Doslovný přepis rozsudku Vysokého iráckého tribunálu nad Sadámem Hussajnem ze dne 5.11.2006

       Přímý přenos byl z bezpečnostních důvodů vysílán s 20ti minutovým zpožděním.

SOUDCE:   Povolejte obžalovaného Saddáma Husajna al Madžída. ?Povstaňte, prosím. Předneseme rozhodnutí Tribunálu.

Saddám protestuje.

SOUDCE:   Měl byste povstat.

SADDÁM: Vyslechnu si rozsudek, ale nepovstanu.

SOUDCE:   Donuťte ho vstát (nařídí justiční stráži).

Přenos přerušen.

SOUDCE:   Nechte ho být. Nechte ho být. Nedotýkejte se ho.

SADDÁM: Nemá smysl hovořit (značně rozrušený).

SOUDCE:   Soud rozhodl vynést rozsudek trestu smrti oběšením za spáchání trestného činu proti lidskosti podle čl. 12, odst. i) 1 a), s odkazem na čl. 15, odst. 1, 2, 3 a 4 Řádu Vysokého iráckého tribunálu č. 10/2005. Rozsudku bylo dosaženo rozhodnutím podle čl. 406 tr. zákona 111/1969 a odkazem na čl. 24 Řádu Vysokého iráckého tribunálu č. 10/2005. Tohoto rozhodnutí bylo dosaženo jednomyslně mezi všemi členy Tribunálu. Soudce hovoří nejspíše k Sadddámovým obhájcům (obraz situaci nezachycuje):

Tento člověk se směje a žvýká žvýkačku.

Soudce k Saddámovi: Dívejte se na Tribunál!

SOUDCE: Za druhé. Tribunál se rozhodl odsoudit obžalovaného Saddáma Husajna al Madžída na 10 let odnětí svobody za trestné činy proti lidskosti a deportaci podle čl. 15 Řádu Vysokého iráckého tribunálu č. 10/2005 a to s odkazem na čl. 421 tr. zákona 111/1969 v současném znění a také s odkazem na čl. 24 Řádu Vysokého iráckého tribunálu č. 10 a bylo toho dosaženo jednomyslně.

Za třetí. Dále za mučení jako zločin proti lidskosti se obžalovaný Saddám Husajn al Madžíd odsuzuje k 10 letům odnětí svobody podle čl. 12 a 15 Řádu Vysokého iráckého tribunálu č. 10/2005 a trest byl rozhodnut na základě čl. 333 tr. zákona č 111/1969 a také s odkazem na čl. 24 Řádu Vysokého iráckého tribunálu č. 10/2005.

Za čtvrté. K nejvyššímu trestu se obžalovaný odsuzuje na základě čl. 242 tr. zákona 111/1969 v současném znění. Obžalovaný se může proti rozsudku odvolat do 30 dnů.

SADDÁM: Jděte do pekel! Zradili jste lid! Ať žije irácký lid!

Celý přednes rozsudku Saddám provolával Alláh akbar! a jiná hesla. Soudce musel doslova rozsudek křičet.

Během nedělního dne Vysoký irácký tribunál rozhodl o 3 trestech smrti, jednom doživotí a 3 obžalované odsoudil k 15ti letům vězení.

Včerejší rozsudek nad Saddámem Husajnem se týkal kauzy Dudžail.


       Dne 8. 7. 1982 navštívil Irácký prezident Husajn šiítské město Dudžail. Bylo to v době, kdy již rok a půl vedl válku s Íránem. Vzhledem k národnostnímu složení města si byl vědom, že zde vítán nebude. Na kolonu vozidel, ve které Saddám cestoval, byla zahájena palba. Prezident vyvázl z pokusu o atentát bez zranění.

       Do města se vrátil a s mikrofonem v ruce pronesl k davu: Vím, a každý to ví, že lidé Dudžailu jsou odvážní. Pár výstřelů nevyděsí lid Iráku a nevyděsí ani Saddáma Husajna. Dokážeme rozlišovat mezi normálními lidmi tady v Dudžailu. A dokážeme rozlišovat mezi malou skupinkou zrádců v Dudžailu.

       První zadržené vyslechl Saddám osobně.

      Následné odvetné akce iráckých bezpečnostních složek měly na svědomí 148 obětí.

      Celou dobu procesu se Saddám Husajn hájil v souvislosti s kauzou Dudžail, že šiíté v Dudžailu podporovali šiítský Teherán. Podporovali nepřítele. Proto byli popraveni.

      Celý soudní proces doprovázely pochybnosti o nestrannosti soudu. Na konci roku 2005 byli dva ze Saddámových obhájců zavražděni, další byl zavražděn v červnu tohoto roku. Mezinárodní organizace i Saddám svou trojnásobnou hladovkou a bojkotem protestovali proti průběhu soudního přelíčení.

      Dne 19. 6. 2006 Nejvyšší irácký tribunál navrhl  Barzámu Tikrítímu, viceprezidentu Ramadánovi a Saddámu Husajnovi trest smrti.

     Bývalý prezident Husajn pronesl na adresu obžaloby při dokončení kauzy Dudžail jen lakonicky: Dobrá práce.

     Na procesu se podíleli postupně tři soudci. Poslední soudce byl vyměněn iráckou vládou proto, že odmítl nazvat Husajna diktátorem.

     Před nedávnem Irák nečekaně navštívil ředitel Národních tajných služeb John Negroponte, hlavní poradce George W. Bushe. Analytici v této návštěvě vidí souvislost s blížícími se volbami v USA, kde republikáni podle předvolebních průzkumů ztrácí za demokraty několik procent.

     A jaká je aktuální reakce české diplomacie? Zde nabízím doslovný přepis reakce odstupujícího ministra zahraničních věcí, Alexandra Vondry, který byl pronesen 30 min po oznámení trestu smrti pro Husajna:

     Je možné tento rozsudek považovat za určitý mezník, kdy Irák se snaží skutečně vyrovnat se svou minulostí.

     Reakce Vondry na skutečnost, že EU a Velká Británie se snažili přesvědčit Iráckou vládu, aby nevyměřovaly absolutní trest: Je nutno rozlišovat dvě věci. Za prvé je tu náš Evropský názor na aplikaci trestu smrti. Po roce 2000 nebo 2006 nebo po konci Studené války na straně jedné  a na straně druhé je situace Iráku v dnešní době. Je to prostě jiná entita, vzpomeňme si, když se Evropa vyrovnávala se svou minulostí, tak byla podstatně jinde a z toho ohledu my samozřejmě, přestože máme třeba jiný názor, budeme respektovat rozhodnutí, ke kterému Irák došel a myslím si, že ten proces sám, navzdory tomu, co všechno ho provázelo, můžeme považovat za spravedlivý a nezávislý.

      Jak si vysvětlovat tak vstřícný přístup plný pochopení k "prostě jiné entitě" Alexandra Vondry? Na jednu stranu respektuje hrdelní soud a chápe ho jako součást jistých událostí v jisté kultuře, ale nerespektuje zvyklosti této kultury, které si udržuje po stovky, ba tisíce let. Například vztah k právu, ženám, odívání apod. Tyto věci jsou však pro českého ministra diplomacie nepřípustné. Žijeme přeci ve dvacátém století. Tyto zvyklosti sem již nepatří. Tak pane ministře, buď přijměte "entitu" tak, jak je, nebo ji nechte být. Ono vypreparovat část zvyklostí a událostí v určitou mně vyhovující dobu je velice jednoduché.

      Obhajovat genocidu a masakry lidí není lidské. Rozhodně se od těchto činů distancuji a z hlouby duše odsuzuji. V Iráku jsem nežil ani jsem tam nikdy nebyl. Nemohu psát oslavné články o Saddámovi, nemohu však ani psát články hanlivé. Jediné, co vím, je to, že Saddám vzhledem k mezinárodním sankcím musel potají v podobě "kontrabandu" pašovat léky pro své obyvatele, sektářské, kmenové ani jiné násilí nebylo v Iráku k vidění, neexistovaly dlouhodobé přerušení dodávek elektřiny a vody, drogová problematika nebyla na rozdíl od dnešních dnů na pořadu dne, kulturní pozůstatky Mezopotámie se uchovávaly a sdružovaly v muzeích, zatímco dnes jsou rozkrádány a ničeny.

      Ale rozhodnutí soudu, i když jeho nezávislost je spíše sporadická, chápu. Podíváme-li se na rozsudek nestranně a chladně, bez jakýchkoliv předsudků, uvidíme typicky historický příklad. Vůdce byl poražen, dopaden a popraven. Jsou známy desítky, snad stovky takových historických případů.

      Saddáma zradili nejbližší, generálové se nechali uplatit a nakonec byl jejich vůdce-prezident, chcete-li diktátor postaven před soud, který rozhodoval ve prospěch současného vedení země a v neprospěch vedení bývalého.

      Neznám počet čtenářů Matrixu arabské národnosti. Právě těmto bych rád napsal, že chybou Arabů je nejednota. Chybí jim vůle ke sjednocování. Jsou oslabeni. Copak je možné, aby Arab, ať je jakékoliv národnosti bojoval proti jinému Arabovi? Proč se muslimové nespojí? Alespoň na pár desítek let neodloží své předsudky a jejich kmenoví vůdci nezasednou k jednacímu stolu? Pokud budou jednotní a silní, mohou společně s Ruskem a Čínou ještě významněji prosazovat protiamerickou politiku.

      Stejně tak, jako naši předkové kdysi dávno historii prožívali jako přítomnost, i my svoji přítomnost nyní prožíváme tak, že z ní již zítra bude historie. Proto se na vše snažme dívat z pohledu historických souvislostí a s nadhledem.

      Jeden panovník padl, další přijde. Dříve nebo později. O tom není pochyb.

      Pro Matrix-2001.cz Bc. Martin Kadrman, 6. 11. 2006 - PRAHA


(c)2006 Bc. Martin Kadrman