání na hoře se údajně konalo u jezera Genesareth, v rajské zahradě. Nicméně, malba v Kostele Máří Magdaleny neomylně tuto událost zobrazuje na útesu nedaleko Rennes.

        Ježíš stojí na kopci pokrytém květinami. Přesné místo je na vrcholu kopce u hrotu pentagramu, označeného Henry Lincolnem.

       Mojí teorií je, že Ježíš stojí u zdroje hojnosti M-Istery spojovaného s Rennes.

       Myšlenky na to, co bych tam mohl najít, létaly mou hlavou.

       To se stalo, když světla kostela opět zhasla.

       Cestou ven z kostela jsem svou pozornost přesměroval na ošklivého 'ďábla' v zeleném hávu stojícího u vchodu. Byl také menší, než jsem si představoval, pouze čtyři stopy vysoký. Upřeně se dívá na černobílé dláždění na podlaze kostela (podobné šachovnicovým podlahám v zednářských chrámech).

       Za Saunierova života tam bylo 64 čtverců, vyskládaných jako na šachovnici a nasměrovaných ke čtyřem vrcholům kompasu. Kdysi tento 'portýr' v zelené róbě držel v pravé ruce hořící pochodeň.

       Umístění sochy Ďábla v kostele by se pro většinu knězů rovnalo konci profesní kariéry. Sauniere si také pěkně zavařil, když sem dal tohoto chlapíka. Poté, co se zprávy o tom, co zde udělal roznesly, začali se v okolí šířit spekulace o tom, že je možná ve spolku s Ďáblem.

       Když jsem ho míjel, jediné co mě napadlo bylo, že by rozhodně mohl vyprávět.