Libanon - číše přetekla

       Libanon obývají 4 miliony obyvatel. 60% tvoří muslimové a 40% křesťané. Obě vyznání jsou navíc vnitřně rozdělena do mnoha skupin. Prezidentem musí být vždy křesťan, premiérem sunnitský muslim a předsedou parlamentu šíita. Etnickým klíček je rozdělen i parlament, kde polovina křesel patří křesťanům přesto, že již dávno netvoří polovinu libanonské populace. Šíité, jichž je v populaci nejvíce, mají ve 128 členném parlamentu nárok pouze na 27 křesel. V této zemi se střetávají zájmy nejednoho sousedního státu a nejedné mocnosti. Současný politický režim finančně podporuje Saúdská Arábie a USA a více či méně skrytě Izrael, naopak opozici vedenou Hizballáhem posporuje Sýrie a Írán. Dvouměsíční bombardování Libanonu Izraelem (úmyslně nepoužívám termín Izraelsko-Libanonská válka) pomohlo Hizballáhu v podpoře jeho boje mezi místními obyvateli. Toto hnutí získalo takovou podporu mezi Libanonci, jaké se snad netěšilo v celé své historii.

 

       V neděli 10. prosince zažila tato země jednu z největších protivládních demonstrací. Podle nepotvrzených údajů se jí zúčastnilo na 2 miliony osob, což je polovina obyvatel této země! Nad davy vlály žlutozelené vlajky Hizballáhu a zněla hesla "Pryč se zkorumpovanou vládou", "Smrt Americe, smrt Izraeli".

       Vládní kabinet se schoval před vlastním obyvatelstvem do oploceného objektu chráněného armádou, parlament zrušil všechna svá jednání do doby, než se situace uklidní.

       Politická, ne však společenská krize začala rezignací skupiny ministrů Hizballáhu a pokračovala vraždou předního křesťanského politika Pierra Džamaíla na konci listopadu. Právě vláda Fuáda Siniury odmítá požadavek Hizballáhu, který chce mít právo veta ve vládě a obsadit v kabinetu třetinu křesel. Opozice, na které se podílí kromě Hizballáhu i Svobodné vlastenecké hnutí, které je na rozdíl od šíitského Hizballáhu křesťanské, požaduje předčasné parlamentní volby, namísto řádných voleb určených na rok 2009.

       Právě při pohledu na tuto zemi jsme svědky střetu zájmů západních a zájmů východních zemí. Západem ovládaná vláda Siniury nemůže dopustit posílení vlivu Hizballáhu, protože tím by posílil vliv Sýrie. Západ by tím na dlouhou řadu let ztratil kontrolu nad touto zemí.

       Hizballáh si získal podporu místních hlavně tím, že byl jedinou skupinou nebo hnutím, které se postavilo Izraeli při prázdninovém konfliktu. A to, že Hizballáh byl protivníkem ve všech ohledech boje, viděli místní na vlastní oči. Nám, Evropanům, byl boj této skupiny proti izraelským vojskům skryt.

       To, že současná libanonská krize bude trvat delší dobu, předznamenává nejen zjevná odhodlanost protestujících, ale i slova Vůdce: "Budeme bránit libanonskou demokracii proti pokusům tuto důležitou zemi destabilizovat."

      Nespokojení Libanonci jsou připraveni protestovat do té doby, dokud vláda nerezignuje. Navíc chtějí vyvolat protesty i v jiných oblastech země, tedy i mimo hlavní město Bejrút, kde se všechny dosavadní protivládní demonstrace odehrávaly, a tím by došlo k faktické destabilizaci země.

      Otázkou je, jakou podporu Libanonská vláda očekává. Finanční je víceméně nepotřebná, protože více jak polovina obyvatel země je rozhodnuta donutit vládu k rezignaci. Vojenská pomoc - tedy fyzický zásah proti demonstrujícím by byl přilitím oleje do ohně, protože by to mělo za následek nejen občanskou válku, kterou máme možnost v současné době vidět v Iráku, ale i okamžitou reakci Íránu a Sýrie. A to by byla i pro Vůdce silná káva.

      Proto se spíše přikláním k variantě, že současná vláda by měla tajně jednat se zástupci Hasana Nasralláha, vůdce Hizballáhu o způsobu ukončení protestních akcí a způsobu provedení změn na vládní úrovni.

      Na této krizi se opět ukázalo, jak málo je americká diplomacie odolná vůči Izraelskému tlaku, a jak malý vliv má společně se světovými organizacemi na uskutečňování "bezpečnostních" kroků Izraele. Politická situace na celém Středním východě ukazuje impotenci světové mocnosti a světových organizací (i humanitárních), zejména OSN, o které je to koneckonců již řadu let známo.

      Bohužel tyto hry a jejich důsledky se vždy dotknou řadového obyvatelstva. Ale tak tomu bylo vždy a historie tomu dává za pravdu. Číše však vždy v určitou chvíli přetekla, lid povstal a mnohdy nejen obrazně začaly padat hlavy.

      Jsem přesvědčen, že tento okamžik v Libanonu právě nastal.

 

      Pro Matrix-2001.cz Martin Kadrman, 11. 12. 2006 - PRAHA


(c)2006 Bc.Martin Kadrman