Lemurie

Milí příznivci, tak se konečně dostáváme k položce Magie. Zde se budete postupně, tak jak my budeme tvořit, setkávat s články, úvahami a hypotézami, které nějakým způsobem budou souviset s problematikou Magie. Vzhledem k tomu, že oblast Magie je rozsáhlá, jsme přesvědčeni, že i tato položka postupem času bude bohatá na různá témata související s touto tématikou. Hned na úvod jsme pro Vás připravili poměrně rozsáhlý seriál o vývoji a genezi Magie u více či méně známých světových národů a kultur.

Pro tento seriál také výcházíme z pramenu Jan KEFFER: "Syntetická Magie" vyd. nakl. Trigon Praha. Tímto děkujeme majiteli autorských práv výše uvedené publikace za udělený kredit pro rubriku "Magie" na naší strance.

Pojďte tedy přátelé, vydejte se s námi na návštěvu starobylých kultur této planety. Ochutnáme něco z pokrmů jejich magických praktik.

Úvod

Velmi pravdivé je tvrzení, že Magie je stará jako lidstvo. Od nepaměti se člověk setkával s jevy, které si dostupnými prostředky nedokázal vysvětlit. Nahlédneme-li do lidské historie, zjistíme, že mnoho různých kultur se objevilo a zase zaniklo. Každá kultura se identifikovala neopakovatelnými a velmi specifickými prvky svého projevu. A určitě ne náhodou u každé takové kultury můžeme vysledovat prvky, ceremoniálního, rituálního či jiného charakteru, které mohly svojí charakteristikou vykazovat znaky Magie. Je velkou výzvou vědět, že i když se jednotlivé kultury výrazně odlišovaly ve formální stránce projevu mnohé výrazové prostředky zůstávaly stejné. A v tomto ohledu je jedno zda se dotýkáme severoamerických indiánů, domorodých černošských kmenů, tibetských lámaserií a nebo si vzpomeneme na mnohé jihoamerické kultury. Otázka tedy zůstává proč tomu tak je. Další otázkou zůstává odkud se praxe této starobylé přírodní disciplíny vzala. Je její vývoj přirozeným odrazem geneze lidského tvorstva této planety a nebo se jedná o patologický jev. Tedy Magie, jak nazýváme tuto přírodní disciplínu sem byla "importována odněkud zvenčí" a není tedy pro toto lidstvo přirozeným vývojovým produktem. Je zajímavé, že ona posledně zmiňovaná hypotéza je čím dál tím více přetřásána. Chceme-li tedy alespoň trochu objasnit významový tvar slova Magie a jeho skrytou esencialitu musíme ať chceme nebo nechceme vzít k ruce obory jako antropogeneze či logogeneze, vývoj významu slov a řeči a samozřejmě psaného písma. Samotný termín Magie je odvozen z perského slova "moc" v latině přebíráme pojem " Magnus" což znamená v překladu "velký" a podíváme - li se do Řecka pak nutně narazíme na slovo "Megas" tedy "mocný", nu a v sanskrtu zcela určitě nemůžeme přehlédnout slovo "Maha" - "mocný". Všimněte si příbuzného kořenového tvaru našeho klíčového slova "Magie".

V našem seriálu se dotkneme z pohledu vývoje Magie předních kultur, jako byla lemurská, perská, tibetská, egyptská, babylonská a další. Budeme se snažit zdůraznit shodné prvky, ale také poukážeme ne specifické zvláštnosti té, či oné kultury. Jedním z velice důležitých výrazů se kterými se budeme setkávat je "mytologie". Mám za to, že mytologie jednotlivých kultur, mnohdy již dávno zaniklých není dodnes plně doceněna. Vezměme například jeden prvek a to mytologii a stvoření světa. Všimněte si, že samotné slovo mytologie je složeninou dvou dalších slov a to slova mythos a slova lógos. Tyto dvě slova nejsou synonyma. Slovo "mythos" souvisí s ústy, kdežto slovo "lógos" souvisí s hrdlem . Tedy s vyššími vyjadřovacími orgány. Pojďme se však ještě na chvíli vrátit k mýtu o stvoření světa. Mýty o stvoření světa můžeme najít u všech národů světa v současnosti, ale i u těch kultur , které již dávno zanikly. Budeme-li sledovat množství těchto mýtů shledáme, zcela zřejmé shodné významové, ale i výrazové rysy. Rovněž tak se ale budeme setkávat i s velmi různorodými formálními prostředky vyjádření. Nemusíme tedy nutně hovořit jen o "Praotci Stvořiteli", ale např. i o "Pramatce". U některých asijských kultur se tak můžeme setkávat s posvátnou "Želvou". V Číně dodnes želva, tak jako v evropské alchymii, symbolizuje "černou barvu". V hinduistické mytologii je se želvou spojován mýtický Kašjapa - světec , kterému se připisuje autorství mnoha védských hymnů, především pak o stvoření světa. Přeneseme-li se do Japonska, zjistíme, že podle japonských mýtů "nese želva na svém hřbetě obydlí nesmrtelných a kosmickou horu". Není bez zajímavosti si v této souvislosti připomenout scenérii podlahové mozaiky Theodorovy basiliky v Aquilei, kde se dvakrát objevuje vyobrazení zápasu mezi "kohoutem a želvou". (uvedená mozaika pochází ze 4. stol.n.l. - pozn. aut. článku). Jak je vidět, kohout zde zcela evidentně představuje prvek Světla, kdežto želva "Tmu" ,tedy prvek negativní. Zajdeme-li do podrobností, pak je možné, že zde sehrálo určitou roli italské jméno želvy - tartaruga, které symbolizuje určitou kvalitu podsvětí - Tartaru. Půjdeme-li ve své pouti dále, dorazíme do Egypta a zde není situace o mnoho jiná. Z písemných artefaktu můžeme vysledovat, že želva byla velkým nepřítelem boha slunce "Re" což konec konců dokazují nápisy z hrobek Setia a Ramsesse. Z egyptských textů skutečně vyplývá, že želva a Hadi ( had sám o sobě je obrovským mytologicko-magickým symbolem - pozn. autora článku) byly Egyptem spojovány s negací - negativním faktorem ve všech řádech (toto je jedna z mnoha konkrétních věcí nad, kterými si současná egyptologie, láme zuby - pozn. autora článku). Zajímavá je situace na druhé straně planety, na americkém kontinentu. Zjistíme, že je zde naopak želva posvátné zvíře. Například kmen Delawarů , jehož příslušníci byli považováni za potomky kněžské kasty, užíval želvu jako totemové zvíře. Či známý bůh Quetzalcouatl, který měl, což je všeobecně známo, plnovous a bílou pleť připlul do Mexika, z "Ležící Želvy". Faktograficky však můžeme určit, že to byla právě magie, která obrátila zraky divokého lidského prapředka od nízkosti "země" k vyšším cílům a napřímila jeho postavu tak, aby mohl čelit tváří v tvář událostem svítajícího života lidstva této planety. Vraťme se však k našemu aktuálnímu tématu, kterým je Lemurie.

Podivné písmo, které by mohlo být lemurského původu

Mythologicky první známou pevninou se slušně rozvinutou kulturou je označována Lemurie. Můj osobní názor na tuto problematiku je sice trochu jinačí, jelikož jsem přesvědčen, že ještě před Lemurií ( a nebudu Vás nyní unavovat datumovou matematikou) bychom se na naší matičce planetě mohli procházet po kontinentu s vysokou kulturou, který nazývá se Hyperborea, ale budiž. Dodnes velmi ožehavým tématem esoteriků je rozloha a především poloha Lemurie (Nedávno jsem byl přizván na takovou tématickou badatelskou diskusi. Bohužel jsem neměl tušení, že budu muset čelit bezmála desetihodinové zuřivé diskusi na téma "Lokalizace Lemurie na zemském globu" - není to jednoduché). V zásadě existují dvě oblasti připadající v úvahu a dva tábory zuřivých zastánců. První oblast: Poloha mezi Sri Lankou a Madagaskarem. Druhá oblast: Tichomoří v regionu Velikonočních a přilehlých ostrovů. Zajímavé je i tvrzení, které operuje s hypotézou, že Lemurie v časové posloupnosti koexistovala s Atlantidou. Jinými slovy bychom vedle sebe měli dvě velmi vyspělé kultury Atlantskou a Lemurskou. Kultury, které však byly od sebe diametrálně odlišné. Atlantská kultura prý byla projevem symbolizující magickou cestu - tedy extrovertní, velmi dynamický charakter projevu, kdežto kultura Lemurská byla blíže mystickému způsobu projevu - introvertního, pasivního charakteru obráceného do sebe. Narůstající výbojná politika Atlantidy pak nutně vyústila ke globálnímu, velmi ničivému konfliktu, který je v personifikované podobě popsán např. ve starých řeckých bájích a pověstech. Ještě před samotných destruujícím vrcholem můžeme registrovat dvě hlavní atlantské migrační vlny a jednu lemurskou. První migrační větev směřovala do oblasti střední a následně jižní Ameriky, kde ovlivnila původní domorodé obyvatelstvo a dala základ pozdějším kultůrám Mayů, Aztéků, či Inků. Druhá migrační atlantská větev dosahuje středozápadu Afriky a následně pokládá základy staré egyptské říše. Jediná migrační větev lemurská dává základ kultuře činské, japonské a tibetské. Je třeba si v rámci této hypotézy uvědomit, že morfologie terénu v tehdejších dobách byla zcela jiná nežli je tomu dnes. Z pochopitelných důvodů pak mohou být sochy Velikonočního ostrova pokládány za přežívající artefakt prastarých Lemurijců. Je zajímavé, že stáří některých těchto památek určití okultisté určují na 5 až 8 mil let př.n.l. naproti tomu svět vědecký se odvažuje maximálně na hranici 3 tic. let př. n.l (viz. Jan Kefer: Syntetická magie, str. 76, vyd. nakl. Trigon). Neoddiskutovatelným faktem také je, že na několika sochách v této oblasti bylo nalezeno zvláštní písmo viz.obr. na čem by nebylo nic divného, kdyby se podezřele neshodovalo s jedním poměrně vzácném druhem písma nalezeným v Indii!! S největší pravděpodobností znaky těchto dvou písem vycházejí ze stejného základu. Velice aktivně se na řešení otázky Lemurie podílel i český hermetický badatel Pierre Lasenic (vl. jménem Petr Kohout z Lásenice, žák. Františka Bardona - pozn. autora článku), který se také snažil dešifrovat již zmíněné záhadné ostrovní písmo. Podle Jana Keffera esoterní tradice náboženské soustavy Lemurie uznávala trojjediného boha, který byl charakterizován Sluncem. Esoterismus tohoto kontinentu byl šifrován číslem deset a podstata magie spočívala v živelných projevech čísla čtyři. (viz. J.Keffer: Syntetická magie str. 77). O starobylé kultuře, projevech společnosti asociologii Lemurie toho bohužel mnoho nevíme. Já sám se spíše přikláním k tvrzení, že tento kontinent existoval v oblasti tichomoří s tím, že pozůstatky tohoto určitě velmi vyvinutého pranároda předali jiskru pozdějším duchovním kulturám jak např. tibetské nebo čínské a možná, že na druhé straně i některým jihoamerickým starým civilizacím. O mnoho lépe na tom již jsme s Atlantídou, ale o ní si budeme povídat v příštím díle.