Strom světa, kosmický řád a kabala

Jak jsme si mohli povšimnout, náš dochovaný nejrannější Egyptsko-hebrejský alchymistický text "Isis the Prophete" (Prorocká Isis), nám říká, že Isis obdržela tajemství alchymie od bytostí, jejichž jména jsou obsaženy v kabalistickém stromu života. Jenže, co je vlastně stromem života?

Pro staré Egypťany to byl sloup Džed, páteř Osirise. Džed se stal pro Neolitickou kulturu Nilské delty mocným předmětem. Symbolizoval ustálenost nebo spíše božské ustanovení. Strom světa nebo-li duchovní osa je také častým motivem v praktikování šamanistických technik, což indikuje uvědomění si nižších struktur Universa. Když se tato myšlenka stala slovem, vyjádřilo se fonetické hláskování sdružením stejně znějících slov. Kořeny těchto slovních tvarů tak tvoří celek, jenž je konceptem řeči, která obsahuje řeč bohů. Stala se tak kulminací nebo-li zenitem hvězdy a stromem samotného života, olivovníkem. Tímto je nám řečeno, že staří Egypťané považovali Džed za božský výraz a slovo strom za symbol propojující zemi a hvězdy.

Velice zajímavé je, že Indoevropská skupina jazyků má komplex kořenu slov velmi podobný právě s Egyptským. Stromem světa je však v tomto případě dub, indoárijsky "drw". Právě tak, jako byl olivovník stromem života ve středomoří pro jeho schopnost doplnit potravu a tím zajistit stabilitu, byl dub poskytovatelem stability dávným praevropanům putujících rozlehlými lesy po právě končící době ledové. Slovem dub je rovněž míněna pevnost, síla, stálost a trvání. Dnešní anglická slova jako pravda, víra a spravedlnost mají v tomto slově své kořeny. Druid totiž patří také k tomuto svazku "drw" a znamená "Prorok z dubu".

V sanskrtu i jiných indoevropských jazycích je vyjádřen strom slovem "daru", odvozeninou od "drw". V Rgvédě, védském ceremoniálním chvalozpěvu indoárijského dobyvatele z Indie, se můžeme dočíst, že strom je látka "ze které bohové utvářeli nebe a zemi do pevného, neporušeného svazku, poskytujícímu božstvu ochranu".

Strom byl chápán jako kosmický pilíř kolem kterého se otáčel celý vesmír. Strom světa byl často ukazován i v indiánském lidovém umění jako mohutný strom s hvězdnou korunou, která byla nazývána dhruva, jiná odvozenina "drw", a znamenala pevnost nebo stálost. Racionálně je beze smyslu idea hvězdného pole jako věčného stromu, který v nás měl zakořenit. Nicméně z experimentu, prováděným Dr. Jonathanem Shearem z Univerzity Maharishi v druhé polovině sedmdesátých let, jsme mohli zjistit, že v tomto stromu je zakotven neznámý druh skutečnosti.

Experiment byl zaměřen na třetí část Sútry Pataňdžaliho jógy kde stojí že " prováděním samjama na Dhruvu, hvězdnou korunu se získávají znalosti o chodu hvězd". Samjama, při které se meditující koncentruje na božstvo nebo hvězdné pole, navozuje hluboký stav, který umožňuje cílený a účinný přenos energií nebo informací. V publikaci v časopise Mataphilosophy, Dr. Sheara popisuje, že očekával od všech meditujících "vnímání pohybu hvězd v kontextu s nebesy, jak jsme zvyklý je vnímat a přemýšlet o nich". Nicméně se to nestalo. Místo obvyklého nočního nebeského kola, oblohy s kterou jsme seznámeni z časopisů, meditující popisovali velmi odlišné věci. "Pole hvězd je viděno na konci dlouhé otáčející se osy světla. Paprsky světla vycházejí z této osy jako klenba deštníku. Deštník do kterého jsou hvězdy posazeny rotuje?" Tento ucelený zážitek je popsán jako "zcela velkolepý, blažený, pestrý a libozvučný". Meditující byli sami velmi překvapeni. Neměli žádnou představu, že toto znázornění stromu světa bylo vlastně archetypem dokud si tím sami neprošli. Dr. Shearer důrazně říká, že "tato zkušenost je netušící vedlejší produkt řádně prováděné techniky". A opět náš archetyp Džedu. Rgveda nám říká, že "stojí na vzdáleném vrcholu oblohy a tímto slovem je obsaženo vše". Stabilita, ve smyslu slova džed, nastává spojením mezi zemí a hvězdami. Jsme ustáleni pouze tak dlouho, jak dlouho budeme propojeni s naším hvězdným zdrojem. Experiment Dr. Sheara přinejmenším ukazuje, že duchovní spojení s hvězdami může poskytovat informace, které nejsou dostupné smyslům. Antičtí proroci používali technik podobné jako Dr. Shear, aby prozkoumali obklopující vesmír. Informace které získali z těchto cvičení byli zakódovány do náboženských mýtů, symbolů a struktur antického světa. Duchovní řád nebo i geometrická struktura je matematickým ekvivalentem k "nezralému jazyku" hermetických trubadúrů. Nic se nestává z žádného důvodu, řečeno přes dveře Platónské akademie v Athénách, "Nedovolte vstoupit těm, kteří nejsou znalí geometrie".

První formální vysvětlení kosmického řádu od doby Vitruviuse (římský stavitel) bylo sepsáno téměř neznámým anglickým badatelem Williamem Stirlingem. Jeho kniha byla anonymně publikována v roce 1897 s názvem Kánon: Výklad mystéria pohanů, zvěčněného v kabale jako "Rule of All Art". Podobně jako Fulcanelliho kniha "Tajemství katedrál" se stala významnou i přes svá tajemství. Inspirovala myslitele různého zaměření jako byli archeolog F.Blight Bond a viktorián, mág Aleister Crowley, který nebral ohled na společenské zvyklosti a osvícensky ovlivnil svou práci Stirlingem. Podle Keitha Critchlowa, filosofa geometrie a studenta Buckminstera Fullera, má Kánon základ v objektivních skutečnostech, fyzických změn a událostech, které jsou neustálé a víceméně řízené skutečnými rozměry, pravidelnými a měřitelnými. Dle poznámky Critchlowa "vnitřní jazyk je však utajen, jak určil autor této knihy". Stirling nám dává jednoduchý popis "velkého stromu života" v kapitole "Rhetoric". "Proces tvoření může být vyjádřen v horní hemisféře kabalistického diagramu tak, že nejvyšší bod nebo koruna dosahuje mléčné dráhy, zatímco desátý stupeň odpovídá zemi". Stirlingův "kabalistický diagram" je desetistupňový rozvinutý model známý okultistům jako strom života. Podle jeho výkladu je základním modelem samotného kosmického řádu. "Kabalistická nauka byla redukována na geometrický diagram, v kterém bylo seskupeno deset stupňů dle vzestupného schématu tak, že vyzařování božského ducha (Elohim) vychází v prvním stupni z koruny a pak prochází skrze celé schéma uskutečněné devíti stupni, až nakonec dosáhne desátého nebo posledního v tomto sledu". Tento kabalistický diagram popisovaný Stirlingem, byl poprvé vysvětlen ve 2.století v díle Sefer Jecirah (Kniha utváření). Je to abstraktní znázornění reality v podobě průniku čtyř velkých oblastí nebo vrstev.

Geometrický model krystalizuje průnikem vzorů podobné kresbě v holografické projekci. Deset míst, sfér nebo-li sefir jsou uspořádány a vzájemně propojeny dvaadvaceti kanály. Vstupní diagram měl popisovat charakter kreace, božskou uměleckou techniku emanace. Důležitou stránkou však je skutečná moudrost, jež byla použita pro lidské podmínky. Bůh předpokládal, že udělal člověka k obrazu svému a lidské myšlení pak v mikrokosmu obsahovalo neporušený strom života. Některé kabaly ve středověku používaly koncept Sefer Jecirah k vytvoření formy života, jako v pražské a varšavské legendě o Golemovi.

Pro západní esoteriky měl strom života podobnou funkci jako zobrazení kundaliní pro hinduistické mystiky. Zobrazováním vnitřních center energie a následnou vnější projekcí a jejich srovnávání se silami přírody, usiloval mág o nové nastolení procesu kreace. Tak se stal podobný bohu a spolutvůrcem kosmu. Kanály Sefir jsou nastavené v několika základních obrazcích. Tři vrchní oblasti Kether, Hokhmah a Binah (koruna, moudrost a rozum) vytváří motiv trojice, která byla invertní a sestupná skrze model. První invertní trojice Hesed, Gevurah, Tifereth (velikost, síla a krása) se opakuje ve třetí a poslední trojici Netsah, Hod a Yesod (trvání, lesk a základ). Celý tento model pak směřuje do poslední sefiri Malkuth (říše). Každý z těchto modelů reprezentuje jedno z království nebo úrovní abstrakce. Opakováním těchto trojúhelníkových vzorů se vytváří tři sloupy nebo pilíře stromu. Tři sloupy představují milosrdenství, transformaci (všimněte si, že hlavní sloup propojuje Malkuth s Kether, nebe k zemi) a míru. Na tato trojí opakování se může také hledět jako na tři jedince, zákon tří, nebo teze, antiteze a synteze novodobého filosofa.

Stirling nám říká, že "ideje které staré národy spojily s třemi osobnostmi a sdružily je ve tvaru deseti progresivních úrovní, se objevují v základní podobě celé jejich filosofie, náboženství a umění. A proto máme blíž k dosažení přímého odhalení tradiční nauky nebo gnóze, která nebyla nikdy sdělena kromě mýtů a symbolů." Z tohoto můžeme moci vidět, že tato struktura gnostických vzorů, jež je v pozadí universálního jazyka symbolů, "jazyka ptáků a nezralého jazyka", je geometrie velkolepé písmo stromu světa.

Od doby kdy nás Fulcanelli v první části třetí kapitoly informoval, že argotika "nezralého jazyka" je základem smyslu kabalistického vzoru, by mělo být zřejmé, že tento vzor je stromem života gnostických adeptů. To co však není zcela jasné je výsledek vědomého nebo nevědomého zastření informací, v úloze Fulcanelliho studenta Eugene Canselieta. V předmluvě druhého vydání Tajemství katedrál, Canseliet, zatímco ukazoval svá poznání významu hvězdného obrazu v práci svého mistra, zdá se býti donucen ukončit předmluvu s větší části dezinformací. Uvádí, že oprávnění k novému vydání knihy jej vedla skutečnost, že "tato kniha navrátila světlo fonetické kabale, jež bylo teoreticky i prakticky zcela ztraceno". Ačkoli něco z toho může být pravda, Canseliet zakončuje, že po jeho a Fulcanelliho práci "tento mateřský jazyk nemůže být nikdy směšován s židovskou kabalou". Pak pokračuje tvrzením, že "židovská kabala je úplným prohozením či opakem a jako doplněk je těžko pochopitelná". A opět je z toho něco pravda, která se dá použít pro mnoho interpretací kabalistické mystérie, ale nemůže se tomu přiřadit univerzálnost samotného stromu života. Canseliet také kalí vodu tvrzením, že kabala a kabbala jsou odvozeny z různých kořenů. Prohlašuje, že kabala pochází z latinského caballus nebo kůň, zatímco kabbala pochází z židovského slova kibbel (ústně sdělit). Z povrchního pohledu je to vskutku správně, ale Canseliet se obratně vyhýbá hlubšímu smyslu těchto slov, kterého si musel být vědom.

Fulcanelli by nikdy nevyjádřil v textu knihy takovýto názor. Na straně 153 knihy Tajemství katedrál nepřímo poukazuje na kabalu jako "jazyk bohů" a vysmívá se tomu, že "by to mohli býti kabalisté? židé či křesťané" a že "by mohli býti experti, protože iluzorním spojováním nejsou vedeni k ničemu konkrétnímu". Fulcanelli dále pokračuje: "Zanechme tyto lékaře kabaly jejich ignoranci?" naznačuje, že tito lékaři či akademici si činí autoritativní nárok na židovskou kabalu. Nemá nic proti kabale samotné, ale pouze poznamenává, že jí neporozuměl téměř nikdo. Z toho vyplívá a Fulcanelli to také říká, že on ji rozumí. Od dob našich dochovaných nejrannější alchymistických textů se poukazuje na strom života jako na motiv zdroje moudrosti a Stirling ve znovuobjevení antického řádu, dochází k názoru, že strom života je vzor který tvořil základ tajemství symbolického jazyka. Proč bychom na základě Canselietovi podjatosti spojovali cokoliv jiného s Fulcanelliho kabalistickým vzorem? Sám Fulcanelli nás instruuje, že jazyk je odraz univerzální představy, jasný odkaz na strom Universa a jeho písma. Fulcanelli nám připomíná, že kabalistický zdroj techniky světla je jen odraz božského světla. Gotické umění je magické umění, které používá způsob vzorové kreace a vytváří jen jeho odraz zde na zemi. Jak budeme moci vidět v několika dalších kapitolách, Fulcanelli si není vědom pouze tohoto kabalistického vzoru stromu života, on je také mistrem v pronikání jeho symbolů. Jak odhaluje jeho škála obrazů a pojmů, budeme moci nalézt průvodce matricí starověkého písma, Verbum Dismissum neboli ztraceného písma západního esoterismu, protože božské písmo stromu světa, jak již Egypťané věděli, nás skutečně spojuje s ustáleností hvězd.

?All international rights reserved. Published in Czechoslovakia by special permission of the authors Aethyrea Books".
? 2001 STUDIO ESOTERNÍCH VĚD. Všechna práva vyhrazena.
? 2001 Vincent BRIDGES & Jay WEIDNER. All Rights Reserved.

!!!PŘIPRAVUJEME!!!
Monument v Henday dekodován