Pravda o Projektu Montauk (7)

       Výkonná skupina z Brookhaven kontaktovala armádní složky, které informovala o nové fantastické technologii, která má schopnost vytvořit z nepřátelského lidského faktoru doslova a do písmene poslušné loutky. Je logické, že armáda začala být do této aktivity silně zainteresována. Přece taková vize je válečným snem každé armády. Na konci tohoto seriálu budou uvedené důkazní skutečnosti o tom, že některé z těchto zařízení bylo použito i během války s Irákem v Perském zálivu.

       Armáda byla nadšená a byla připravena spolupracovat na vývoji. Nemusela se finančně na ničem podílet jelikož veškeré investice šly z prostředků Národní Laboratoře v Brookhaven. To sice bylo hezké, ale Brookhaven potřeboval místo kdy by se dalo pořádně experimentovat, a toto místo muselo být významně odloučené od společnosti. Potřebovali také armádní vybavení a personál. Takže armádě předali seznam požadované technologie.

       Mezi speciálními požadavky na technologii byl i starý typ radaru. Potřebovali velkou radiosondu s výkonem okolo 425 až 450 MegaHertz. Již z dřívějšího výzkumu bylo totiž zřejmé, že toto frekvenční rozhraní je oknem jak se dostat do lidského vědomí.

      Armáda požadované sehnala a tak došlo k zabrání staré letecké základny v Montauk na Long Island. Zde se také nacházel požadovaný starý radarový systém, který vyhovoval požadavku. Tento systém už vlastnil RF sekci a modulátor což bylo také jedním z požadavků v rámci radiosondy.

       Radar v Montauk byl původní součástí systému "včasného varování", který se používal v padesátých a šedesátých letech 20. stol. V současné době satelitní techniky apod. je tato technologie zastaralá. Vzniklá situace je sama o sobě silně potvrzujícím důkazem toho, že se na základně prováděly jakési nekalé praktiky. Proč by jinak opuštěný starý obraný systém, který se již minimálně deset let armádou nepoužíval stal znovu předmětem její pozornosti a aktivit.

       A tak se pomalu, ale jistě rozjel projekt, který dostal jméno " Phoenix II". Ten byl později zahrnut do aktivit tzv. "Projektu Montauk". Podle zjištěných a ověřených skutečností teprve v této chvíli byl o celé záležitosti informován Kongres. Jenže mezitím nad projektem dřímaly jiné síly a aktivity, které nejenže dokázaly do jisté míry manipulovat s Kongresem, ale jak se později ukázalo i se samotnou armádou.Zady by bylo určitě užitečné si položit otázku kdo ovládá koho?..

       Montauk tak byl znovu otevřen. Další klíčová otázka zní: "Odkud se čerpaly finanční prostředky pro tak nákladný program?" Na tuto otázku je velmi složité, ne-li nemožné odpovědět. Je zřejmé, že financování šlo ze soukromých zdrojů celé řady nadnárodních korporací, ale přímé důkazy bohužel neexistují.  Na tomto místě bych chtěl zmínit jednu velmi zajímavou skutečnost. Některé indicie dost zřetelně naznačují, že financování mohlo do jisté míry probíhat i z finančních prostředků seskupených nacisty během II. světové války. Považujete toto tvrzení za přehnané?

       V roce 1944 projížděl německo francouzským pohraničím americký vojenský vlak, který vezl nacistické zlato v hodnotě kolem 10 miliard dolarů. Tento vlak do své cílové stanice bohužel nikdy nedojel. V jednom z francouzských tunelů byl dynamitem vyhozen do povětří a?? zlato zmizelo.

       Tehdejší armádní generál George Patton, který v tu dobu shodou okolností pobýval v Evropě nechal okamžitě celý incident vyšetřit jelikož prostě nemohl pochopit jak mohl být na osvobozeném území západní mocnosti americký vojenský vlak vhozen do vzduchu. A hlavně kam se podělo všechno to zlato? Je zvláštní, že 10 miliard dolarů je ohromná doslova strategická suma a přesto byly vyšetřující aktivity generála Pattona účinně blokovány. Naivní otázka: "Proč?"

       Jistí politicky a ekonomicky vlivní lidé jsou jednoznačně přesvědčeni o tom, že se "nezvěstné zlato" nakonec objevilo v Montauk. V přepočtu na sílu dnešní měny by šlo o neuvěřitelných 200 miliard dolarů!!! Tyto finanční prostředky dokázaly po léta předmětný projekt financovat. Poté co penízky z tohoto zdroje došly byl projekt financován nechvalně známou "Kruppovou rodinou", která také řídila tzv. "ITT korporaci".

       (Pro dokreslení pár poznámek. Kruppova rodina byla během I. a II. světové války vlastníkem německých muničních továren. Poté co jedinci této rodiny byli Norimberským soudem shledání vinnými z válečných zločinů stejně tak jako Hitler byla finálně odsouzena pouze "hlava" této rodiny a světe div se - pouhým lehkým vězením bylo Kruppům povoleno na území USA dále podnikat ve vývoji zbraňových a výbušných systémů, pozn. J.CH.).

      Na přelomu let 1970 - 1971 byl na základnu Montauk trvale dislokován 0773 radarový prapor. Tato jednotka musela postupně připravit celé zařízení tak, aby bylo perfektně připravené pro spuštění celého projektu. Osazenstvo bylo z mnoha hledisek velmi precizně prověřené, přičemž bylo složené ze zaměstnanců armády, státních zaměstnanců a personálu, který dodaly různé korporace. Já jsem zde nastoupil v roce 1973. Mimo to bylo na základně množství techniků od letectva, kteří se soustředili na údržbu a manipulaci radarového systému.

       Jsem v podezření, že některé ze stávajících experimentů byly prováděné přímo na personálu. Zjistilo se například, že změněný počet tepů a šířka srdečního pulsu má významný vliv na základní modely myšlenkových procesů. Jinými slovy skrze dálkovou stimulaci počtu tepů a šířku jejich pulsů bylo možné uměle modelovat myšlenkový tok jakékoliv lidské bytosti. A jevy spojené se změnami tepů byly u personálu opakovaně zjištěné.

      Setkal jsem se také s dálkovými experimenty mikrovlnného záření (UHF), které byly prováděné pomoci velmi specifického zařízení, které s dálky vypadalo jako "loupač na banány". K experimentům s UHF technologií byla vyčleněna celá jedna budova. V ní právě často pracoval můj přítel Duncan Cameron. V budově se potom měřila intenzita emisního UHF záření.

       Nejhorší na tom bylo, že šlo v podstatě o empirický charakter výzkumu, který nedbal lidského faktoru. Experimentovalo se s různými frekvencemi a různými pulsy. Prostě chtěli vědět co by se stalo s osobou, která by byla bombardována paprsky "x" o různé frekvenci. Tak bylo zadokumentováno, že jisté frekvence vyvolávaly spánek u pokusné osoby, jiné zase smích a nebo rozrušení. Často se stávalo, když bylo radarové zařízení této frekvence v činnosti, že se náhle měnila nálada celého osazenstva na základně v Montauk.

      Na základě těchto pokusů a experimentů bylo zjištěno, že "okno" do lidské mysli vytváří frekvenční rozhraní o hodnotách 425 - 450 MHz. Dalším krokem bylo postupné vytvoření "frekvenční abecedy" pomocí které by se daly řízeným způsobem a vědomě modulovat mozkové vlnění u člověka na dálku.

       Vím, že u Duncana došlo postupně k silnému poškození mozkové tkáně v důsledku prakticky nepřetržitého vystavení se záření o intenzitě 100 kW RF na vzdálenost zhruba 100 yardů. Ve skutečnosti bylo poškozené celé jeho tělo. Šlo především o tkáně. Když v roce 1988 navštívil lékaře a ten na snímcích spatřil neobvykle zjizvenou plicní tkáň, přesvědčivě prohlásil, že toto ještě nikdy v životě neviděl. Když se k snímkům vyjadřovalo lékařské koncilium, jeden z lékařů si vzpomněl, že něco podobného viděl během II. světové války, když se jeden z vojáků nešťastnou náhodou dostal do vysoce koncentrovaného radarového signálu.

      Předchozí výzkum, ke kterému došlo již v roce 1986 v podstatě prokázal, že Duncanův mozek je v podstatě mrtvý.  Byl to výsledek celé řady testů a experimentů. Bylo možné do mozkové tkáně aplikovat neškodnou kontrastní látku, která by ukázala, které oblasti mozku jsou schopné reagovat na přítomnost kyslíku. Mozek odumírá pakliže jednotlivec trpí nedostatkem kyslíku v oblasti zvané "cerebrum". Toto byl také případ mého přítele Camerona. Jenže jak je možné, že žil a dokonce se choval zcela normálně jako kdokoliv jiný a přitom měl v podstatě kompletně mrtvý mozek. Na tuto záhadu nedokázal nikdo z lékařů odpovědět. Teprve později v průběhu devadesátých let 20. stol. jsem se dozvěděl, že medicína má identifikovaných poměrně mnoho případů podobného charakteru. Pokud jsem dobře informován ani v současné době není schopná tento úkaz smysluplně vysvětlit.

       Jsem přesvědčen, že tu velmi důležitou roli hrají jisté duchovní fenomény, které nejsme v současné době schopni vysvětlit. Prostě měl jsem vedle sebe živého a inteligentního člověka s totálně mrtvým mozkem, který by podle oficiálních medicínských vědeckých preambulí neměl být dávno na živu. A jak jsem zjistil později Cameron nebyl vůbec ojedinělý případ. Jak jsem později také zjistil, je tento fenomén součástí intenzivního vědeckého výzkumu i když oficiálně ta samá věda před společností tento fenomén vehementně popírá.

       Tyto nebezpečné formy pokusů pokračovaly až do konce roku 1973, kdy došlo k vývojové změně stávajících experimentů. Zjistilo se totiž, že když jsou příslušná energetická záření směrována směrem k obloze dochází v okolí ke stejnému ovlivňování mozkové činnosti ovšem bez vedlejších devastujícím účinků na tkáni testovaných osob. Někdy docházelo k rozsáhlejším formám experimentů. Na základnu přijížděly různé vojenské jednotky, které měly výborně ubytování, perfektní stravu. Měly k dispozici tělocvičnu i kuželkářskou dráhu. Tito vojáci se ale stávali obětí těchto experimentů aniž vůbec tušili o co jde a nebo se dozvěděli co se s nimi odehrávalo.

       Jenže to nebyli jediní "pokusní králíci". Vím o tom, že experimenty se prováděly i přímo na městském obyvatelstvu. A to buď přímo na Long Island a nebo v New Jersey, New York a nebo v oblasti Connecticut. Faktem ale je, že většina těchto experimentů byla prováděna přímo na vojácích.

       Každopádně v jistém období došlo k dalšímu výraznému posunu ve výzkumu. Šlo o experimenty s tzv. "Frekvencí Hopping". Nechci tu rozvádět podrobné technické údaje, ale v podstatě šlo o to, že vysilač v konkrétním okamžiku náhle skokovitě změnil vysílací frekvenci do náhodně vybrané jiné frekvence z předvolené sady např. pěti dalších frekvencí. Zjistilo se, že tento náhlý skokovitý efekt přeskoku z frekvence na frekvenci vytváří u biologického přijímače unikátní efekty. Modulace se stávala více psychoaktivní.  Později stál tento efekt u zrodu techniky umělého zakřivování času, ale o tom bude ještě řeč.

       Po rozsáhlém experimentování vyvinuly řídící panel se kterým mohli velmi plynule vytvářet různé vlnové modulace. Věděli, že tyto pulsy v podstatě reprezentují různá myšlenková schémata jednotlivců. Nakonec dokázali umístit tento puls do nitra mentální úrovně konkrétní lidské Bytosti. Celý tento pokrok se odehrál v průběhu tří a nebo čtyř let výzkumu. Vysilač byl nyní normálně funkční.  Chtěl připomenout, že nebylo experimentováno pouze s lidmi, ale podobné programy probíhali i na zvířatech s podobnými výsledky.

       Celkově lze konstatovat, že výzkumný program dálkové řízené mentální manipulace po několika letech intenzivního výzkumu nakonec splnil svá očekávání. Pozornost nyní byla upřena na ovlivňování hmoty, ale i faktor času nebyl opomíjen. To už je ovšem jiná kapitola.

- pokračování -