Za tajemstvím planety Země (3) - aneb letní výlet s Davidem Hatcher Childress odhalující planetární mysteria

       Profesor William Becker je odborníkem v oblasti experimentální fyziky na Univerzitě v Illinois, Chicago a Bethe Hagens je profesor antropologie na Státní Univerzitě v USA. Tito dva vynikající vědci se nyní stanou mými asistenty a pokusí se Vám milí přátelé přiblížit nejnovější poznatky ohledně  energetické sítě planety Země. Doufám, že Vám následující informace budou prospěšné a využijete ve svém individuálním bádání. V tomto horkém létě se snad stanou přejemným osvěžení pro mozek každého hledajícího. Umění odhalovat nové dimenze a obzory vědy jsou vlastní pouze těm výjimečným a já jsem hluboce přesvědčen, že mnozí z Vás patří právě do této kategorie. Je jedno, že jste doposud nic převratného neobjevili, že o Vás nepíše Science a nebo nemáte vysokoškolské vzdělání. Genius se totiž nachází v každém z nás a čeká jen na ten příhodný, klíčový okamžik??

 

      

        Číselné vztahy, které vznikají spojením icosahedronu a dodecahedronu včetně 120 trojúhelníků, které lze tak registrovat nebyly známé pouze Řekům, ale i jiným prastarým civilizacím. Jsme přesvědčeni o tom, že geometrie tohoto polyhedronu může být aplikována ve dvou základních formách. Především jako základní platforma pro mapování a realizaci geodetických geometrických vztahů a pak samozřejmě i k  astronomickým účelům  v souvislosti s e slunovraty a určení přesného času svítaní v kterémkoliv dni roku. Podíváme-li se na obr.1 uvidíme sférické geometrické rozvrstvení uvniř kterého se nachází zachycená menší koule přičemž světlo, které ozařuje vnější sféroid skrze něho vrhá pásovité stíny na povrch koule uvnitř.

 

 


Minoiské archívy na Krétě jsou plné různých překvapení. Patří mezi ně i toto zařízení, které nádherný způsobem replikuje slavnou větu Herma Trismegi

 

 

 

 

       Pojďme se ale vrátit k našemu syntetickému modelu platonových tělese. Hovořili jsme o fúzi icosahedronu a dodecahedronu. Budeme-li i nadále využívat základní sadu linií včetně 62 vzorových bodových uzlů a vytvoříme-li postupné geometrické přenosy jednotlivých platonových těles na sebe dostaneme skutečně unikátní polyhedron, který v sobě obsahuje všech pět základních platonových těles v rámci rozmanitých orientací včetně 121 velkých kruhovitých pásů po obvodu koule, viz. obr.2.

 

 


Fúze geometrických vztahů pěti základních platonových těles

 

      Vzniká stejná forma, která byla používána prof. R. Buckminstrem v našem současném výzkumu, který jsme nazvali "sjednocená vektorová geometrie - UVG 120 Sferoid". Tento model považujeme za klíčovou součást "nových syntetických vazeb výzkumu planetární energetické sítě".

 

      Platonův popis kosmologie založené na pěti pravidelných prostorových útvarech (čtyřstěn, krychle, octahedron, icosahedron a dodecahedron), který reprezentuje ve svém spise Timaeus odráží Pythagoreiské učení s ohledem na manifestaci nekonečného uvnitř konečného (řečeno filozofickým slovníkem). Platon postuluje metafyziku ve které čtyři základní planetární elementy - země, voda, vzduch a oheň se stýkají se čtyřmi z pěti pevných těles. On svým způsobem dost tajemně rezervuje místo pro popis té nejušlechtilejší formy ve vztahu k neméně tajemnému "pátému elementu", který sám považoval za základní stavební kámen Vesmíru jako takového. Tato tradice tedy realizuje následující vztahy: krychle - živel země, čtyřstěn - živel ohně, icosahedron - živel vody, octahedron - živel vzduchu a ona tajemná vazba: dodecahedron - ethér.

 

      (Osobně považuji tyto informace za velmi důležité a podstatné k pochopení jistých přírodních principů v mezích utváření forem. Tak například čtyřstěn v binárním provedení ve vektoru 180 stupňů tvoří základní morfický model toho co je zasvěceným známé jako "merkaba". Stejné přírodní elementární částice světla (ještě jemnější než fotony) tzv. alfa, beta a gama tachyony na sebe berou podobu binárního čtyřstěnu. Energie v esoterické oblasti byla vždy synonymem pro "element ohně", pozn. J.CH.).

 

 


Zřejmě nejstarší geodetická mapka světa, kterou dr. Richard J. Dick Benson datuje do období 6018 př.n.l. zobrazuje matematické prvky v rámci plánován

 

       Současní experti v oboru archeoastronomie jakým je např. sir J. Norman Lockyer znovu a znovu v starobylých nákresech megatlitických kruhů, linií a megalitických měst objevují geometrické úhly o rozměrech 11, 22, 46, 90, 120 a 180 stupňů.  Zjistilo se také, že tyto úhlové vazby nějakým zvláštním způsobem souvisí s výpočty slunovratu atp. Velmi unikátní je soubor úhlů 23 a půl stupně a 47 stupňů, které se nejvíce používaly k ustanovení jistých astronomických fenoménů. Richard J. Dick Benson je přesvědčen, že Kahira (Cairo) je žijícím příkladem přesného geometrického situačního plánu založené nejen na výše uvedených známých úhlech posvátné  geometrie, ale i jiných úhlových řadách, které mohou mezi sebou v systému linií spojovat důležitá místa třeba i přes celé kontinenty viz. obr. 4 a 5.

 

 


Známý badatel Donald Cyr je přesvědčen, že jednoduché sítě uhlů tvořily základ starověkých map. Jak sám říká výzkum týkající se této problematiky bude

 

 

 


Americké námořnictvo analyzovalo známou mapu Piriho Reise a zjistili, že jde o přesnou kruhovou mřížkovou projekci z místa, které je lokalizováno Kahi

 

       Budeme-li zkoumat Platonovy práce a materiály dalších starověkých fyziků zjistíme, že Kahira fungovala globálně jako jakési geodetické centrum z kterého se oficiálně vycházelo. Proč tomu tak ale bylo? Klasickou ukázkou je výše uvedené Piri Reisova mapa z roku 1523 n.l. Zainteresovaní badatelé jsou přesvědčeni, že se ve skutečnosti jedná o kopii podstatně staršího řeckého originálu přičemž důležité linie se soustřeďují do Kahiry pod úhly 11 a 22 stupňů.

 

       Piri Reisova mapa a další unikátní dokument Buacheho mapa z roku 1737 velmi  přispívají k našemu tvrzení, že již v raných dobách před egyptské civilizace užívaly poměrně pokročilé matematické, astronomické a geofyzikální znalosti. Obě dvě mapy prezentují velmi přesný pohled na kontinent Antarktidy přičemž si v mnohém nezadají dnešními moderní kartografií.

 

 


Buacheho mapa z roku 1737 odhaluje Antarktidu bez ledového příkrovu s morfologií kontinentálního tvaru který se shoduje s období před 10 000 roky. Jak

 

 

-pokračování-


(c)2006 David Hatcher Childress

Další díly

Vydavatel:
Jaroslav Chvátal
Matrix Consulting s.r.o.
Švabinského 1700/4
Ostrava, Moravská Ostrava
e-mail: chvatal@matrix-2001.cz

Spoluvydavatel:
Gaia Inc.
833 W So. Boulder Rd. Louisville
Co. 80027, USA

Webináře:
Matrix Consulting Slovakia s.r.o.
Palárikova 76
022 01 Čadca

"Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu". (Listina základních práv a svobod České republiky).

Redakce neodpovídá za obsah článků i diskusí, které ne vždy odpovídají stanovisku redakce. Přebírání písemného či obrazového materiálu je možné pouze se souhlasem vydavatele. Platí pro materiály podléhající čtenářskému poplatku.