!!!! SVĚTOVÉ UDÁLOSTI BEZ CENZURY - 11.7. 2006 !!!!

        Kremelské zpravodajské zdroje hovoří o tom, že venezuelský ministr zahraničních věcí Ali Rodriguez ukončil přípravu zprávy pro prezidenta Chaveze, která by měla být uvolněna světu v průběhu stávající návštěvy venezuelského prezidenta v Rusku. Tato zpráva deklaruje, že uvedený jihoamerický národ se stane prvním národem na světě, který bude poskytovat azyl americkým vojákům - dezertérům, kteří budou odmítat bojovat v nezákonné válce v Iráku, kterou vedou Spojené Státy Americké. Bude-li tato vůle uplatněna je možné očekávat velmi silné reakce především ze strany USA, ale i jejich spojenců. (Jsem zvědav jak na tuto aktivitu zareaguje politická scéna v České republice poplatná americké vůli.... J.CH.). Další důležité informace k tomuto tématu již v následující reportáži.

       Ministr zahraničí Rodriguez upozorňuje, že předmětná zpráva také hovoří o tom, že uprchlický status bude moci získat celá rodina vojáka včetně dětí atd. Venezuela věří, že práva uprchlíků jsou velmi důležitá pro zlepšení podmínek lidských práv nejen na americkém kontinetu, ale všude ve světě. Venezuelští politici upozorňují na fakt z nedávné minulosti, kdy v průběhu zuřícího válečného konfliktu v Kolumbii (střet s ozbrojenými silami revoluční "FARC" významným způsobem vyšli vstříc uprchlíkům z této země.

       Venezuela učinila vše proto aby byla uprchlíkům zajištěna nutná ochrana, právní pomoc a azyl. Mezinárodní právo stejně tak ako ústava výše uvedené republiky jasně definuje právo na azyl pro každého který čelí závažnému porušování lidských práv. Politici této země jasně dali najevo, že rozumí nutnosti poskytovat ochranu vojákům, kteří odmítají bojovat v neákonné válce jakou byla a je válka v Iráku.

       Je nutné poznamenat, že tato ojedinělá a vskutku pozoruhodná aktivita venezuelského národa má své historické kořeny. Byla to Venezuela, která v průběhu II. Světové války nabídla tajný úkryt a azyl německým vojákům, kteří se odmítli účastnit bojů v jmenovaném světovém konfliktu. Tato práva se vztahovala i na jejich rodiny. (Nepleťme si tuto aktivitu s jiným problémem, který se týká uprchlých nacistických pohlavárů a zločinců do jihoamerických zemí. Nicméně i tato kauza by si zasluhovala pozornosti, ale z druhé strany... J.CH.). Venezuela se v roce 1941 také významným způsobem zasloužila o zlomové změny v diplomatckých vztazích s Německem, Japonském a Itálii v souvislosti s útoky na americké námořní loďstvo .

      Současná venezuelská aktivita á svou paralelu s historickým rozhodnutím Kanady z šedesátých a sedmdesátých let minulého století, kdy během americké války ve Vietnamu umožnila azyl isícům mladých Američanů prachající z výkonu vojenské služby jelikož bytostně s tímto konfliktem nesouhlasili a nechtěli se ho účastnit.

       Venezuelská aktivita má své opodstatnění jak naznačuje poslední případ kdy před vojenským tribunálem stanul americký důstojník Ehren Watada. Tento muž totiž odmítl odjet bojovat do Iráku. Americká armáda ho tak obvinila hned ze tří trestných činů. Podle pozorovatelů jde o první případ důstojníka americké armády, který veřejně odmítl vojenskou přítomnost v Iráku, kterou označil za nezákonou. Tento muž tak zůstal v domácím vězení na základně Lewis ve Washingtonu, zatím konvoj vojáků bez něho odletěl dne 22. června 2006 do Iráku. Watada prohlásil, že kdyby se osobně účastnil ozbrojených akcí v Iráku stal by se sám účastníkem válečných zločinů.

      V těchto souvislostech je smutně groteskní, že americké zkorumpované mediální zdroje nebyly schopné svým občanům pořádně vysvětlit nedávné rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu, který označil za nezákonné vystavovat zajatce z řad údajných "teroristů" soudům pod vedením vojenských tribunálů.  Vrchní soud se v této kauze před několika dny velmi příkře a ostře ohradil proti Buhovi administraci s tím, že taková aktivita odporuje americkému vojenskému právu a článku 3. Ženevské konvence. Skutečnoz senzací ovšem je, že Nejvyšší soud naznačil, že pokud příslušní úřednící neustoupí od těchto protizákonných aktivit vystavují se sami stíhání z podezření ze závažného federálního zločinu.

       Ženevská konvence má snahu chránit vězně v době ozbrojeného konfliktu. Ovšem Bushova administrace se ohrazuje s tím, že předmětný článek prý platí pouze pro konflikty mezi státy a jelikož Al - Kajda není stát nemůže se na vězně podezřelé z terorismu vztahovat výše uvedená právní ochrana. Tato tvrzení vytváří poměrně ostré spory o právní rámec v souvislosti s bojem proti terorismu. Na jedné straně Bushova administrace jasně definuje, že boj proti terorismu je válkou, ale na straně druhé se ohrazuje tím, že Ženevské válečné konvence se nemohou stahovat na boj proti Al - Kajdě jelikož tato válka právně není zahrnuta v osnovách Ženevské konvence.

       Velmi zajímavá situace také nastala ve vztahu k otci současného prezidenta, tedy k George W. Bushovi (Sr.).  Jde o to, že skupina islandských občanů podala v kanceláři státního policeního náčelníka žalobu proti výše uvedenému muži, bvalému americkému prezidentovi, který měl navštívit Island na základě pozvání islandského prezidenta Olafura R. Grimssona.

       Skupina obviňuje bývalého prezidenta Bushe z účasti na válečných zločinech, zločinech proti lidskosti, zločinu proti míru a zločinu proti mezinárodně chráněným osobám. Skupina požaduje aby byl Bush zadržen islandskými úřady a vyšetřován z těchto obvinění. Vyšetřování by totiž mělo respektovat princip a právo, že právní řízení proti němu je zaručeno. Skupina také žádán aby byl pohnán před islandský soudní tribunál a nebo aby byl eskortován k Mezinárodnímu soudnímu dvoru do Haagu, který vlastní patřičnou jurisdikci k těmto obviněním. Islandské soudy podléhají mezinárodnímu právu a jsou způsobilé konat v rámci podezření z mezinárodních zločinů.

       Geroge W. Bush je obviňován ze zahájení válečné agrese proti Panamě v roce 1989, porušování mezinárodního práva a UN charty, zločinu proti míru a také z tho, že objednal únos legálního prezidenta Panamy Noriegy. Je také obviňován z porušení konvence o prevenci a trestů vůči mezinárodně chráněným osobám. Je také obviňován ze zločinů na americké straně v období války v Zálivu v roce 1991 včetně politiky úmyslně bombarovat civilní cíle a zbytečně masakrovat vojáky protivníka.

       Jeho osobní zodpovědnost je prý ekvivalentní vůči jiným hlavám států, kteří za podobné aktivity byli obviněni a odsouzeni za mezinárodní zločiny, včetně mučení, zločinů proti lidskosti a genocidy. George W. Bush by se měl podle těchto zdrojů zodpovídat také za zosnování vzpoury Kurdů a Šiitů v Iráku během války v Zálivu a následně neposkytnoutí pomoci ze strany USA těm, kteří tak riskovali tuto vzpouru a zústali nechráněni vůči brutálním praktikám Saddama Husseina.

      Ruští socologové, ale i jejich kolegové z jiných zemí se všímají nápadné shody týkající se neschopnosti průměrných občanů bývalé nacistické říše a současné americké říše pohnat jejich vojevůdce k zodpovědnosti z válečných zločinů před soudní tribunál. Zainteresovaný mezinárodní svět však mezi výše uvedenými paralelami přesto jeden významný rozdl vidí. V nacistickém Německu se pod vyjimečnými zákony prakticky žádné volby nekonaly, ale tato situace neplatí pro dnešní americkou společnost, která je ještě schopná si volit vlastní vůdce především na politické scéně sama.

      Nevím jak vás přátelé, mne ale tato situace vede k dlouhému a velmi vážnému zamyšlení......